Onoda

Už som niekedy dávno počul, že v sedemdesiatich (!) rokoch minulého storočia našli niekde v Ázii japonského vojaka, ktorý ešte stále bojoval (aktívne či pasívne) v dávno skončenej ll.svetovej vojne. Vtedy som sa asi nad tým chytal za hlavu. Teraz tu máme tento príbeh krásne na farebno. Šialené a fascinujúce. (30.08.2022)

Strašne som sa tešil na tento film. Možno pol roka pred tým, než film uzrel svetlo sveta som mal knihu pripravenú v šuplíku nočného stolíka. Času bolo pomenej, tak som to stále odkladal, no nový film ma postrčil a jednoznačne som chcel najprv prečítať knihu a porovnať ju s filmom... Úvod nádherný, to je ono, hovorím si v duchu. Zrazu sa objavila postava Suzukiho, presne ako z knihy, sympatický, rifle a sandále na nohách...Herecky obsadené fantasticky, predstaviteľ Onody úplne dokonalý. Film je fajn, ale mohol byť o dosť lepší, keby sa režisér vernejšie držal knihy. V knihe nie je ani zmienka o tom, že by niekoho zabil (ak aj tak nevedomky, nevedel o tom pre vysokú trávu). Vo filme nejakých mŕtvych máme kvôli dramatizácii deja a na wikipédii je zmienka o nejakých 30 mŕtvych. Pravdu vie najskôr iba Onoda sám. V tom mal asi režisér voľnú ruku, ale osudy a smrť spolubojovníkov Onody mohol bez debaty zobraziť presne ako v knihe, to by predsa šlo, nie? Nestálo by to ani cent naviac, chcelo to len iný prístup, vernejší knihe...V rieke sa nestratil pištoľ, ale nohavice z uniformy. Náročné prežitie v džungli sa dalo zobraziť lepšie, chýbajú bitky a hádky medzi sebou, mohli spomenúť prerábanie a schovávanie nábojov, neustále presúvanie bunkra, arzenálu. S rozhovoru so Suzukim v závere sa zdá akoby Onoda nechcel rozprávať, no v skutočnosti prekecali celú noc... Sú to detaily, ale ľahko sa dali do filmu zapracovať, niečo ukázať, niečo doplniť vnútorným hlasom Onody, tak ako v úvode. Vnútorným hlasom sa dalo povedať mnoho. Napriek výhradám, kvalitný film podľa neuveriteľnej skutočnej udalosti. 80%. (13.02.2022)

Stopáž tohoto snímku by mohla na neznalého diváka působit poněkud přebujele, ale vzhledem k tomu, že film popisuje třicet let partyzánské činnosti japonské armády na ostrově Lubang, není to žádná hrůza. Když jsem před mnoha lety četl knihu Onodových válečných pamětí ("Moje třicetiletá válka") nevěřil jsem vlastním očím, ale snímek mě tak nemohl zaskočit nepřipraveného. Tvůrci s tématem naložili velmi slušně, přestože neodolali a tu a tam zbytečně dramatizovali (proč připsali do děje postavu Iniez, to jsem fakt nepochopil- kvóty?); oba představitelé Hiró Onody ale působili naprosto věrnou podobou s originálem, a i když se místy odehrávalo pramálo toho, co by jen trochu zavánělo akcí, ani na chvíli jsem se nenudil. Užíval jsem si příběh houževnatosti, smyslu pro povinnost a kvalitního výcviku, který vás naučí, že nelze věřit lživé nepřátelské propagandě. Já tedy Onodův přístup obdivuji, i když to asi Filipínci, trpící jeho záškodnickou činností, viděli a vidí jinak. / Poučení: Když už dál nemůžeš, zatni zuby a vytrvej. 5*- (03.03.2022)

Neuveritelné dobrodružstvo vojakov,ktorí zostali vo vojne aj 30 rokov po kapitulácii Japonska.Onoda v sebe spája hned niekolko silných tém,najmä tému opustenia vojakov vyslaných mimo súostrovia,najmä v Filipinach.Onoda je nejednoznačný hlavný hrdina,je tvrdohlavý,odmieta možnosť porážky,je chladný a krutý voči filipinskym rolníkom,udržiava však aj pamiatku na svojích padlých bojovníkov.Film šikovne necháva na divákovi aby si našiel možné dôvody jeho správania.Film Onoda ponorí diváka do džungle ,kde sa ukrýva hrstka vojakov,uväzni ích v jej samote. (17.02.2022)

Tenhle fascinující příběh jsem sice povrchně znal už dávno (první české vydání knížky vyšlo dokonce už v roce 1984, jak vidím), ale podrobnosti jsem se dozvěděl teprve teď. Pokud tedy scénárista příliš nepřibarvoval, nevylepšoval, nevynechával... A o to právě jde. Pokud/dokud si nepřečtu autobiografickou Onodovu knihu, nemůžu film hodnotit z hlediska jeho věrnosti realitě. A o tu mi jde u filmů ''podle skutečných událostí'' nejvíc. Podle toho, jak v něm byl Onoda vykreslený, mi příliš sympatický nebyl, žádný velký soucit jsem s ním neměl a ani pochopení pro něj. Omezené fanatiky bez vlastního mozku, nepřístupné objektivním a logickým argumentům, nesnáším. Ale na skutečných fotkách vypadá mnohem sympatičtěji, hlavně ve spokojeném stáří. Takže zatím dám provizorně "pouze" čtyři a zajdu asi po čase zase do knihovny. // No a podle některých zdejších komentářů od kolegů, kteří knihu četli, je mi už teď jasné, že moje hodnocení zvyšovat určitě nebudu. (31.08.2022)