Odysseus

Ono točit řecké báje a pověsti je o ústa. Buď musí mít tvůrci k dispozici obří rozpočet a nejšpičkovější triky, anebo legendy pojmout jako televizní inscenace. Bohužel těch "mezi" filmů je nejvíc a v drtivé většině stojí za starou bačkoru. Odysseus se ovšem přeci jen trochu vymyká. I když z něho na míle tryská ona televiznost, na kterou jsem u podobných filmů alergický, přeci jen mě dokázal upoutat slušným tempem, hereckými představiteli a snahou filmařů porvat se s nízkým rozpočtem. A docela se jim to podařilo. Z herců samozřejmě zaujmul Armand Assante, naopak šlápnutím vedle byla Greta Scacchi jako Penelopé. Celkově lehký nadprůměr. 60% (13.04.2014)

Na Hallmark vskutku ucházející... Kdybych ale použil tatáž slova k ohodnocení stavu lodi na otevřeném moři, posádka včetně kapitána by jistě nadšena nebyla... Ovšem v porovnání s gigantickými bouřemi a jiným smrtelným nebezpečenstvím, kterým Poseidon "odměnil" Odyseovu sebechválu, by se takový stav lodi nutně musel zdát téměř bezvadný, a to každému námořníkovi bez vyjímky. Je zajímavé, že o "trochu" později přišel jiný Řek, zvaný Archimédés, se zákonem o tělese ponořeném do kapaliny. Ještě zajímavější ovšem je, že Archimédův zákon vystihl již autor této básně. A vlastně již tehdy viděl (což nás po zásluze přivádí k otázce: Kdo že je tu vlastně slepý?) jeho platnost i v oblasti, kterou Archimédés očividně neviděl, a proto jí, ani i kdyby chtěl, nemohl věnovat pozornost. Tedy v lidském srdci. Ucházející srdce, ať už z důvodu velké pýchy, předsudku, či jiného poklesku, klesá ke dnu stejně jako ucházející loď. Změnu stavu pak může způsobit jen změna stavu mysli, například projevená pokora. Srdce, které ucházelo a šlo ke dnu se pak snáze dostane na hladinu, a je-li pokání dostatečné, tak až do krajiny zalité sluncem... A stává se tak vskutku "ucházejícím"... ... ... Přiznávám, autoři tohoto díla mají můj obdiv za ne až tak marný pokus vyjádřit poezii obrazy. Jsou-li však obrazy v zásadních pasážích doprovázeny slovy v souladu s původním zněním básně, stává se dílo unikátem. Zejména v samotném závěru to vyšlo znamenitě... :) (09.08.2015)

Ale jo, takle se to nějak mohlo stát :o). Řecký báje a pověsti mě hodně braly , když sem malej. Od těch dob se toho natočilo celkem dost, ale na to, že je to poměrně oriinální, tak bych čekal mnohem víc filmů. Nede všemi jednoznačně kraluje Souboj titánl, kterej byl ve všech ohledech průkopnickej. Tenhle kousek není špatnej, hlavně teda dějem. Je to poutavý dobrodrůžo s absolutně obyčejnými efekty, což působí už celkem komicky, ale chápu to :o). 3 hodiny je dlouhá doba, ale na 3x jsem to dokoukal :o) (28.04.2022)

Mizerná televízna adaptácia starogréckeho eposu, ktorej jediným výrazne pozitívnym znakom je slušná vernosť Homérovej predlohe. Okrem toho a hŕstky zaujímavých vedľajších postáv je Odysseus číre televízne zlo. Dopozerať túto príšernú trojhodinovú báchorku s mdlou výpravou, smiešnymi trikmi, nezáživne prerozprávaným dejom a patetickými dialógmi v podaní prehrávajúcich hercov znamenalo urputný boj aj pre takého milovníka fantasy dobrodružstiev akým som ja. (4/10) (20.11.2011)

Laciné - ale někdy méně je více. Armand Assante rozhodně hraje dobře. Nudné to opravdu není, i když stopáž vypadá vražedně. Triky nejsou žádná hrůza. A bylo moc dobře, jak do děje zahrnuli i samotné bohy. To bylo dobré. (To úplně chybí v moderní a rozpočtově znýčkané "Troji"). Konec je fakt brutus. Překvapil mě. Učebnicová ukázka manželské oddanosti. (Já osobně bych zůstal u Kalypsó). (11.06.2012)