Plivu na tvůj hrob

Je to skutečně celkem amatérská záležitost. Ale moc nechápu, proč má zrovna tenhle film být tak kontroverzní. Osobní pomsta jako "ospravedlnění" násilí předváděného na plátně je dneska běžně "hnacím motorem" mainstreamových filmů. Navíc, takhle zobrazené násilí mně osobně nevadí (asi bych se měl taky nechat vyšetřit). Co mi vadí daleko víc je věc běžná v každém "korektním" akčním filmu, a to b e z d ů v o d n á brutalita a e s t e t i z a c e násilí. A z toho tedy rozhodně "I spit..." podezírat nemůžeme. (18.10.2003)

"Film", jehož distribuce by měla být zakázána, jeho stoupenci umlčeni a jeho jméno by už nikdy nemělo být vysloveno. A to neříkám kvůli nechvalně proslulé brutalitě, která na dnešní poměry už stejně nikoho nešokuje, ale protože maestro Zarchi tu stvořil jeden z nejlacinějších, scénáristicky nejpitomějších a nejnelogičtějších filmů, jaké si lze vůbec představit. Filmařsky i herecky žalostná, myšlenkově prázdná a neúnosně nudná slátanina, snažící se bez obalu atakovat ty nejodpudivější a nejzvrácenější pohnutky lidské mysli, za které se každý normální jedinec stydí a nejraději by je zcela vymítil z povrchu zemského. Idiocie a ohavnost, při níž mi nebylo dobře a po které přemýšlím nad tím, kam až se dá v mém milovaném filmovém umění klesnout. Povedený remake mám po tomhle ještě milionkrát radši. (01.09.2013)

Videl som už viac amatérske filmy ako tento. I spit on your expectations (môj pracovný názov) je v prvom rade neuveriteľne debilne napísaný. Až zarážajúco naivne. To je proste nespravodlivé natočiť takýto film. :D Nie no, ja vás teraz na chvíľu zavediem do hlavy hlavnej hrdinky aby ste vedeli... Vyšplhajte sa od kostrče po jej nekonečných vlasoch a žasnite: Čo by som robila v meste, aj tak nikto nechápe môj intelekt. Našla som si to slovo v slovníku, takže ja ho už chápem, len oni nie. A keďže chcem napísať román, idem niekam do hôr. Ako napríklad Jack v The Shining. Síce som videla len začiatok lebo to ešte nenatočili, ale určite tú knihu nakoniec dokončil a všetci boli šťastní. Dobre, už som na tej odľahlej chate, tak hor sa do písania mojej novej knihy. No neverili by ste, nejakí dedinskí chlapci ma tu naháňajú po lese, tak čo budem, padnem na zem, uvidím čo chcú. Dobre, už viem, znásilňujú ma, budem kričať, aby sa nepovedalo, veď sa to natáča. Párkrát ma znásilnili a ja stále nemám dosť, pôjdem sa teda s nimi vyspať znovu a tentokrát dobrovoľne nech si nemyslia, že som hysterka, ale potom ich zabijem, aby diváci neboli pohoršení. Ozaj, a čo tá moja kniha? Možno bude o tom, nazvem ju Trash. (02.02.2013)

Díky tomuhle snímku konečně vím, co si mám představit pod pojmem shock-exploitation a bože stůj při mně, líbil se mi a ne málo. Zařídil jsem se podle Pomových instrukcí a zatímco ostatní šli spát, já se uvelebil u počítače a pustil si film, který předchází pověst těžkotonážní amatérské sračky, co z neznámých důvodů dosáhla kultovního statutu coby extrémně brutální a úchylný snímek. Přesto převážily mnou hluboko uvnitř naivně chované naděje, že snímek svému statutu dostojí a ačkoliv se prvních asi 20 minut do znásilnění hlavní hrdinky vůbec nic zajímavého nestalo, strávil jsem je napjatý jak šráky. Jestliže z první půlky filmu si navždy odnesu obrázek nahé ženy prodírající se lesem, z druhé to bude tatáž žena řítící se v motorovém člunu a rozmachující se přitom nad hlavou sekerou. To, co tu mnozí označují jako amatérismus (dlouhé záběry, pomalé tempo, absence hudby, charakterizace postav, hereckých výkonů aj.), je pro mě minimalismus s cílem dosáhnout co největší míry realističnosti, který film učinil tak podmanivě působivým, jakým alespoň pro mě byl. Ano, je otázka nakolik to Zarchi zamýšlel a co mu vyšlo jen náhodou, ale to je mi docela jedno. Až primitivně jednoduše napsaný a natočený, ale fascinující film. (03.02.2006)

Z genderového hlediska se jedná o naprosto geniální a revoluční dílo. Zatímco v "Posledním domu nalevo" (1972) zneuctěnou dívku mstili na popud otce její rodiče a v "Thriller - drsný film" (1974) hrdinka zanevřela na svou ženskost, aby se stala vraždícím strojem, zde sledujeme přerod dámičky z New Yorku píšící ženské romány v ženu, která dojde pomsty skrze vědomé uchopení genderu. V sledu sugestivních sekvencí znásilnění se žena stává ryzím objektem (muži ji přenášejí z místa na místo jako věc), ale v nadcházejících sekvencích pomsty je to naopak ona, kdo je aktivní a muži ztrácejí svou dominanci. Cesta k pomstě vede přes podmanění mužů "ženskými zbraněmi", které fungují díky mužským slabostem - od chtíče a orgasmu po po iluzi dominance. Amatérská forma film dotváří k jeho dokonalosti, neboť podvracením norem klasického hladkého stylu neumožňuje empatii a imerzi, ale naopak upřednostňuje myšlenkovou rovinu díla - jednotlivé sekvence i záběry jsou pojaté jako znaky obsahující určitý význam a ne jako části dramatu (což je důvod proč se obávat hollywoodsky vyleštěného remaku, který evidentně sází na hladký styl a povrchní znechucení). - více v recenzi pro A2 (15.10.2010)