Tygrys

Je super že toho Pána Prstenů natočili, alespoň teď vznikají různé povedené či méně povedené parodie, tahle se celkem povedla :)

Méně zábavné než Fear and Loathing in Las Vegas a ne tak depresivní jako Requiem for a Dream. Sice jsem si chvilkama připadal jako v nějakém ujetém videoklipu, ale jako celek je to OK.

Jediné co stojí za zmínku a za pochvalu na tomhle filmu je Eric Bana. Pitt je tady tak hrozný, že to až ani směšné není, je to jeho zatím nejhorší role. (Po druhém shlédnutí zvedám ze 2* na 3*.)

Další Jarmushův film, který je zajímavý, ale zbytečně protahovaný. Jime zkrať to tak o 20 minut a budou tady pro tebe odemě hvězdy 4. Takhle je to zase jen 3,5*

Budu holt muset na nějakou dobu zanevřít na české filmy. Účastníci zájezdu mě zklamali a to jsem slátaninu čekal. Horšímu hodnocení zabránily hezké ženské a semtam povedené dialogy. Účastníky Zájezdu hodím do jednoho pytle s Hrubešem a Marešem zatřesu s ním a budu doufat, že všichni Horem Pádem potáhnou Doblba!

Bohužel většina vtipů se tady nedala přeložit tak, aby byly vtipné jako v originále a já angličtinu ovládám jen zlehka. 4* dávám za lepši druhou polovinu filmu než tu první, skvělou hudbu a výborně improvizujicího Robina Williamse.

Yeopgijeogin Geunyeo aneb romantika až za hrob. Je to sice mírně zdlouhavý film, ale určitě ne nudný a o ničem jako v případě Nae Meorisokui Jiugae. Tímhle snímkem si mě asijská kinematografie znovu získala zpět. K dispozici jsem měl Director's cut a myslím že kratší verze by byla klidně za 5*.

Prostě jedna velká nezajímavá s*ačka. U Jolie mě to ani nepřekvapuje, tu bych nejradši viděl v hereckém důchodu dávno, ale Pitt už by se mohl objevit zase v něčem zajímavějším. Nedoporučuju nikomu...leda že by se někdo chtěl pekelně nudit a zanádavat si na Hollywood.

Za 144 minut mě film zaujal asi ve čtyřech chvilkových momentech. Nae Meorisokui Jiugae bych rozdělil na tři části. Po první části filmu (setkání, poznávaní a sblížení hlavích hrdinů), jsem čekal kdy přijde nějaký zlom ve zdlouhavém a celkem nudném příběhu a dočkal jsem se části druhé, která byla úplně zbytečná, radost by z ní mohli mít možná tak architekti, tesaři nebo stavební dělníci. Třetí část, kdy hlavní hrdinka zjistí svou chorobu a všichni se s tím vypořádávají mě akorát párkrát rozesmála, což určitě účelem tohoto snímku nebylo. Takže né všechno Korejské je k něčemu dobré a takhle vysoké hodonocení tohoto filmu je náhoda, věřte mi.

Sice jsem to věděl už dávno ale po tomhle snímku to tady musím i napsat: Terry je Bůh a Fisher King je jeho (samozřejmě hlavně po vizuální stránce) další perfektní dílo. Rád bych se taky zmínil o skvělém scénaři Richarda LaGravenese a vysekl poklonu oběma představitelům hlavních rolí. Robin Williams i Jeff Bridges tady opravdu měli co hrát a byli bezchybní.