Davered

Nehorázná blbost! Už tak dost slabý film do kategorie těch opravdu extrémně nepovedených katapultuje naprosto tristní herecký výkon H.B.Carterové - udivuje mě, že si stále někteří myslí, že postižení se od ostatních liší tupým žvatláním a pitvořením...

Několik vybraných příběhů kocoura (Heath)Cliffa spojených dohromady drobnou dějovou osou-kdysi dávno uvedla ČT,s pro tehdejší dobu typickým přebasovaným dabingem-nostalgie...

Nepovedená adaptace, která geniální předlohu ponížila na sled více či méně povedených gagů. Přeceněný film.

Průměrný seriál, který na mě působí nesnesitelně sterilním dojmem - jakoby hlavní postavy uvízly v čase.

I přes pomalý rozjezd film získává brzy rychlé tempo a zajímavou zápletku. Socialistická ideologie nevystupuje (téměř) nijak výrazně na povrch, a tak jsem fandil soudruhům v naplnění jak životních cílů, tak pracovních plánů.

Zklamání - Buñuel vykrádá sám sebe a místo možnosti utvoření vlastního názoru, divákovi doslova "vnucuje" své černobílé názory na náboženství.

Čekal jsem, že mě pohled na vzájemně zápolící pracovité soudruhy pobaví, bohužel zápletka se soubojem dvou generací soudruhů brusičů se objevuje až v závěrečných přibližně dvaceti minutách. Předcházejích sedmdesát minut je jen nesouvislou snůškou propagandistických dialogů a gest, které snad ani zarytého soudruha nezaujmou. Velkým záporem jsou i herecké výkony - František Smolík v roli soudruha Karhana seniora, působí civilním, ale zároveň i poněkud unaveným dojmem, Jindřich Plachta je v roli soudruha Fikejze poměrně nevěrohodný, když nejdříve obětuje soudržnost party a kvůli svému zdraví odejde do důchodu, aby se vzápětí ochotně vrátil zpátky za brusku, protože "parta se přece netrhá". Celkově má ale Karhanova parta pro dnešního diváka jakýsi zvrácený půvab, který nenavodí snad ani leckteré vydání Československého filmového týdeníku.

Pro mě osobně zklamání,v kontextu moderní íranské kinematografie se jedná spíš o krok dozadu.V některých scénách je příliš patrné rozrušení režiséra nad smutným vývojem událostí v jeho domovině,a této zátěži podléhá i příběh a rytmus jeho vyprávění.V Íránu se rozhodně točí lepší filmy,pro srovnání doporučuji zhlédnout filmy například Samiry Makhmalbaf,Marziyeha Meshkiniho nebo Majida Majidiho.

Mezi těmi všemi "přizdisráčskými" oskarovými sračičkami hotové zjevení. Psychologické drama, které citově nevydírá a diváka nestaví před jasné závěry.

Clark sice stále klade otázky hodné zamyšlení, ale místo odpovědí pouze prvoplánově šokuje (nevím v čem by mě měli obohatit nestříhané scény močení nebo masturbace). Po obsahové i emocionální stránce je Ken Park zoufale prázdný a výsledný dojem bohužel nezachraňuje ani zpracování, působící dojmem amatérského studentského dílka. Slátanina nejhrubšího zrna.