Tatatranka

Na vlnách se vlní bujaré tvary lásky. Prolomí je až tenká černá linie. V ní bizarní, lehce snový svět dostane lásku dovnitř, nevrátí ji zpět.

Snad pro ta tři vejce v plyši, snad pro ten hlas slepého dřeva...// Loutky v lese, loutky v ostružiní, trhaně se valící po okořeněné cestě za sluncem. K proměně.// Nezavonělo mi propojení světa odpadků a lesa prostřednictvím červeného mazlíka Kukyho. Potrhané pohyby loutek jsem vnímala jako chybu. Jako omyl výběr hlasů švitořivých postaviček. Jako malé, posmutnělé vyšlápnutí průnik reality a "pohádky". // Ve sledu akčních scén jsem zakopla o kořen a hladila svou věrně se vracející plyšovou ovečku Sheep.

Spojení dokumentu a filmu má v tomto případě předlouhé vedení.

Extrémní. Ne dojemné. Extrémně ne dojemné šmidlání záběrů. Šmidlání vymlácené slámy-syžetu. Pubescentní předivo, které jsem ušmikla ostrým nožem.// Konverzace-písně o kundách, penisech, trávě. A to všechno právě, teď. Zítřek se odehrává již dnes. Bla bla bla. A pořád dokola.

Baladický příběh s jemnou ironií na konci.// Život se točí, pak posouvá. Bez ohledu na to, komu zazvonila hrana.

Otrava trvající deset minut.

Zvuky vražené do podbřišku. Život - narcis. Mávaje křídly kolem drátěného světa odlétá do tmy.

Život v balónku. Svébytný, svéhlavý. // Balónková vzpoura. // Vykutálená hrouda dětského masa. //Vykulené hroudy dětského masa.// Stydlivé zamávání. Pády na zem a vzlétávání. //// Rej bublin na provázku. - Zatloukání, zatloukání.:)

Mlýnské kolo "o vodě, o lásce o zradě. O všech lidech, co žili na téhle planetě" v období druhé světové války. Papírové lopatky se ve vodě rozpouštějí, příběh potápí... Mlýnské kolo klokotá. prázdno, prázdno, prázdno...

Těla plná výkřiků. Poškrábaná, svinutá. Vzdáleně blízká. Podél stěn se plazí jejich osamění. Do věcí kolem sem tam zasténá. Ani výkřik slova mlčením neproniká. Život byl svinut do rozkroku smrtí.