Horečka stoupá v El Pao

Melodráma nie na pozadí tragických politických udalostí, ale vnútri nich. Milenecký pár totiž priamo aj nepriamo ovplyvňuje chod dejín vo vlastnej krajine (a samozrejme sa vďaka politike vyvíja ich vzťah). El Pao oplýva kontrastom exotickej krásy krajiny, ktorú by sme chceli navštíviť, ale nechceli by sme žiť ako jej obyvatelia a byť svedkami podobných udalostí. Po dejovej stránke je to myslím v poriadku, nehrozí nuda z predvídateľnosti, avšak vytráca sa Bunuelov rukopis a my sme tak svedkami "iba" solídnej neautorskej drámy. Scenár mohol rovnakým štýlom natočiť napríklad Renoir, alebo hocijaký velikán svetovej kinematografie. Nie však niekto, kto velikánom nie je, to by dopadlo zrejme horšie a film by mohol byť zbytočne melodramaticky presladený. 70%. (26.07.2014)

Buňuel poněkud tendenční a hlavně formou řekl bych až rozpačitě konformní, až jsem měl pocit, že hledím na nějaký americký film - ovšem o dvacet let starší... A tak snad jedinou >radost< může divák mít z poslední role G. Philipa, na kterého ta smrtka už čekala nejen v jeho postavě umanutého politického snílka Ramona... - - - P.S. A že by zrovna tento film měl patřit do "Zlatého fondu světového filmu", jak se nás snaží přesvědčit český vydavatel dvd Levné knihy? Tož, nahlédněte pánové do mistrovy filmografie a pak se zeptejte průměrného návštěvníka kteréhokoli českého Filmového klubu... ;-) - - - - - (Poprvé viděno 30.3.2009 na dvd, komentář zde jako čtvrtý - 30.3.2009) (31.03.2009)

Politická ľúbostná dráma je jedným z posledných filmov Buňuelovho mexického obdobia lemovaného rokmi 1948 -1960 a je zároveň posledným filmom herca Gérarda Philipa. Ani v jednom prípade nemožno hovoriť o nejakom umeleckom vyvrcholení. Režisérove mexické filmy, napriek istej zaujímavosti, väčšinou postrádali buričskú provokatívnosť jeho prvotín. Surreálne prvky sa v tomto filme dajú skôr odtušiť, typické režisérove obsesie sú veľmi slabo patrné (nežné scény tyranského guvernéra s vtáčikom, ženské vyzliekanie). Gérad Philipe pôsobí unavene a napriek snahe do úlohy postupne ničeného idealistu celkom nezapadol. Naproti tomu jeho milenka v podaní Maríe Félixovej sa úlohy zhostila s primeranou gráciou osudovej ženy so zvodným čarom. Hoci názov filmu naznačuje a herečka v hlavnej úlohe horkokrvne bojuje, o žiadne horúce dielo nejde, skôr o moralitu o tom ako vstup do politiky často ničí v mene uskutočnenia ideálov dobré predsavzatia, vzťahy a nakoniec aj osobnosť a vnútro človeka. (27.09.2005)

Tento snímek skvěle popisuje marnou snahu jedince měnit totalitní systém v něco lepšího. Také skvěle zachycuje jak je tento jedinec systémem i proti své vůli pohlcen a sám se stává jeho nástrojem. Idealismus totiž nemá proti prohnilosti šanci. Ti jež se nezaobírají morálkou a ničeho se nešítí budou mít vdy přesilu a naopak ti morální budou mít vždy nedostatek zbraní po ruce. To vše je tímto filmem řečno a ač se Buňuel nejspíše opíral do španělské diktatury, snadno lze nalézt pararelu ke castrovské Kubě, socialistickému Československu. Film je navíc dobře natočen, díky výtečné výpravě se na něj dobře dívá a jeho jedinou nevýhdou je, že se nevyrovná silnějším počinům svého tvůrce. Za pozornost jistě stojí i ústřední charismatické herecké trio Philipe, Servais a María Felix. (18.05.2009)

HOREČKA STOUPÁ V EL PAO (1959) je politické melodrama s výrazným francouzským prvkem (Gerard Philipe v hlavní roli potichu mluvícího idealisty uprostřed reálné politiky malého vězeňského ostrova): slušný film, žel politický ve smyslu tradičního rétorického dilematu ideálu vs. reality (byť bez těch nejsnazších klišé) a melodramatický spíš jen z povinnosti, navíc s oběma rovinami spojenými více mechanikou zápletky než z přesvědčení. Ovšem výrazným, živým kontrapunktem dvojice poněkud sošných milenců se stává Jean Servais (v roli zdánlivě cynického reál politika), tehdy už starší francouzský herec se smutnýma očina, kterého by poučení pamětníci měli znát z hlavní role kultovní kriminálky RIFIFI. (15.03.2008)