Smyk

[LFŠ 2008] Ve své době nejdražší československý film a jeden z prvních širokoúhlých. Film zachycuje hutnou atmosféru konce padesátých let a osudy jednoho emigranta, který se vrací jako špión do vlasti. Jedná se o předchůdce bondovek. Tento žánr začal dobývat nejen Evropu a vyvrcholením této vlny byl právě agent 007. Film byl nejen nejdražší, ale také nejnavštěvovanější a posbíral spoustu cen. Děj je slušně nadupaný a ideologická stránka filmu ustupuje akčnímu ději. (04.09.2008)

Kohoutův politický i společenský kotrmelec, který je jednou z nejpozoruhodnějších událostí poválečného období, vytváří stěžejní zákulisí Brynychova filmu, v jehož akčním oparu divák ztrácí veškeré iluze o jedinečnosti, dokonalosti a spravedlnosti. Přestože tento (na svou dobu bezpochyby) velkofilm hollywoodského stylu v širokoúhlém formátu s avantgardní kamerou a antihrdinou je na první pohled mnohem více politicky a ideologicky angažovanější než jeho západní ekvivalenty, nelze jej tak jednoduše deklasovat coby režimní objednávku. Jistě, Kohoutův emigrant je zcela v souladu s oficiální stranickou rétorikou interpretován jako odpadlík, zkrachovalá existence, člověk bez osudu, ovšem jeho (negativní) role v celém příběhu není demaskována od prvních okamžiků, ale teprve postupně – divák sám musí odhalit pokřivenost a charakterovou deformaci Františka Krále. V podstatě se zde nabízí srovnání s některými epizodami majora Zemana, v nichž je ale základní ideologický rozpor zřetelnější a v mnohém exponovanější (agent Bláha v podání Radoslava Brzobohatého). V případě Brynychova filmu je ideologická macha umně skryta za efektní akční fasádu – na konci padesátých let bylo zřejmé, že antihrdina či v jiném žánrovém pojetí člověk váhavý, kolísající (Brych v Otčenáškově a Vávrově filmu) musí být uvěřitelný, tj. reálný. Spor o obsah tohoto dodnes kontroverzního filmového díla by měl být ale veden v jiném než přísně subjektivním pohledu, přehlížejícího ve svých zaujatých interpretacích klíčová témata, tedy např. problém emigrace v poválečném Československu a vztah jedince-odrodilce ke společnosti. Pro pozdější generace je to potom svým způsobem unikátní vhled do totalitní minulosti, symbolizované mmj. stavbou nenáviděné berlínské zdi. (14.01.2015)

Je tu řada komentářů, které to zmiňují - film má pozoruhodnou, silně metaforickou kameru... Vůbec technická a estetická úroveň Brynychova kina mě už poněkolikáté fascinuje - je to vždy velmi propracované, využívá to všeho, co přinesl Občan Kane a neorealismus, ba to směřuje dál - je to takový český filmový "brusel". Odhlédněte od tématu a kochejte se. Některé obrazy by beze zbytku zapadly do Mazací hlavy. Nejsilnější jsou retra ze začátku a pak Valovy oči - dostalo mě to přes všechnu nablblou tendenčnost. (12.06.2015)

Prorežimní sračka zesměšňující a potupující emigraci, která vykresluje emigranta jen jako lidskou trosku, která může na Západě maximálně pro mrzký peníz chodit jako reklamní panák anebo dělat v cirkuse klauna. A pak ještě rád přileze domů, kde se všem samozřejmě náramně daří (film se samozřejmě vyhýbá faktu, že rodiny a blízcí emigrantů se musely vypořádávat s celou řadou omezení a zákazů - nemožnost vycestovat, kariérní strop, vyhazov ze školy / nemožnost studovat atd.) Ten film se bere tak vážně a místy je tak zcestný, že jsem si z něj už ani nedokázal dělat srandu...A to se mi i u těžce agitační komunistické produkce z 50 a 70 celkem daří...:-) Ale Smyk byl na mne moc. Debilní je i to, že téměř polovina filmu je v německém znění...bez titulků. Takže pro mne odpad. (26.10.2011)

Hups, akosi som sa znovu mimoriadne škaredo pošmykol, a to teda konkrétne zrovna na tomto československom a čiernobielom, azda vrátane i na prehnaným spôsobom experimentálneho, a k tomu i naprosto chaoticky [scenáristicky] prevedeného titulu v podobe Šmyku, v ktorom mimochodom českí predstavitelia - minimálne i takú značnú polovicu minutáže ešte zároveň artikulovali akousi »lámanou nemčinou,« a vôbec širokospektrálna jazyková výbava [okrem češtiny a nemčiny; zaznela i angličtina, a ak sa práve teraz náhodou tiež nepomýlim, tak myslím, že na krátky moment aj francúzština], čo vskutku už neveštilo absolútne nič pozitívneho, a čo v podstate pre mňa zase predstavovalo i akési «filmové umučenie,» ktoré ma takmer zdeptalo až kamsi rovno na smrť; pardon za trocha predsa viac i explicitnejší výraz, no nemôžem si nijako extra zvlášť pomôcť, keď sa ma v danom prípade zmocnila taká extrémna beznádej, až to tým pádom strašne i [za]bolelo! • Ako sa zvykne hovorievať: „Titul by som zrejme asi nedoprial ani tomu najhoršiemu nepriateľovi,” ale zbytočne nechcem vo virtuálnom priestore šíriť akúsi ďalšiu n e n á v i s ť voči danému počinu, ktorej je už i beztak medzi nami ľuďmi určite priveľa; čiže nebudem na nej parazitovať, ako mnohí zakomplexovaní jedinci za klávesnicami počítačov, pričom sa zakaždým len vyjadrujem v rámci slušných pravidiel, ako mávam vo zvyku, t.j. z mojich úst, resp. z mojich slovných spojení nikdy nebudete počuť akúkoľvek dávku vulgarizmov, aby som sa akože poriadne vyventiloval; skrátka, to podľa mňa ani k ničomu nevedie, a tak radšej pre istotu použijem nejaké expresívnejšie výrazy, ktorými vyjadrím svoje momentálne citové rozpoloženie, nachádzajúce sa v akomsi »stave beztiaže,« aby som bol konkrétny. • PS: Ak na vás predchádzajúce riadky v súvislom kontexte zapôsobili, tak kľudne môžete zareagovať v spätnej väzbe; v súkromnej pošte ← za porozumenie vopred ďakujem → PS 2: Nikoho nechcem dehonestovať; len si presadzujem vlastný názor, nikým a ničím neovplyvnený... (21.05.2024)