Tatatranka

Tápu. Slnko svedené anténami cizích pokojů cítím popaměti. Odliv slz, obilí a pak i řeky. Odliv formy, příliv smyslů. Sedím uprostřed setrvačnosti, naslouchám a tápu.

Vykradl mě.

Výkřik zaražený mezi ramena. Do hrudi, v níž cosi potichu bije./ Výkřik, který až se nadechne, vykřičí bolest do krabičky od sirek.

Statečně se rozkoukávám.

"Člověk přece nemůže žít, když si nedokáže představit změnu. Nebo když si ji nepřeje."

Hodnocení na hraně. - Nahraný Hřebejk se od Kawasakiho růže pokouší o formální hravost s napětím. Zatímco před růží byl až nestydatě přihlouplý, od trnek a plátků ťape po filmovém plátně jako novorozenec. Napětí se přetrhává v nevhodných okamžicích, až se vytratí úplně...

V dětském hábitu - cesta zaražených slov. Kuklí se a rozpuká.

Falešné pohybování se vpřed.

"Když jsem se dnes probudila do temnoty dusné ložnice a děšť dopadal na všechny stěny, uvědomila jsem si, že jsem vyléčená. Vyléčená z roztřeseného tlukotu srdce, které mne poslední dva dny trápilo tak, že jsem nemohla nejenom přemýšlet, ale ani číst, protože jsem si stále musela tisknout ruku na srdce. Bilo v něm malé divoké ptáče, uzavřené v kleci z kostí, už už prorážející ven a trhavě otřásající celým mým tělem. Měla jsem chuť své srdce prudce udeřit, probodnout, jen abych zastavila ten úděsný tlukot, který jako by se snažil uniknout z mé hrudi, opustit mne a najít si svou vlastní životní cestu..." (S. Plath, Deníky S. Plathové)

Rybář-rytíř. Kráska s holandskou vlajkou na šošolce vysoké čepice. Groteska o vysvobození. Vtipné, až převtipné.