e-pilot

V počátcích se pořad jmenoval "Černé ovce, sem tam bílá" a jeho smysl jsem tehdy vnímal docela jinak. Škoda, že "bílé ovce" vymřely.

Provedením sice prostý, doslova minimalistický, leč velmi umně natočený hraný dokument z doby mé oblíbené gotiky. Průvodní slovo vede klidným hlasem sám panovník a hrané pasáže spíš navozují atmosféru, než aby šlo o rekonstrukci událostí. Velké plus vidím v tom, že se tvůrcům podařilo sehnat všechna nutná potvrzení, díky nimž získali možnost natáčet v autentických prostorách a budovách. Prázdnou Katedrálu jsem naposledy viděl v dokumentu Zdeňka Mahlera "Ano, Masaryk". Viděna premiéra 27. 6. 2012. Už se těším do Kutné Hory na výstavu Europa Jagellonica.

To, co se jevilo v první dílu jako výhoda, změnilo se hned ve druhém pokračování v neprospěch věci samotné. Očekávaje apokalyptické roztáčení spirály až k samotnému zjevení svatého Jana, dočkal jsem se jen obyčejné snahy o ždímání emocí. Děj sice probíhá ve zručně sepsaném propletenci zašmodrchaných příběhů, ale v pozadí je kladen zbytečně velký důraz na slaďák s dobrým koncem za každou cenu.

Tyhle "památky lidstva" (nebo "mimozemšťanstva" ???) nejenže vypadají dobře v dokumentech, ale zároveň, když je pak vidíte na vlastní oči, jsou až uchvacující.

Tuhletu povedenou komedii film jsem si oblíbil už ve chvíli, kdy jsem ji viděl poprvé v kině. Po dvaceti letech jsem se k ní vrátil opět, a s velkým potěšením musím napsat, že se jí vtipnost drží jak přilepená. Kdo by mohl zapomenout na ranní budíček, rozvážku mléka, drsňácké motorkáře, postupné vykrádání velkoobchodu, nebo závěrečnou dražbu? Vivat Les Charlots!

Milé děti, usedněte a vyslechněte pohádku: Sněhurka se sekyrou od krve, Abraham Lincoln jako lovec upírů, Rákosníček vlkodlak, Amálka masová vražedkyně... Kam ten svět spěje?

Zatímco úvodní díl vzbuzoval jistá očekávání, hned u druhého (a hlavně třetího) dílu vzala veškerá naděje za své. Naprosto tuctová záležitost, která se ze sci-fi bleskurychle přerodila k obyčejné nudné a ušmudlané krimi. Budoucnost tohoto seriálu má očividně mizivé vyhlídky.

Spadlo prase do strouhy, jak široký tak dlouhý. Ferda jede na kole, Ferda jede pryč. Koho by to napadlo, že by prase upadlo. Ferda jede na kole, veze na něm rýč. Svalilo se s heknutím, zakvičelo leknutím. Ferda jede na kole, Ferda jede pryč. Prase to je těžký, zvlášť, když spadne z vejšky. Ferda jede na kole, veze na něm rýč. Kdo to prase postaví, když je strašně špinavý. Ferda jede na kole, Ferda jede pryč. Postaví ho zase, ňáký jiný prase. Ferda jede na kole, veze na něm rýč. Až to prase bude stát, můžem se ho otázat. Ferda jede na kole, Ferda jede pryč. Co se vlastně semlelo, že se prase skácelo? Ferda jede na kole, veze na něm rýč. Prase, to nic neřeklo, kviklo a pak uteklo. Ferda jede na kole, Ferda jede pryč. Tím pádem je prakticky, ztracené už navždycky. Ferda jede na kole, veze na něm rýč. No a nyní závěrem, k hlavnímu se doberem. Ferda jede na kole, Ferda jede pryč. Není těžký do louže spadnout, a to, protože... Ferda jede na kole, veze na něm rýč.

Jenom málokdy v historii filmu se prozatím stalo, aby se naráz sešel geniální námět, ten ještě povyšující scénář, umná režie, souznějící herci i uchvacující hudba. "Jmenuji se Forrest, Forrest Gump."

Rozkošnější česká herečka, než jakou byla Nataša Gollová blahé paměti, se už nikdy nenarodí.