Nesmrtelná teta

„Závist je věčná! Cha cha cha…“ a Bohdalka taky! Ne teď vážně, musím uznat, že při posledním zhlédnutí se mi Nesmrtelná teta líbila o něco více než dřív. Princezna a její milý byli sice hodně jaloví, ale ostatní herci v menších rolích už tolik ne (nejvíce mě z nich pobavila Smoljakova pidirolička: „Ale…já jsem muž! Ale…já jsem opravdu muž!“), navíc je tu vcelku odzbrojující prostoduchý Hanzlíkův král („Růženka, chuděra, zastřelila sebe sama na lovu.“) a samozřejmě nad všechny ční nesmrtelná Jiřinka se svými nejenom vnitřními komentáři („Našeptávat umím, co závidět druhým.“). Vyprávění je občas trochu zmatené, ale zase protkané nějakými těmi (morálními) ponaučeními (Šaty dělaj člověka; Rozum není nic platný bez štěstí atd…) a divák se zas tolik nenudí. Hodnocení měním na lepší 3* a sám jsem zvědavý, jak na mě Nesmrtelná teta zapůsobí příště. „Pod čepicí s bambulí, hlava mě už nebolí!“ (27.12.2013)

Král dostane od žluté Amnesie a stříbrného Alzheimera dárek, přičemž dojde k hodně pitomému handlu, tak hloupému, že to odstartuje rozklad jednoho celého království. Závist, jeden ze smrtelných hříchů, je celou společností prolezlá jako červotoč. Ať se na mě tvůrci nezlobí, ale zápletka je rozehraná jako prohrané buly. Jedinými sympaťáky je tady kolokvium rádců, které ve jménu blaha řeší hlupósis dementósis definitivum svých tvůrců....a pak že je štěstí rozumná věc! (15.10.2008)

V porevoluční záplavě novátorských pohádek jednoznačně to nejlepší, co vzniklo - pohádka je podle mě silně podhodnocena, vždyť ztvárnění Rozumu a Štěstí (významné minirole Šafránové a Cupáka) jsou kouzelné. Skvěle tu hraje Bohdalová, konečně jí někdo obsadil do vyloženě negativní úlohy. Ocenil bych také Hanzlíkův výkon a jeho balancování mezi moudrostí a idiocií - prostě shrnuto a podtrženo, výborná novodobá záležitost...................moje hodnocení = 9 z 10. (27.12.2014)

Jedna z mála novodobých pohádek, co se povedla a můžu jí vidět vícekrát než jednou. Zdejší hodnocení se mi teda nezdá být ve srovnání s daleko horšími případy moc objektvní, ale budiž. Ovšem kdo ví jak by to dopadlo bez fantastické Jiřiny Bohdalové. Opravdu výkon hodný Českého lva. Nedovedu si v roli Závisti představit žádnou z českých hereček, která by jí vystihla tak dokonale. V jednu chvíli má v obličeji láskyplný výraz dobrotivé a laskavé tetičky a v okamžik se mimika mění v oči, které by snad dokázaly vraždit. Závěrečná scéna se Závistí v podobě černé dámy mi brala dech, ten kostým, ty oči, ty slova... Jiřina Bohdalová mi přišla obzvlášť dokonalá když pronesla: "...se mnou..." V tomto krátkém záběru na její obličej jsem našel něco, co jde jen těžko popsat. Prostě dokonalá. I ostatní herci se snažili, hlavně "nadutý" Jaromír Hanzlík, Filip Blažek, Rozum a Štěstí a i povedená skupinka rádců měla co do sebe. Jen princezna mi přišla trochu nevýrazná a hlas Barbory Bobulové nadabovaný. Samotný příběh na motiv Erbenovy pohádky je zajímavý a snad i varující, protože chorobná závist je skutečně ta nejhorší vlastnost jakou může člověk mít. (16.06.2009)

Bohdalová, se svým slušným komediálním talentem, Hanzlík, jehož pomalý král je komicky roztomilý, klasicky pohádkový motiv (v tomto případě boje proti závisti, což je na české polistopadové poměry sedí) a hmmm... pár malých roliček, které do výsledného dojmu moc nepromluví. To jsou klady tohohle zástupce novodobé pohádkové tradice. Tohle ještě zkousnu, nad Troškovými díly to má přece jenom o třídu navrch. 50% (21.06.2006)