Tatatranka

Mléčný výrobek. Sáhodlouze zdokumentovaný. Skandování pod hvězdami vykřičelo pouhé dvě.

Dráty, spáry, spoje, okruží. Mezi panely minely nájemníků a návštěvníků. Scénické, vtipné, pěkné.

Poetičnost industriálu rozpíchaná jehlami lidské existence. - Pomalá destrukce těla, ducha, jejich společného jazyka. Rozpuk a vyhnilost svobodné vůle. Rozpadlé domovy - obaly smrtelného přežívání. - To všechno vidím skrz režisérčin vpich. Jen nevidím jehlu a ruku, která ji vede.

Pohled kamery, který znehybněl. Umrtvil kolemjdoucí. Pohled v pasti odcizení. Ti, co si vyšli naproti, minuli. Pod prázdným pohledem se inscenují neviditelné vraždy.

Ad 5 hvězd: Fassbindera nenechám nikdy zmodrat, Woody!:)

Venuše stvořená s vtipem a grácií. Zastyděla se, když ji nahou spatřil vrásčitý obličej. Ucukla, když ji stáří chtělo do ňader vetnout rozechvělost svých dlaní. - Snímek potažený barvami babích lét. Jemný v kontrastech mládí vs. stáří. Na některých místech snad až příliš uhlazený.

Paradoxní hrátky na život za zdí. Bez hmotných i duchovních statků světa za ní. Život, který drasticky překročil práh klinické smrti, se odehraje bez diváků. S režisérem-otcem, asistentem-matkou, třemi loutkoherci-dětmi a domácí konkubínou. Jednoho dne však jeden člen rodinného soukolí vypadává. A co se stane?... – Otázky, jež po zhlédnutí vyvstanou, jsou bezútěšně k nezodpovězení. Provokují, podobně jako rébusy M. Hanekeho (podobnost s Funny Games a Sedmým kontinentem není dle mého náhodná). Tajemství otce, matky. Jejich pojetí světa zakódované v bizarní hře snad o vlastní děti. – Pro ty otazníky podívaná se zaujetím. Zážitek však ne jedinečný.

Papírové lodičky, ne letadélka, po Dunaji plavou, chytil je vítr, obrátil proti proudu. Proti proudu plavou bytosti, víří, topí se pod kamením budapešťských předměstí. Je jich sedm, jako těch statečných. Bojují, věří… - Škodná filmu je jeho rozvětvenost a zní vyplývající nepropracovanost psychologie postav. Škoda. Má potenciál.

Člověk, vyprahlá poušť na čas zkamenělá.

Pokušení se mi dostalo pod pero, figuruje v básni... / Pokušení vypsat svůj hněv do smíchu/ Pokušení o českém filmu pomlčet.