Krotitelé duchů II

Nikdy jsem neměl potřebu tuhle blbost vidět, ale když už jí dávali v televizi, tak jsem si řekl, že na to kouknu. No a udělal jsem blbost. To byla taková kravina. Jak to může mít tak vysoký hodnocení? Kdyť šlo o slabou komedii, s příšernými hereckými výkony. Jednu hvězdičku za Murraye a druhou za těch pár momentů, kde jsem se usmál, ale že jich nebylo moc. (17.03.2013)

nostalgické 3* Ze vzpomínek zkusím sepsat komentáře k této kultovní komedii a jeho pokračování. Velký podíl na mém hodnocení je fakt, že jsem ho viděl ještě někdy kolem revoluce v letním bijáku, kde to byla ta správná podívaná. Je to originální komedie a trošku parodie, kde ke komerčnímu úspěchu pomohli známí herci, na tu dobru dobré efekty i známá písnička. Dvojka nebyla špatná, ale původní kouzlo nového už v ní chybí. Přesto i ta je zábavná a stojí za to, narozdíl od mnohých pokračování, které jen parazitují na slávě jedničky. Nevím jak bych soudil v dnešní době, tak zůstane jen u nostalgických známek a třeba někdy upravím po repríze. Feministický remake z loňského roku mě vůbec neláká. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (13.02.2017)

V mém životě figuruje několik filmů, u kterých jsem přesvědčen, že měly zásadní vliv na můj vkus a patří jim tak speciální pozornost. Krom Vetřelců, u kterých jsem byl přítomen v prenatálním věku, Věci, od které mapuju bílé vlasy v mé bujné kštici, Studny z edice 30 případu majora Zemana (kterou jsem viděl s babičkou, když mi bylo tak 6 let a dodnes tu hrůzu mám před očima :D), to jsou to zaručeně Krotitelé duchů, u kterých jsem si uvědomil mou fatální náklonnost ke strachu, hrůze, mrtvolám a dalších bubákům. Tehdy si to pouštěl strejček ještě na stanici ORF v němčině a já ho přemluvil, abych se taky mohl dívat (no víc jak 8 mi tehdy asi nebylo). Prdel mi cvakala až do rána, ale od té doby jsem vyrážel pravidelně sledovat horory právě sem, protože doma jsem měl oficální zákaz (většinu filmů jsem tak musel sledovat vestoje zpoza rohu na tajnačku a jaké bylo mé utrpení, když si ti to táta v půlce přepnul na nějakej eroťák :D :D :D. I když jsou Krotitelé spíše komedií a dnes samozřejmě chápu atmosféru i sdělení filmu, tehdá jsem byl opravdu velice v píči a úžival si strach v úplně jiných rozměrech, v jakých se mi to už asi nikdy nepovede. Krotitelé jsou specifický a kultovní film, který vyváženým způsobem kombinuje komedii a strašitelnou atmosféru s parádním hereckým obsazením, především životní role Billa Murraye a standardně neodolatelné Sigourney. Pro mě tedy vyjímečná záležitost, na kterou budu už navždy koukat ve zcela specifických měřítkách :). (05.04.2014)

"Kitten, I think what I'm saying, is that sometimes, shit happens, someone has to deal with it, and who ya gonna call?" Jsme nejlepší, jsme skvělý. Jsme jediný Krotitelé duchů! Jsme tu zas! Sic je dvojka přesně taková jako prohlásil Bill Murray. "Bylo tam hodně slizu, ale málo nás." Tak přesto dokáže bavit jako skvělé pokračování téhle nesmrtelné klasiky z roku 1984. Úvodní trio se vrací, aby ještě jednou postavilo duchy do latě, a ukázalo jim, že mají spíše odpočívat v pokoji. Příběh začíná a Krotitelé jsou poměrně vyhořelý a nikdo už si nevzpomíná, že před pěti lety zachránili město New York před Gozerem. Od ztřeštěných dětských oslav se přesouvají pomalu ke kopání díry uprostřed Manhattanu. "Mysleli jsme si, že tam je tolik děr, že si jedný navíc nikdo nevšimne." Následuje soud a návrat Krotitelů na scénu. Máme staronové autíčko a finále se Sochou svobody nemá chybu. I dvojka se může pyšnit skvělými hláškami, které nestárnou. Hudba, který je stále ikonická a herci, kteří si užívají svoje životní role. Škoda, že nikdy nevznikla slibovaná trojka. Pro mě, ale navždy bude tohle jednička a sequel, který udělaly díru do světa. [Viděno v 4K] (95 %) (19.04.2016)

Jednička byla skoro zázrak a měla nápady. Dvojka chce jít v jejích stopách, ale s jedním rozdílem. Chybí jí nápady, anebo ještě lépe, z nápadů se po jedničce vyčerpala, a když jsou, tak nejsou už tak dovedně využity jako ve svém předchůdci. Většina nápadů je předložena jen v obměněné variantě anebo jsou zoufale obehrané, jako třeba to, že Sigourney Weaver musí být zasloužilá mamina a po jejím dítěti musí jít hned hlavní zloduch. Vždyť to byla trapárna, když chtěl dětského tělíčka využít pro svoje zhmotnění. Triky na tu dobu dobré, ale s dnešními se to pochopitelně porovnávat nedá. Příběh vyvřel do průměrnosti s morálním poselstvím v závěru, kdy se všichni občané NY semknou, a stará herecká parta z jedničky už není ani tak zábavná. O zábavu se staral jako vždy brilantní Peter MacNicol. V červených číslech je to za co?! Hned si sám odpovím. Za zásluhy. 60% (05.01.2012)