La joven
The Young One
The Young One
Obsahy(1)
Černošský jazzový muzikant ze severu utíká před falešným obviněním ze znásilnění bělošky a přichází na ostrov, kde se seznámí s mladičkou nezletilou dívkou (Key Meersman), sirotkem a vnučkou lodního mechanikaa, který právě zemřel. (Hans.)
Recenze (17)
Neobvykle "normálny" film od Buñuela, prekvapivo málo známy, keďže osobne ho považujem za jeho najlepší (z 10 filmov, ktoré som zatiaľ od neho videl). Ako je u režiséra zvykom, film je opäť kritikou spoločnosti, pričom tentokrát sa zameriava na problematiku rasizmu (mimoriadne zručne), falošnú morálku, či sexuálnu pretvárku. Je tu veľmi zaujímavá skupinka postáv, dobre vykreslených a niekedy až nečakane nejednoznačných. Z nich spomeniem dievčinu Evalyn, na svoj mladučký vek veľmi vyspelú (Key Meersman, na neherečku viac než slušná), sympatického džezového hudobníka Travera, ktorý má smolu, že nemá tú správnu farbu pleti (Bernie Hamilton) a dokonalého južanského vidláka Millera (Zachary Scott), ktorý je tou najmenej jednoznačnou postavou, s dosť nepredvídateľným konaním. Príbeh s výbornou atmosférou (miestami to je napínavé, miestami šteklivé) sa odohráva v úchvatnej scenérii malého ostrova a perfektne ho naštartuje i zakončí nadupaná pieseň "Sinner man". Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
Těžko uvěřit, že tento Bunuelův snímek je téměř zapomenut, přitom jde o jeden z nejlepších filmů, týkajících se rasismu, zakořeněných předsudků a nenávisti, jaký jsem měl možnost vidět. A aby toho nebylo málo, střet bílého muže s barevným je okořeněn jiným zásadním tématem - pedofílií. Ta je sice celou dobu divákovu oku skryta, ovšem neustále je přítomna v postavě Millera, ochránce 13-14leté dívenky Evalyn - sirotka, kterému nedávno zemřel dědeček. Příběh se odehrává na ostrově, kam se uchýlí černý muzikant Traver, jenž prchá před rozvášněným davem, který jej chce neprávem lyčovat za znásilnění, ke kterému nedošlo... Malá Evalyn vyrůstala v odloučení od okolního světa a nechápe předsudky, které vůči Traverovi má Miller nebo na ostrov dorazivší Jackson s reverendem Fleetwoodem. Velkým kladem tohoto filmu je fakt, že Bunuel nám nepředstavuje tradiční černo-bílé postavy, kde bílý je ten rasista a černý onen nešťastník, kterého všichni nenávidí. Postavy jsou komplikované a naprosto uvěřitelné - tak jak by to mělo být. Za zmínku stojí herecký výkon mladičké představitelky Evalyn. Film ve své době propadl - snad pro tu komplikovanost postav, snad proto, že nebyl správně pochopen. Každopádně dnes je The Young One téměř neznámým kouskem, což je velká škoda. ()
Velmi dobrý film, který mě hodně oslovil a vzdáleně připomněl některé knihy Borise Viana, které též zpracovávají téma rasismu (jako např. Naplivu na vaše hroby nebo U mrtvých na barvě kůže nesejde). Od Buñuela mám sice radši jeho pozdní filmy, ale tento mě také dostal. Ten jednoduchý příběh je strašně silný a přímo člověka zasáhne svým humanistickým vyzněním; samotný závěr je potom velmi dojemný - obzvlášť pokud máte celou dobu neblahé tušení, že tohle nemůže dopadnout dobře, o to víc vás může potěšit. Obě hlavní postavy jsou velmi zajímavé - zatímco Miller je na začátku vykreslen dosti negativně, a později udělá ještě další věci, které mu na sympatiích moc nepřidají, nakonec si reputaci v podstatě zachrání (až na jeden "vroubek", který zůstane viset ve vzduchu), Traver je oproti tomu od začátku neuvěřitelný sympaťák, kterému musíte okamžitě držet palce - kromě nespravedlivého nařčení ze znásilnění čelí i Millerovým rasovým předsudkům, a on si z toho přesto nic nedělá, a ještě vesele vyhrává Evalyn na klarinet (btw. dívka, ač titulní postava, zde zase tak velký význam nemá - zásadní konflikt se odehraje mezi bělochem a černochem). Vlastně by mi asi i stačilo, kdyby si film vystačil jen s těmito 3 postavami, ale on k nim přidává ještě 2 muže, kteří v ději zafungují jako katalyzátor dalšího děje, a celé to prostě funguje absolutně bezchybně, a je to dokonale srozumitelný film, který i po těch letech stojí za vidění a neztratil nic na své nadčasové působivosti a čistotě filmařského výrazu. UPDATE 1.10.2019 - Na podruhé se mi to líbilo ještě víc než tehdy před 5 lety a velmi obdivuji Buñuela za to, jak mistrovské filmy přivedl na svět. Dívka si skutečně vystačí jen s málo prostředky, ale o to větší silou dokáže zapůsobit. Myslím, že je velká škoda, že ten film má na ČSFD tak málo hodnocení a že ho nevidělo víc lidí, protože by si to zasloužil. ()
Nebol by to Bunuel, aby aj v prípade filmu zameraného na rasizmus, nevymenil zbytočný sentiment za svojský cynizmus. Frázami ako nigger alebo white, či black trash sa to tu len hemží. A vy budete raz nenávidieť toho, a inokedy zase onoho belocha. Pretože falošný moralizmus a pokrytectvo je rovnako príšený ako priamočiare násilie a to druhé vyplýva z toho prvého. Bunuel neprezrádza vek dievčaťa, ale ponúka geniálne scény ako jej prechádzku v lodičkách kombinovanú s detským poskakovaním. No a čo Miller? Aká je jeho skutočná motivácia? Nie je jeho náhle precitnutie iba strachom zo závažného a oprávneného obvinenia zo strany kňaza? Bunuel necháva viacero otázok otvorených, ale tých správnych, nad ktorými by mal divák po filme popremýšľať. ()
Zajímavosti (3)
- Herečka Key Meersman, která hrála hlavní roli dívky, měla v době natáčení 13-14 let a neměla žádné zkušenosti s herectvím. (raininface)
- Film byl natočen v Mexiku v kraji Acapulco a v ateliérech Churubusco v hlavním městě Mexiko. (raininface)
- Film byl ve své době neúspěšný a byl napadán ze všech stran. Jeden harlemský deník dokonce napsal, že by měli Buñuela pověsit za nohy na lucernu na Páté avenue. (raininface)
Film Dívka vystrašeně a s bolestivým výkřikem strhává masku přetvářky a smutně se rozhlíží po neutěšeném morálním stavu společnosti. Pečlivě udržovaná americká bohabojná spořádanost je chycena do vlastní pasti na pytláky, pudové instinkty nemají v skálopevném přesvědčení o své vidině pravdy žádné překážky a tvrdě se dostávají ke svým zájmům. Superego je částečně funkční pouze ve strachu o vlastní bezpečnost, rovnováha se hlídá se střelnou zbraní v ruce. Luis Buñuel v anarchistickém opojení zanechává spoušť ve ctihodné podstatě, obřadně rozebírá bílé ochranné zdi pokrytecké morálky, píská smutnou píseň o agresivitě rasismu a s rozpačitým vzrušením pokukuje po ještě nezralém půvabu dívčího těla. Zloba, zášť, předsudky, chtíč, sadismus, nedůvěra, povýšenost, život se po krátké siestě probudil do existenciálního rozechvění a nic nezůstalo na svém původním místě. Dobro přestává být dobrem, zlo není pouze zlem, jistota je zdáním, slovo se stává obviněním, pocit může být zločinem a laskavost není očistným vykoupením. Hlavním objektem zájmu je Evalyn (pozoruhodná Key Meersman), osiřelé dospívající děvčátko. Školou nepolíbené a bezelstné dítko se instinktivně schovává před lichotkou. Její vnitřní svět je rozerván chaosem, ve kterém nedokáže najít žádný bezpečný úkryt a chtíči je vydána napospas. Dalším objektem zvídavého zájmu pokrytecké morálky je Traver (zajímavý Bernie Hamilton), opatrný černošský hudebník. Falešné obvinění, vycházející z ublížené osamělosti, ho vyhnalo na životní odyseu. Rasismus je háklivý na barvu kůže, pravdu má pod kontrolou bělošský bůh. Rovnováha se udržuje výhružkou a odhodláním. Smutek se zahání jazzovým klarinetem. Hlavním činitelem událostí je Miller (dobrý Zachary Scott), správce ostrovního revíru pro lov kachen. Nesmlouvavě hájí své výsostné území životního prostoru, negr není člověk a mladé holčičky musí poslouchat dobře míněné rady rozumného dospělého. Ústupek humanistické smířlivosti není bohulibým činem, ani šlechetností ducha, nýbrž jen úpěnlivou snahou o procedurální vykoupení se z vlastního hříchu. Touhy nelze bez vybití přemáhat a pocit provinění vždy najde svoji obhajovací řeč. Důležitou postavou je reverend Fleetwood (sympatický Claudio Brook), přijíždějící na ostrov vykonat povinné křesťanské obřady. Je humanistickým řádem života, přesto ani on není bez stopy rasismu ve svém srdci. Je rozohněn, přesto nemá neomezenou autoritu a úzkost duše je ve vlastním zájmu nakloněna k určitým kompromisům. Posledním aktérem komorního existencialismu je Jackson (zajímavý Crahan Denton), Millerův kamarád a lodní spojení s pevninou. K bělošským pokleskům proti mravnosti pohlíží shovívavě, k černošskému obvinění používá jakýkoliv prostředek, vedoucí k přísnému potrestání. Rasismus má pevné kořeny civilizačních tradic. Dívka se dokáže uvolnit ve chvílích odlehčení, přesto střet vášní netouží po milosrdenství. Pokrytectví americké společnosti má své přírodní zabarvení, Buñuel dráždí a útočí proti morálnímu úpadku, obrazová poetika dokáže zachytit rozervanost střetu rozdílných vášní. Život touží po své důstojnosti a Dívka po svobodě. () (méně) (více)