Tatatranka

Razítko milostný cejch, láska stínítko z "Nejdedáli". Přes níž přejede vlak - tdm - vlak naložený mužstvím - tdm - tdm - mužstvím nabytým zářezy pod kůží. - I Kristus sestoupil ze zdí, zdřevěněle, s pozlátkem i bez pozlátka, železně i popelavě žehná zápěstími krajině na konci všech a všeho.

Nastydlý Oscar bloumá s růžovým pozadím šedivým městem. Hledá roupama, co by kde sved´. Literární švihák Vieweghova bestselleru Povídky o manželství a o sexu a filmový nestyda stejnojmenného filmu Jana Hřebejka. Bestseller a celerový počin, v němž jednoduchost hraničí s nestoudností, humor s přecpanou trapností, neslučuje atraktivnost s pohledností. Oscar (Jiří Macháček) lže své ženě Zuzaně (Simona Babčáková). Podvádí, svádí, rozvádí se, svazuje. Žije život, který je podle Hřebejka pravdivý. Pravdivý, a proto založený na lži. Vztah Oscara, muže ve středních letech, s kvetoucí dívkou a její korytnačkou dopadne odkopnutím želvy pod postel. Krátké soužití s usychající šansoniérkou Norou (Emília Vašáryová) se vyzpívá a pro věkovou nerovnost utichne. Zůstává samota a v ní nenápadně rašící stáří s výhledem na rozkvétající život své již bývalé ženy. Zapletené? Kdeže! Přece – nejprve Oscar v Noře, Nora v Oscarovi, Zuzana s Matějem (Pavel Liška), pak Matěj se Zuzanou. Každý s každým, nikdo s nikým. Tak to vlastně bývá, to je pravda. Přesto jako „laskavý“ divák očekám „ze svého na větvi“ příchod dei ex machina. Tu přichází. Tedy přicházejí: Viewegh proleze škvírou ve dveřích, Gott se nasouká do rajcovních „kamaší“ a Hegerová v zášeří mlčky, byť na nože, mladší Noře závidí. Větev se prohne, praskne. Padnu na pozadí, a to zmodrá. Zelenám až po konečky s rudem před očima. – U vás dobrý? U mě špatný. (A2)

3plus. Nemohu si pomoci.

Boxerská taškařice vypatlaných figurek.

Stůl, po stole ubrousek, po ubrousku talíř, po talíři tabule, po tabuli ruce. Hladové, chtivé urvat sousto druhým; rozverné, pak rozervané - padají pod stůl, tu s masem, tu se salátem . Orgie o několika chodech. Rychleji a rychleji se jí a pije... Rychleji a rychleji zábava hnije... Až čísi ruka vadne a s přáním všeho nejlepšího usíná - tvrdě...

Tak trochu spoiler... Byl jednou jeden - však to znáte - domek, v tom domku stolek, past a sklepení. V něm bydlela sličně překypělá .... Byla tak ohromná, že se zamilovala do jednoho pána, který v tom domku o hnědém klobouku chtěl osamotě žít. Romance obrovská. Krásná, byť absurdní. Krátká a ve verších. Ten, kdo ji přeložil, měl úsměvně melancholický cit pro jejich lásku. Vím, kdo to byl. O něm vám však nic nepovím.

Ocásek - dráček - batůžek - hadice/ - ocásek - dráček - batůžek - hadice/ - ocásek --- siesta --- hadice --- šplouchání --- ocásek - dráček ...// dva dráčci, čtyři dráčci, šest dráčků ... Spóusty dráčků, ocásků, hadic, svačinek, šploucháčků a pavoučků...:)

Kočkožnec, roztomile poťouchlý a nešikovný - Woody Allen to není, milí mí.

Makové pole zachrastí, voják uvnitř přijde o zbraně. Bezbranné tělo navádí ke zločinu tichý výkřik. Zakřičí do polí lačným ostřím...

Neviditelný vřískot načaté etudy, slepé kroky neviditelného za zápražím, těhotný chtíč za mřížemi. Výkřik a pak jen rozumné rozloučení.