santiamén

Něco mezi odpadem a plným hodnocením. Už dlouho jsem se takto nenasmála, ale nemůžu překousnout, že je tenhle unikátní "skvost" na čsfd v modrém. To si tvůrci opravdových filmů nezaslouží. Takže odpad, ale současně vřele doporučuju.

1/10 (SPOILERY) Potratu chtivý Korejec, který teatrálně vzdychá, že nebude mít příležitost usekávat končetiny plodu v břiše těhotné ženy, a drogový dealer obdivně vytleskávající akci s automatickou zbraní výše zmíněné těhotné, jsou samy o sobě scény, za které by si to zasloužilo odpad. Příšerná hovadina s topornými hereckými výkony, zpomalenou akcí a směšně brutálním lámáním a drcením zjevně (protože v detailu) gumových panáků.

(Spoilery pro ty, co případ neznají.) Ty komentáře tady jsou fakt k zblití: "Zasloužila si zabít." / "Byla to pi*a , lehčí ji zabít, než se s ní rozejít." / "Kdyby nebylo těch dětí, byl by to příběh se šťastným koncem." / "Co s takovou." Dobré vědět, že čsfd je plné uživatelů, co sympatizují s narcistním sociopatem. Protože normální člověk v nefungujícím vztahu volí vraždu těhotné partnerky a rve těla vlastních zardoušených dětí, které před smrtí prosí, aby to tatínek nedělal, do otvoru o průměru 20 cm, aby pár minut nato obvolával realitky, smskoval s milenkou a sháněl nový barák... Mně taky nepřijde normální natáčet každý krok svého života, ale dospělý člověk snad může odmítnout na tom participovat nebo prostě ze vztahu odejít. Chováte se jako pubertální kreténi, kdo tady udělá větší ramena. Lidi, co ten případ vyšetřovali a lovili těla těch dětí odešli do předčasného důchodu a trpí PTSD. Hodnocení je pouze za neobvyklé zpracování bez nutnosti voice-overu, střih a práci s dostupným materiálem a za práci policistů, hasičů a jiných chudáků, kteří museli přispět k dořešení tohoto případu, ale samotný obsah je pochopitelně mrazivý a hodnotit nelze.

9/10 Teda, tahle stop motion adaptace jedné z nejhezčích britských knížek pro děti (z r. 1908) je hodně nezaslouženě podhodnocená! Pravděpodobně lidma, co předlohu nečetli, a nedocení tak, jak moc je jí tahle geniálně nadabovaná animace věrná. Poetické, echt britské, skvělá hudba a žabák je tu nepřekonatelně boží. Pro milovníky Grahamovy předlohy sázka na jistotu. (Od stejných tvůrců pak následuje stejnojmenný seriál z r. 1984.)

4/10 Obrovský propad. První dvě sezóny se zaměřují na osobní vývoj postav, v popředí je vztah Ruth-Betty, Sam-Justine a Bash a jeho vnitřní démoni. Zbytek ansámblu vyniká ve scénách, které se točí okolo zápasů a při občasném záblesku poodhalení jejich motivace (Sheila). Ve třetí sezóně jde celý wrestling do kytek, zápasy zabírají asi 5% děje, čímž se bohužel otevřel prostor k politicky motivovanému vymývání mozků, jak je na Netflixu zvykem. Srovnání s OITNB je na místě, neb jde taktéž o z počátku skvěle napsaný a zahraný seriál, který se zvrhl ve feministickou LGBTQ agitku. Třetí sezóna Glow neopomněla divákovi prostřednictvím utahaných příběhů (naprosto všech) hrdinek násilím vecpat do chřtánu veškeré problémy světa v osmdesátkách (ovšem servírovaných perspektivou současných liberálů). Přesto jsou jednotlivé díly až nekonečně dlouhé a po většinu stopáže nudné, takže je nutné vyplnit častá hluchá místa neprostříhaným šaškováním z Las Vegas výstupů postav natolik vedlejších, že se s nimi divák seznámí až v této sezóně, kde taky jejich existence skončí. Epizoda v poušti pro mě byla naprostý cringe, hysterické výlevy a nudné plky hromady ženských nekonečných 50 minut. V nereálnosti tenhle všeobjímající, nekonfliktní díl trumfla už jen příšerná scéna, kde polonahá Ruth třepe Beth před ksichtem kozama - protože takhle běžně funguje přátelství mezi ženama. Jediné, co v této sezóně zůstalo konzistentní, je vztah Sama a Justine.

0/10 Tady vám tu přeslazenou sluníčkovskou pozitivitu narvou do chřtánu v takovém množství, až z toho budete blít marcipánové jednorožce. Každé jedno scenáristické klišé žánru obsaženo v té nejklišovitější možné variantě, naskládané jedno za druhým se stupňující se frekvencí a intenzitou, až je z toho obrovská věž těch nejotřepanějších s*aček, co kdy filmový průmysl zplodil, ale hrdě se tam tyčí při západu slunce a okolo v tom smradu stojí v objetí všichni, co v protisvětle vidí jen věž a otírají si dojatě oči a za bouřlivého potlesku si libují, jak je to lidstvo vlastně príma. A pak plíživě vykoukne koronavirus a ti samí vám za plného zdraví klidně jednu vpálí při bitvě o čtyřvrstvý toaleťák. Iluzím zdar.

3/10 Se sveřepým výrazem se Patovi a Matovi daří neobjevit jedinou stopu, aniž by jim ji někdo strčil do ruky, vlezl jim do auta nebo se znenadání zjevil uprostřed noci s informacema, o které se nikdo neprosil. Tady je těch deů ex machina tolik, že tam přes ně člověk skoro nezakopne o normální děj. Ve zbytku času zachmuření "detektivové" dostávají přes držku při rutinní sledovačce podezřelých (kolikrát se údajný profesionál může nechat překvapit zezadu uprostřed opuštěné cesty v nejzapadlejší španělské díře za denního světla, aniž by mu sebrali odznak), nebo naopak provozují výslech zastrašováním, bitím, případně škrcením potenciálních svědků (ne podezřelých) bez ohledu na pohlaví či věk. Prý španělský True Detective. Hodnocení za kameru a hudbu (i když i ta kopíruje Santaolallu).

7/10 - Čtvrtá hvězdička za Gérarda Depardieu, který měl charismatu na rozdávání a celý film na něm stojí.

6/10 Za tradičně sympatického Evanse bych dala i 4*. Lehký nadprůměr.

5/10 Zoufale nevtipná variace na Superbad z ženského pohledu. Klasicky s miliardou feministických narážek. To asi dřív zamrzne peklo, než někdo napíše scénář s ženskýma hrdinkama, který nebude jen scénu za scénou kopírovat nějaký předchozí film s mužským obsazením, ale pro jistotu trapněji a hůř. Herecky ale dobré.