Režie:
Jaroslav MachKamera:
Václav HuňkaHudba:
František BelfínHrají:
Jaroslav Marvan, Aglaia Morávková, Jiří Papež, Miloš Nedbal, Jiřina Bohdalová, Vladimír Huber, Heda Marková, Soběslav Sejk, Eman Fiala, Jaroslav Vojta (více)Obsahy(1)
Princ Hynek by si rád namluvil princeznu Blanku, ta však miluje švarného myslivce Ondřeje a tajně se s ním schází v lesích kolem hradu. Ondřej ji sice přemlouvá, aby s ním uprchla, princezna ale nechce, protože ví, že by to jejímu královskému otci zlomilo srdce. Současně se však nechce provdat za žádného z nápadníků. Jednoho dne králi dojde trpělivost a rozhodne se zavřít princeznu do tajné komnaty ve staré hradní věži, jež se otvírá prstenem v obraze. Pak rozhlásí, že kdo ji najde, dostane ji za ženu. Blanka pochopitelně souhlasí, protože hodlá Ondřejovi poslat zprávu po své komorné Anežce. Jenže král nařídí, že Anežka nesmí tajnou komnatu opustit. A další den už se na hrad sjíždějí zástupy uchazečů o princezninu ruku. Mezitím Ondřej, marně čekající na zprávu od princezny, pochopí, že něco nevyšlo tak, jak si s princeznou plánovali. Nechá se zašít do medvědí kůže a na hradě pobaví panstvo i otráveného krále tak skvěle, že může jít pobavit i princeznu. Díky tomu zjistí, kde je ukryta, a sotva se dostane ze zámku ven, stáhne si medvědí kůži, ustrojí se do mysliveckého a vrátí se na hrad jako uchazeč o princeznu. Jenže tam už král provází prince Hynka, kterého by nejraději viděl na místě ženicha, a nepokrytě mu napovídá. (TV Nova)
(více)Recenze (57)
Exteriéry a hádám i interiéry hradu Bouzov vytváří pěknou kulisu téhle trošku naivně pojaté pohádky. Milé pasáže tu určitě jsou (hlavně když "medvěd" tančí před královských dvorem). Ale moc mi nesedl takový ten starosvětský filmařský styl, kdy některé pasáže filmu jsou ztvárněny beze dialogů (jen s docela barvitou hudbou). Jaroslav Marvan roli pana krále je výrazná postavička, žel na můj vkus přehnaně směšná. Z ženských postav je možná výraznější chůva Jiřiny Bohdalové než samotná princezna, což asi není úplně v pořádku... ()
Možná trochu zapadlá pohádka, která se kulisami a kostýmy dá přirovnat k Princezně se zlatou hvězdou nebo Byl jednou jeden král. V padesátých letech se s kvalitními pohádkami roztrhl pytel. Marvanovi ten Král jde výborně, Bohdalku jsem tak mladou v žádné roli ještě neviděl. Délka bohužel odsuzuje film k trochu jednoduchému ději. ()
Souhlasím s kolegy pode mnou, že celkově je ta pohádka jednoduchá až moc. Na druhé straně, je přece pro děti a když si vzpomenu na jiné studiové pohádky ČT nebo Teletubbies tak mě přijde celkem svěží alespoň to, že se neodehrává ve studiu celá. Ano, mohla být trochu nápaditější, duchaplnější a napínavější, ale nakonec je to pohádka a děti ve věku, kdy je pohádky ještě zajímají jsou na tom podobně. Pan Werich je jen další plus tohoto filmu. A pár vtipných momentů, ač je jich skutečně poskrovnu, se najde. Zaslouží si přesně takové hodnocení, neboť to není totální průšvih, ale na jednorázové zabavení to stačí. ()
Nie som na chlapeckov ale do Marvana som zamilovany...!!! ten moze hrat cokolvek a zahra to genialne...!!! inak prijemna hudba, pekne sceny, dej rozpravky sice trochu slabsi ale ako celok potesi oko, ucho i ducha :) skoda ze len 50 minut :( ale viac to ani neslo :) mam pocit ze niektore sceny boli pouzite aj v rozpravke "Princezná so zlatou hviezdou" (vid napr tie vysoke okna alebo schodiste na dvorane) :-) ()
Ze všech pohádek z padesátých let ta nejslabší, i když i tady jde o značně diskutabilní pojem...No ale když člověk uváží co se tentýž rok natočilo viz. Princezna se zlatou hvězdou, Dařbuján a Pandrhola, tak se zas nelze čemu divit. Herecké výkony nijak oslnivé, nikdo zvlášť nevybočoval (Jaroslav Marvan v roli krále poprvé a tuším že i ve své první pohádce) i přes kratičkou středometrážní stopáž, jednoduchý příběh a typické výtvarné pojetí pro padesátá léta včetně masek, kostýmů atd pohádka která potěší..Podobné filmy: Jak se Franta naučil bát a Medvěd a strašidla. Vše od režiséra Macha. ()
Galerie (14)
Zajímavosti (3)
- Pohádka se natáčela na hradě Bouzov. (M.B)
- Medvěd a Strašidla, dvě středometrážní pohádky byly natáčeny souběžně, ale v distribuci byly nakonec uvedeny zvlášť pod tituly O medvědu Ondřejovi a Jak se Franta naučil bát (1959). (lausik)
Reklama