Davered

Fascinujici soubour amaterskych rodinnych filmu doplneny komentarem mnozstvi hlasu vzpominajicich na rodinne historie. Zvuk a obraz bud v uplnem souladu nebo v uplnem kontrastu, a to tak, ze oba funguji nezavisle na sobe.

Informacemi k prasknuti naplneny dokument o Ralphu Naderovi, ktery se vypracoval od popularniho proti-korporacniho aktivisty az do nenavideneho prezidentskeho kandidata, jenz mozna stal Ala Gora volebni vitezstvi. Nesmirne zajimavy portret jednak korporacemi prorostleho americkeho politickeho prostredi a na druhe strane portret muze schopneho obetovat vsechno pro sve idealy. Hodne mluvicich hlav, ale lepsi dokument o soucasne americke politice tezko najdete.

Nevyrazny sled nesourodych scenek, ktery ve vysledku vubec nedava smysl aneb popravem zapomenuta katastrofa Coppolova studia Zoetrope.

Pekny dokument z panenske prirody Britske Kolumbie (ovsem i s kratkou vlozkou z Arktidy a jinych lokalit) zachycujici zejmena lov ryb, bobru, horskych koz nebo beranu. Extremne sentimentalni hudebni podkres a obcasne komicke vlozky pusobi ponekud rusive. Nektere lovecke sceny by dnes ztezi prosly pres ochrance prav zvirat. Ke konci uz ponekud unavne.

Prijemne prekvapeni od tohoto ultralevneho a po temer 25 let zapomenuteho nezavisleho filmu. I pres nizky rozpocet zajimava vizualni stranka (caste pouziti zrcadel), ktera mirne pripomina filmy Richarda Kerna (NYC cernobile). Umerene, usmevne a nepredvidatelne.

Nic noveho pod sluncem. Efektni lekacky (do kina doporucuju nahradni spodni pradlo) a nejzajimavejsi filmovy sklep od Noci Ozivlych Mrtvol nemeni nic na tom, ze uz jsme to vsechno videli stokrat. Neustale omilani toho, ze pribeh je zalozen na realite a svetem litaji duchove, akorat rusi. Vubec cela linie paranormalnich vysetrovatelu je tak trochu navic. Tlesk tlesk!

Prehlidka nejohranejsich klise, jejiz tempo predevsim v druhe polovine vazne na bodu mrazu. Komedialni prvky nefunguji a bojove sceny jsou silne podprumerne.

Ackoliv prubeh vysetrovani i zaverecna zapletka nejsou prilis uspokojive (libovolny dil CSI je v tomto ohledu o tridu lepsi), dobre budovana atmosfera to vse vynahrazuje. A Morriconeho hudba mimochodem dost sproste vykrada ustredni motiv z ROSEMARY MA DETATKO.

Maddinův styl je vytříběnější s každým dalším filmem. Tentokrát kromě němé klasiky vzdává hold i rané avantgardě a filmu-noir. Totální audio-vizuální orgie. A mimoto - film, ve kterém polonahý duch postaršího muže provádí felaci na obřím zaprášeném penisu trčícím ze zdi, nezaslouží jiné než maximální hodnocení.

Romance uvěřitelnější a působivější než libovolný Hollywood, post-koloniální kritika, africký (pseudo)dokument, a oslava filmového vyprávění zároveň. Navrch geniálně zpracované a skutečně post-moderní flashbacky (které tvoří celou druhou polovinu filmu) - ve vzpomínkách zůstanou obrazy, ovšem přesná slova dialogů už nikoliv. Film roku.