Super Mario Bros. ve filmu

Můj brácha je obrovský blázen  do konzolí, Nintenda a Maria. Řekl mi, že do mě šťouchne pokaždé, když tam bude nějaký odkaz. A pokud na mě nebyl zrovna naštvaný, že se na něj moc často otáčím, šťouchal do mně dost často. U žádného jiného filmu jsem tolik šťouchanců nedostal. Pak mi ještě při odchodu z kina například vysvětloval, že reklama Maria a Luigiho na záčatku odkazuje na nějákou osmdesátkách  televizní show Maria a Luigiho, kterou se snažilo zamést Nintento pod koberec, zatímco se stala ikonou mnoha memes po internetu. Takže pro největší Mariovy znalce a fanoušky zde asi bude hodně vyžívnýho materiálu, fórků nebo minimálně pomrkávání. Pro nás ostatní bych řekl, že je větší sranda si Maria zahrát než se na něj dívat (a když jsem ho právě s bráchou jako přípravu na film ve středu hrál, pobavil jsem se daleko víc.:D). Výhoda filmu sice  je, že jsem při něm na rozdíl od hry nezhbehl a přežil všechny levely (tento komentář bych přece nemohl ze záhrobí napsat.), ale ani se moc nepobavil. Je to až překvapivý a dokonce i pro mě trochu zklamání, ale zasmál jsem se za celou dobu asi tak jednou/dvakrát, ono tady fakt kromě toho humoru pro fanoušky moc vtipnýho není a přišlo mi, že příběh si spíš jede tak nějak na vážno, ale za emoce mě moc nevzal. Mario a Luigi jsou sympaťáci, jenže Luigi brzo vyklidí prostor a mimo pár světlých (především milostných) chvilek Browsera mi byli všichni trochu  otravní. Jsem tedy lehce rozčarován a zklamán, ale ne natolik, abych úplně přehlédl vynikajcí animaci s bohatými megalomaskými prostředími a nadupaný soundtrack. (08.04.2023)

Je z toho hodně cítit, že to bylo určeno hlavně pro ty nejmenší, ale upřímně, bavilo mě to i tak. Líbilo se mi, že to má příjemných 92 minut, děj je nadupaný od začátku do konce a vizuálně je to neskutečně propracovaný. Sice je od začátku každému jasné, jak to dopadne, ale vizuální stránka to hodně táhne a navíc je to krásný návrat do dětství a připomínka mých herních víkendů na počítači s Mariem. Užila jsem si to a oproti zdlouhavým a nudným Disneyovkám to bylo příjemný. (18.01.2024)

Kdysi jsem měl Nintendo a ke značce jsem maličko přičuchl, dnes je však můj vztah k této konzoli a jejímu portfoliu složitější. Věděl jsem, že kino mě neláká, ale Illumination (na rozdíl od recenzentů, možná) dlouhodobě fandím a věděl jsem, že si takovouhle událost nemůžu nechat ujít. Trošku mě subjektivně štve, že se nejvýdělečnějším filmem roku pravděpodobně stane tento animák, ovšem diváci mají celkem jasno. Pravdou díž, že se nakonec šikovným tvůrcům povedlo mě s japonskou licencí postupně obměkčit a zatímco jsem se většinu filmu cukal a nechtěl přistoupit na tuto, stále v mých očích, dětskou hru, finále mě regulérně bavilo a nemůžu tomu zkrátka napálit příliš přísně tři hvězdy. Sedmička to za mě stále je, ačkoliv tematicky mi to nic neříká a ze záplavy budoucích sequelů radost nemám, jedná se zkrátka o nenáročnou zábavu pro celou rodinu, při níž si ani dospělí nebudou muset vypíchnout oči jako třeba u Tlapkové patroly a podobných hrůzných vymejvaček mozků. (29.05.2023)

Tá hra bola kedysi lepšia, to sú super nostalgické spomienky. Ale len kvôli nim a peknej animácii nevidím film ako skvelé dielo. V skutočnosti ak nie ste Super Mariovym fanúšikom, film nemá čo extra ponúknuť. Je tu štylizovaná animácia a živý soundtrack, na druhej strane jasná pripútanosť k hernej verzii, kde sú aj malé, vedľajšie či jednoduché postavy ponechané vo svojej prostote a ich potenciál nebol využitý, hoci mohol. Je to však najzarábajúcejší film roka a ja pri 1,3 miliardovom úspechu môžem len sklopiť uši. (26.05.2023)

Nie som hráč. Super Majkov som mal možnosť vidieť a zažiť len vďaka animovanému seriálu THE SUPER MARIO  BROS. SUPER SHOW! z 80. rokov. Takže na začiatok len toľko, že neprirovnávam a neposudzujem podľa vyše 40 ročnej franchise v podobe videohier, ich crossoverov atď. Štúdio Illumination, sa tu vybláznilo podobne ako v sérii o Mimoňoch, dej odsýpa, nikomu netreba dvojhodinovú minutáž a verím, že všetci sú a budú spokojní. (20.01.2024)