Elina

Finové, žijící ve Švédsku, asi neměli na růžích ustláno, jak je vidět v tomto filmu. Škola pro finské děti, z nichž některé neuměli švédsky a učitelé zase neuměli finsky. Mezi dětmi svérázná žákyně, která nade vše milovala svého hrdého, ale již zemřelého otce. A jak to všechno dopadlo? Dobře, jedná se totiž o film pro celou rodinu. (13.04.2020)

Neobyčejně krásný snímek s lehce poetickou atmosférou, výtečnou kamerou a přesně padnoucí hudbou. Ovšem za největší klad považuji herecký koncert mladičké Natalie Minnevik jejíž předvedení Eliny bylo úchvatné. Elina si mě svou oprávněně svéráznou a tvrdohlavou povahou získala od prvního záběru, kdy se mihla před kamerou. Její klackovité ovšem velmi vyzrálé a inteligentní chování mělo své opodstatnění a já jí nemohl nefandit. Podobné boření předsudků a nesmyslných pravidel ve filmech miluju. (07.03.2013)

Přesně ten druh skandinávského dramatu, u kterého hned od začátku víte, že tady Vám tvůrci kápli na notu a Vy se v ní, coby divák, pouze vezete a užíváte si jej. Malá Elina sice byla občas na pár facek, ale i přesto se toho finsko-švédského handrkování zhostila se ctí. Krásný příběh, nádherné záběry a v rámci rodinného filmu rozhodně kousek, který stojí za to vidět! (29.03.2020)

Tahle malá copatá dívenka, Elina, mě okouzlila během prvních minut a nepustila ze svého dosahu ani po odkoukání filmu, ve své dětské kráse a ryzosti se dotkla všech podstatných věcí pro život, aneb malý velký film. Natalie Minnevik výborná, působivá, uvěřitelná a její vnitřní vesmír nádherný... Poklona tvůrcům. (22.09.2019)

Děj celého filmu by se dal shrnout do pár vět, ale Klaus Härö (který problematiku finsko-švédských vztahů řeší třeba i ve filmu Moje matka) jej zasadil do čarokrásné severošvédské přírody, přidal korespondující hudbu a hle, silný příběh o odhodlání, lásce k rodičům, přátelství a nespravedlnosti je na světě. (27.02.2012)