Recenze (175)
Ženy v běhu (2019)
Kdybych neběhala pár let, styděla bych se vyběhnout. Takhle mi bylo trapně a smutno ze stereotypů, které nadále v českém filmu přežívají, protože stále fungují a my se jim smějeme (sem tam jsem se zasmála, nepopírám). Bylo mi trapně, ještě je, jdu si zaběhat.
Přes kosti mrtvých (2017)
Doporučuju knihu.
Po čem muži touží (2018)
Vůči českým filmům shovívavost. Anna Polívková nebyla řídká. Talentovaná.
Kvarteto (2017)
Chci s tebou mluvit. Promiň. Promiň, všechno zní jinak. Někdo o tom natočil film. Nemůžu mluvit, reprodukovat, míjím.
Maudie (2016)
Co kdybych namalovala lyžaře. Neměl by stopu. A přesto kamsi mířil...
Špína (2017)
Přimhouřila jsem oči. Proč? Slibný a silný debut. V česko-slovenském kontextu takovýto film chýbal. Má poetiku, místy i dynamiku. Nezapadá, nezapadne. Těším se na další film Terezy Nvotové
Bába z ledu (2017)
Pelmel charakterů - ztracená výpovědní hodnota ústředního příběhu. Pomalé tempo bez očekávané gradace. Zklamání
Happy End (2017)
Nedotažená plochost. 2-, kdyby to nebyl Haneke.
Já, Olga Hepnarová (2016)
Janeke to řekla přesněji.
Klauni (2013)
Veselé nic.