rekkky

Gordon-Levitt si vytvořil celovečerní film podle tabuizovaných, společenských a hodně známých (ne)vkusů, záleží na každém. Zároveň ztvárnil hlavní postavu se jménem Jon Martello. Stěžejní charakteristika extrovertního Jona je sebestřednost a omezený počet věcí, na kterých mu v životě záleží a mají svůj řád a důležitost. Nedá se říct, že by film v něčem vybočoval z plejády vyprodukovaných bijáků, ale jedná se určitým způsobem o změnu trendu, jakým jsou v hollywoodských produkčních poměrech milostné, mezilidské a interpersonální vztahy prezentovány. Tím myslím obecně probíhající vztahy mezi pětadvacetníky a lidí v podobném věkovém rozhraní. Zohledňuje neopomenutelný a všudepřítomný vliv masmédií, internetu, rodiny, známých a vůbec přirozeného prostředí na průběh životů. Všechno se to nese v odlehčené formě za doprovodu trefných vtípků, které věrohodně reflektují způsob trávení volného, potažmo uvolněného času již zmíněné generace. Scarlett Johansson skvěle zahrála protivnou, nepřizpůsobivou a arogantní pipinku s menším prahem empatie. Na druhou stranu Julianne Moore trefně ztvárnila vyzrálejší pětatřicátnici s širším viděním okolního dění. Dějový obsah, který byl nastartován přehlídkou Jonova života bez jakýchkoliv hlubších vazeb, byl zakončen pro mě osobně nečekaně a to nahrává k vyššímu hodnocení, protože dochází k určité katarzi hlavní postavy. Z pohledu uměleckého a produkčního zážitku se jedná o vizuálně přeplácanou přehlídku kombinací barev, moderních technologií a všemožných zaběhnutých konvencí. Všechno je to nahuštěno do 90 minut, ale v tomto případě to vůbec nevadí, naopak.

Film, který autenticky popisuje ponuré, těžkopádné, venkovské prostředí. Typická atmosféra pro režiséra Františka Vláčila, kdy převažují záběry s malebnými scenériemi a vše je laděno do poetické nálady. Hlavní zápletkou je dobrovolné přeřazení doktora Meluzina (Rudolf Hrušínský), který upřednostní venkov před rušným městským životem. Krok zpět ve své kariéře pro něj nepřináší kýžený efekt. Postupem času si na nového strážce jejich zdraví okolí zvyká a meritum věcí se hýbají k lepšímu. Veškerý tok dění se nevnuceně uchyluje k postavě mladé Markéty, která svým těhotenstvím rozproudí mnohým postavám krev v žilách a vše se dramatizuje. Závěrečná cesta za záchranou Markéty končí tragédií, ale to nic nemění na tom, že postava doktora Meluzina je středobodem filmu a udává všemu spád. Z hlediska atributů jako jsou scénář, hudba, kamera, střih se toho nedá moc zkritizovat. Co film utváří, do zajímavého výsledku, je režie a herecké výkony.

Jednoduchá dějová linka, kdy Radek a Franta koupí ojetou Mazdu, udělají z ní kabriolet a vyrazí směrem k letním dobrodružství. To, ale nepřichází a film je snůškou nezáživných rozhovorů a nepřichází spolehlivá zápletka, která by děj posunula o kus dál. Letní, uvolněná atmosféra sama o sobě nedokáže film utáhnout a i přes dávku nezávislosti nemá film v sobě patřičný náboj. Postava Anny místo toho, aby plnila funkci hlavního lákadla, má v sobě cosi nezdravého a vůbec nedoplňuje dění. Pohoda z filmu nevyzařuje, naopak konec je spíše depresivní a nudný.

Čerstvé dojmy jsou ty nejlepší a musím říct, že právě na takové bohaté mozaiky se do kina chodí i odchází s radostí. Neobvyklá délka se může zprvu zdát jako přehnaná, ale tempo je natolik dobře vyvážené, že jednotlivé scény na sebe navazují perfektním způsobem až do samotného konce. Životopisné vyprávění se dostává do mnohých detailů. Divák má možnost si dosytosti užít, jak to ve správném hollywoodském trháku bývá, bujaré večírky, bláznivé prožitky a humorné gagy. Nechybí ani nahota, drogy, sex, dolary lítající do koše, zajímavé kulisy a tuny alkoholu. Život Jordana Belforta je podle všeho natolik hutný, že se ve filmové verzi dá pořád na co dívat. Režisér Scorsese si tentokráte vybral na paškál tématiku z úplně jiného soudku než jeho posledním počinu a téměř nelze co vytknout. Pohled na fungování systému Wall Street prostřednictvím jednoho jeho bývalého účastníka z velmi blízké vzdálenosti není příliš všeobecně známý a tak je tvůrčí obsah výživný, peprný a živelný. Paradoxní je, že film nevyznívá jako velká nafouklá bublina, jako je tomu v případě prostředí Wall Streetu, ale jedná se o filmařský zážitek v několika směrech. Vše bylo tak, jak má u správné jízdy být. Kdy jindy by měl Di Caprio získat Oskara v kategorii Hlavní herec, když ne teď. //Kino Kopřivnice//110,-//17.1.2014

Jsou to takové netradiční medailonky zpracované ve stylu indii, což se mě moc líbí a skvěle se projevuje rukopis každého studenta zvlášť. Každý prožívá něco jiného, v jiném městě, za jiných okolností, s jinými příteli, ale přesto mají něco společného. Obsah je více než dostatečně divácky přátelský a nabízí pohledy jednak na kulturní památky, ale také na památky z bujarých nocí a večírků a všeho ostatního. O tomto dokumentu nelze říct, že detailně popisuje, jak to vlastně na ERASMU vypadá, ale jedná se o rychlý, velmi stručný průřez dění. Perfektní počin a přeji si více takových projektů.

Tento film hlavně vyniká svými smysluplnými dialogy mezi osobami tvořící ať už milostný nebo manželský pár a to takovým způsobem, že Allen nutí přemýšlet nad spojitostmi v rámci více oblastí lidského života a nebojí se zabřednout do úplně obyčejných lidských starostí. Tendence zaměřit pozornost na předem nepředpokládané souvislosti zvládá Allen dokonale a jeho mistrný rukopis vede k pocitu, že vlastně vyjadřuje váš nevyřčený rukopis na danou věc, ale ještě jste jen neřekli nahlas. Unikátní je jednak způsob, jakým je zvládnutá režie, ale také scénář do sebe moc dobře zapadá. Je to prostě dohromady se vším všudy spleť vzájemně zdánlivě nesouvislých událostí, které ovšem v konečném důsledku hrají velkou roli v životech hlavních postav a těm jakoby nezbývalo nic jiného než se smířit se skutečností, kterou je třeba prožívat s co největší chutí a apetitem. Z filmu je patrná propracovanost a velmi dobře jsou zakomponované jednotlivé poučky či věty slavných a něčím proslulých lidí. Z mého pohledu je to příklad nenuceného, zábavného a zároveň poučného filmu, ale pokaždé v tom lze vidět něco jiného, což je hlavní plus.

Vcelku nepovedené přenesení uvolněné atmosféry festivalu. Na druhou stranu oceňuji pohled do zákulisí, kdy je možné vidět organizátorům prakticky pod ruky, jak se postupně vypořádávají s nepříjemnými nástrahami při přípravách. Dokument mě nevyvedl z přesvědčení, že Coloursy plní úlohu pro Ostravu funkci jedinečné kulturní události.

Záznam divadelního představení Dobytí severního pólu v podání divadla Járy Cimrmana ohromí svým poeticky situačním humorem, který se jeví jako neurážlivý, ale za to trefný natolik, že při sledování se dá zažít několik záchvatů smíchu a to jen díky stylu hraní hlavních protagonistů. Jednoduché kulisy, nenáročně provedené jednotlivé scény společně s minimalistickým vzhledem kostýmů hrají všemu do karet, protože o tomhle to opravdu není. Jedná se o skromnou ukázku toho, jak hlavní práci odvádí slovo a je důležité bedlivě poslouchat, co bylo právě řečeno. Pozornost nahrává k ještě většímu zážitku, protože unikátní asociace a kompozice vět skutečně přenáší výpravu na severní pól se všemi těmi poznámkami a znaky typického čecháčkovství v ryzí podobě. Ostatně, kdo jiný než Svěrák se Smoljakem by se mohl pokusit o výpravu na severní pól na prknech a je jedno, že se jedná o prkna divadelní.

Záznam koncertu složený z písní, které byly prezentovány na různých místech. Je to zajímavý mix vystoupení kapely Coldplay, která svou tvorbou dokázala uspokojit moje představy o tom, jak by měl kvalitní film tohoto formátu vypadat.

Detektivka, která je prošpikovaná humornými gagy a také výkon hlavních postav nahrává k absolutní zábavě v okamžicích, kdy se to ani nedá čekat a odhadovat. Vyšetřování nakonec dopadne dobře a záhada zmizení továrníka byla vyřešena za takových okolností, že člověk nestačí zírat nad invenčním zhotovením paradoxního objasnění případu. Dvojice Svěrák a Smoljak zde vyprodukovali kvalitní snímek pro pobavení.