tempus

Druhá polovina souboru povídek byla slabší (vadilo mi téma hovoru nebo herci), ale na tím koncem (poslední 2 příběhy) se film vzpamatoval a vrátil k myšlence celku (navázal na vyvíjející vztah kávy a cigár a navázal na rozhovory ze začáteku). Je to zajímavá zkušenost vidět tento film, především cítit tu atmosféru na konci. Umím si představit, že kdyby někoho napadlo vytvořit stejně stavěný snímek (věřím, že Jim Jarmusch by to zvládl i po druhé), ale o lepším tématu např. o sci-fi (bublanina z vesmírného prášku a horká čokoška z ústního pozitronového dávkovače) či fantasy (lembas a dolanské listí), byl bych nadšený. PS: tahle to vypadá, když se někdo ušachovnicuje.

Burton u tohoto díla snažil seč mohl, ale zahalit průměrnou výpravnou fantasy Alenko-v-říši-divůským hávem byla jistota průměru (lehké znechucení). Další chyba scénáře je v tom, jak je nejasná v pojímáním toho, co se stalo, než Alenka vyrostla. Co se týče povah, tak zůstali věrné předloze pouze pár postav: Šklíba, Červená královna (možná ještě červené karty a Houseňak). Holt je chyba, když jsem před tím viděl znova animovanou z "51.(a přijde mi z příjemné si jí jednou za uherský rok připomenout). A vlastně proto je osvěžující vidět začátek v říši divů (problém s malými dvířky a klíčem), začátek a konec, který se odehrává ve skutečném světě (mám nadějí v to, že kdyby se to odehrávalo celé ve skutečném světě, byli by to slabší 5 *) a narážky na Alenku za zrcadlem. PS: tanec Nádherňajs je tady nemístnější (obzvlášť ten, co tančila Mia), než J Blackovo vystoupení na konci Guliverových cest.

Problém tohoto filmu je v gradaci příběhu (velmi malá), když uvážím jeho téma cestování v čase a to, že je o celém jednom životě (takové snímky jsem dosud považoval za docela záruku kvality; Andrew, Benjamin Button). Scénář neví, jestli má snímek řešit skoky v čase nebo vztah Henryho s Clare, (Při sledování jsem nechápal proč se srovnává tento film s filmem Lásky čas. Teď to vím.) na rozdíl Lásky čas, který ví co chce být - je romantický (a na scifi se vykašlal) a přesuny v čase jsou jen scenáristický prostředkem. K tomu je velmi pěkná Rachel McAdams a jsem rád, že vzala hl. ženskou roli i ve druhém filmu, ve kterém se nachází cestováním v čase, protože tam se hodila o něco víc. Film ale není až taková tragédie, jakou jsem popsal, protože to jsou lepší 3*. PS možná jsem nedal o 1* navíc z důvodu většího množství vedlejších postav, které kdyby se rozepsaly na úkor sci-fi linky, tak by to filmu prospělo. PPS. i nadále jméno Clare budu spojovat s učitelkou na divokém západě.

46%? Až tak málo? Čekal jsem mezi 57% a 67% Já dávám 4*. Největší podíl má atmosféra pozdních devadesátek, jež jsem delší dobu v žádném filmu neviděl. Pak je tam jistý chaos, který ale má svůj řád (ordinace T) a v neposlední řadě vidím, že je dr. T ze stejného těsta, jako dr. W. Larch (z Pravidel moštárny, jež jsem nedávno dočetl), možná o něco méně moudrý protože se smíří s vlastním údělem v poslední minutě filmu a který si místo éterového opojení jde zastřílet s kamarády (tj jediné vedlejší mužské postavy). Zajímavý snímek dělá i to, že hrají hlavní i vedlejší postavy ženy (více žen na minutu je pouze ve filmech Ženy) např Helen Hunt jež jsem viděl nedávno v Konečně spolu a znám jí se seriálu Jsem do tebe blázen. Průběžně je film komediální tragikomedie s tím, že po svatbě je to silné drama (bohužel se překvapivým wtf momentem)

Protože mi půl hodina utekla, tak jsem se na to díval i při repríze (díky ti Nova Cinema). Jelikož jsem o tom četl ve spojení s Marleym a já, tak jsem při prvním sledování film vnímal jako jeden z těch, které zachycují celý život člověka nebo alespoň velkou část (jako je to zachyceno v již zmíněném Marleym, Kliku, Benjamin Buttonovi anebo Andrew) to si opravdu vychutnávám, ale bohužel tady to není. V tomto mě snímek zklamal (ale náznaky tam jsou). Celkově to ale nebylo zklamání, naopak je citlivý a dojemný film (myslím, že je to nejdojemnější film jaký jsem viděl. Ale víc si slz cením při 1. zhlédnutí Nebezpečných známosti (s Glenn Glose) nebo u Manon od pramene) s hezkou kamerou a hudbou (bez ní by byl film poloviční). Mé vnímání se podruhé změnilo na to, o čem to opravdu je. Je to věrnosti psa, který čekal každý den na svého pána (i když přijít nemohl).

No, nevím, jak by to dopadlo, kdybych neměl tolik nakoukáno (a tudíž bych se netěšil z experimentování) a kdybych neměl obdiv k 60. létům.

1. komentář byl pro mě neuspokojující (i když jsem se snažil z něho udělat lepším) a proto jsem se rozhodl do kina jít podruhé. PozoR, Spoilery. Užil jsem si to méně (to jsem čekal, když mám s vybíráním filmů pro 2. projekci trochu problémy), ale účel to splnilo, ujasnil jsem si pár skutečností. Například to, že hudba není průměrná, ale solidní (zapamatoval jsem si pár melodii, (především motiv Jezerního města), byť jako celek s hluchými místy (ve srovnání s Thorem 2, kde nejsou hluchá místa a bohužel ani zapamatovatelné melodie). Nebo sešlost s Meddědem, která nevadí (když vím o změnách o proti knize, kterou jsem četl po Neočekávané cestě a na základě toho jsem si udělal živou představu s Freemenem a McKellenem). Co zůstalo, je díra na začátku, kdy po flashbacku neuvidíme přistání a rychlé rozloučení trpaslíků s orly. Bilbo je tady o proti jedničce příjemný a to jak se změnil, dovolilo po odchodu Gandalfa ho do velké míry nahradit. Temný hvozd je bezchybný (když vidím, jak Bilba za těch pár dní svázal prsten, tak pokud by ta rychlost pohlcování byla neměnná, tak by byl v době PP už na půl Blug = druhý Glum). Výhoda hlavní mužské vnadičky je (Tauriel (plně chápu uživatele, který měl na pár dní místo neoddělitelných tygrů právě její obrázek) že se objeví na plátně dřív, než hlavní ženská vnadička (Šmak s hlasem Cumberbatche). Akce se (téměř téměř) dokonale střídá s oddychovými částmi a nejlepší oddychová část je v elfím království (zamilování Tauriel do jednoho trpaslíka mi nevadí a obecně zásahy do děje jsou ku prospěchu celku (krom těch orlů)). Zvolnění mohlo vzhledem k tomu konci trvat trochu déle (i tak cesta na sudech je pořád součást výborné podívané). Díky Šmakovi jsem si připomněl, že jsem měl rád ze všech pohádkových existencí právě draky a tady je jeden, který se zapíše mezi ty nezapomenutelné (jako Falko anebo Draco. Když jsem u něj, bylo by zajímavé vidět střetnutí jejich životních postojů -Draco:,,Ochraňuji bezbranné..." - Šmak:,,Bezbranní jsou nejlepší, vůbec se nebrání, když umírají. A to jsi i ty" --> Draco nestíhá včas uniknout a tak mu uhořel ocas). Na poprvé mi přišly 2 souboje Legolase a Tauriel se skřety v Jezerním městě trochu protažené, na podruhé už jsou akorát, i když zase mě zamrzelo, že Tauriel nechala Legolase u druhého souboje ve štychu a nic mu neřekla. PS: Co i na podruhé oceňuji sladěnost a střídání linií trpaslíků+hobit a Gandalfa (kde uvidím Radagasta bez houbičkového chování). PPS: rozestup 10 let prospěl nejen postavě Gandalfa (jako v jedničce) ale i postavě Legolase. PPS: tolik druhové nenávisti ve fantasy jsem ještě neviděl.

Seminář byl o něco slabší, než jsem zvyklý, ale i tak se tam najdou hezké věty: „Cimrman se nesmazatelně smazal“. Divadelní hra je průměrná, v podstatě trochu nudná, jako když jsem se díval na Cimrmana a ještě ho neměl rád-nechápal jsem ho. Ale konec dal všemu smysl a čím víc se blížil, tím víc jsem tam viděl parodii operety, o kterou se snažili už od začátku.

Seminář a první 1/3 hry byla velmi povedená, takže za 5*. Pak druhá třetina, ve které přišel na scénu inspektor, tak to kleslo, navzdory náznaku zdvojování a výměny postav (náznaku ve srovnání s Dejvickou Černou dírou), na 4*. Zbytek hry šel úplně do pryč a ani třídnice se nenašla (slabé 3). Ovšem celkově to bylo originální a dobře zahrané. Kdybych konec měl přirovnat k něčemu, tak k Povídkám Malostranským, které některé byli velmi dobré, ale při psaní si Neruda nevěděl u některých rady se zakončením.

Aneb jedna koruna vládne všem. Bylo to předvídatelné s dobře viditelných chyb. (samotné ho mě to překvapilo, kolik toho jsem dokázal správně odhadnou, např. aktivní/rozžhavená koruna se po zabití zrádce království král obrů si nasadí na dva prsty,). Jen že tento film velmi rychle ubíhá a stane se zde toho hodně, podobně jako u Nekonečného příběhu (a asi bych ho měl i u Hobita, ale jen pokud by byl jeden film a tedy nerežírovaný Jacksonem)(normálně by film s tolika událostmi měl o takovou půl hodinu více). Obři byli snadno rozpoznatelní, že jsou prací počítačů, ale i tak vypadají jako nepřátelé, kterých by se měli hlavní postavy bát. Líbil se mi docela dost konec, který je sice střeštěný ( Král obrů je zabit fazolí, která začala klíčit v žaludku, jež je tam vhozen Jackem) ale má jistý akční náboj (padání fazolového stonku a následná bitva), který po vzácné chvíli zvolnění připomíná něco mezi Narnií a Pánem prstenů (od tohoto filmu si budu ještě víc cenit Tolkiena) + jistá míra nadhledu, bez které by to celé dopadlo citelně hůř. PS: hlášek je tady po poskrovnu, ale jsou tu (při mučení mnicha: „kápnul už božskou“), zhlédnuto s cz titulky.