Jízda

Jak málo někomu stačí ke štěstí. Když máte omlacený kabriolet a tři lidi k tomu, pak máte téměř jasně vyhráno. Bohužel tohle na mě neplatí. Z filmu byla cítit pohodička, ale to je asi tak všechno. Měla jsem pocit, že postava, kterou hrála Aňa Geislerová, utekla z blázince. Neumím si jinak vysvětlit její chování. To měl být jako výraz touhy po svobodě? Několikrát jsem při sledování sahala po ovládači, abych to přepla na něco jiného. Nakonec jsem to ze zvědavosti dokoukala. Ale stálo mě to hodně sil. (18.04.2012)

Film, který se silou svého působení a vystavěnou atmosférou zcela vyrovná americkým trhákům (které mám taky moc rád). Jeden z nejatmosféričtějších českých filmů vůbec....a nejlepší road movie, kterou znám...líbil se mi víc, než kultovní Bezstarostná jízda....možná proto, že silničky jižních Čech jsou mi přece jen bližší než široké pláně amerického snu....A konec je hodně silný, rád se jím nechám znovu zasáhnout. (30.05.2006)

"Podívej se, jak se ta figurka hezky směje, a vy se tady hádáte" ... Mazec! Jan Svěrák je jeden z těch mála přemála českých režisérů, který snese srovnání se zahraničím a který by mohl mít úspěch i v jiných zemích. Tahle jeho absolutně pohodová road movie, kterou dokázal natočit s naprosto minimálními prostředky ale s maximálním výsledkem, je toho důkazem. (28.12.2009)

Název filmu odpovídá skutečnosti - tohle je opravdu jízda s velkým J. Naprosto pohodový a skvělý film, kdy se na mě přenesla atmosféra "to neřeš, prostě jeď dál… je jedno kam, je jedno s kým, prostě jeď a užívej si to". Svěrák zde potvrdil, že byl talentem odjakživa a mladá Aňa… Prostě a jednoduše, kdo nevěří, že Češi zvládli natočit jeden z nejúžasnějších road movie filmů, tak ať se podívá na tohle. Jeden z nejpříjemnějších snímků, co jsem kdy viděl (nejen z Česka, ale všeobecně!), jehož konec vás dostane. Jasných 100 % s tím, že tuhle Jízdu si rád zopakuju. (16.03.2011)

Naprosto boží feel-good wannabe freestyle hippie buddy-komedie stylizovaná do béčkovýho pseudo-artově-observačního letního road-movie, který hledá krásu [ať už v rámci kamarádství, letní bezstarostnosti a bezčasí, nebo českýho post-revolučního mámvpičismu] v obyčejnosti a v jejich různorodých nuancích – a v tom tkví největší kouzlo filmu Jízda. Dokonalá Svěrákovina s neméně dokonalým devadesátkovým soundtrackem [Buty rules!] a svéráznou poetikou... přitom taková blbost, co? 9 kabrioletů z 10. (14.02.2024)