Průšvih

Tenhle film jsem několik let intenzivně sháněl (což sice neznamená, že bych byl ochotný za něj utratit nějaké peníze)... A pak konečně přišel den, kdy se mi dostal do ruky. Jedná se možná o něco trochu jiného než jsem očekával, ale přesto je to krásný film, který se stylem nachází pravděpodobně někde mezi Jarmuschem a DiCillem. Ze všech těch odkazů je cítit láska k filmu a literatuře, což ztělesňuje postava Buscemiho, který zde hraje pravděpodobně nejsympatičtější roli, kde jsem ho viděl... (01.01.2010)

Už len ten smiech, ktorý dal Joe, keď sa Adolpho učil tancovať, je hodný štyroch hviezd. A vôbec, všetko čo Joe predvádzal bolo ohromné a Cassel ho dal na parádu. A tí dvaja vyberači nájomného .. ohromná dvojka. A Rockwell? .. toho aj málo bolo. No skrátka bavila som sa .. možno tak dobre, ako tá silvestrovská slečna, keď uvidela Adolpha v Nahej pravde. (01.12.2016)

Kto by to bol povedal, že z takéhoto netradičného námetu sa dá vytvoriť tak príťažlivý film. Ani poriadne nevieme, čo sa deje a prečo, kto má aké motivácie a Buscemi aj na záver povie, že sa nikdy nedozvie, ako to Joe celé myslel. A nedozvie sa to ani divák, čo je jedna z vecí, vďaka ktorej sa k filmu možno budete radi vracať a znova o ňom premýšľať. Množstvo popkultúrnych a artových odkazov nepôsobí, na rozdiel od dnešnej tvorby, nasilu. Potešia všetky cameá, len sa obávam, že by dnes Rockwellova kreácia mohla byť chápaná ako zňevažovanie mentálne postihnutých ľudí. Každopádne sa film z nikoho nevysmieva. In the Soup je kryšalický americký indie film z deväťdesiatok, ak ich milujete, nie je čo riešiť. Ak nie, tak sa mu vyhnite. (07.08.2022)

Piata hviezda za plagát Stalkera. Potom zato, ako sa Aldolphovi prvýkrát podarilo rozosmiať Angelicu. A tiež za dokonalého idiota Sama Rockwella, ktorý vo filme vystupoval až od vyššie spomínanej scény. Padalo tam perie a to mi prišlo magické. Neskôr tancovali na dlaniach Manhattanu a nakoniec sa pred nimi rozprestieral celý oceán. Toto všetko, plus hemofilik Skippy, dve štetky, jeden Francúz, spievajúci vymáhači nájomného, gorila, trpaslík a ešte oveľa viac, sa zaobišlo bez natočenia filmu, o ktorý celý čas malo ísť. Veď najlepšie to aj tak napíše sám život. Teda aspoň najviac jedinečne. A o konci filmu mám takú malú teóriu, ale toto je typ komentára, do ktorého sa mi spoilery moc nehodia, tak vám to prípadne zdelím na požiadanie. (23.11.2014)

Zcela nekonvenční film s (pro mě) zcela necharismatickou ústřední postavou uměleckého podivína ve mě způsobil mnohdy zcela protichodné pocity. Nejdřív jsem zůstal ve velkém očekávání, pak mi chvílemi připadal Průšvih jako menší intelektuální slátanina, vyvolával menší odpor, nicméně filmařské téma rozehrané mezi hodně svéráznými (a názorově protichodnými) postavami mladého režiséra a stárnoucího producenta, si mě postupně podmanilo a donutilo dívat se dál. Až jsem zjistil, že jsem se výborně bavím, vychutnávám si množství vybraných detailů, ať už výstupy dvojice sousedů vybírající nájemné nebo pohledy přes kukátko, všechny ty magické scény na hraně surreality... a jestliže si mé sympatie vykutálený Buscemi moc nezískal, tak (ne)stárnoucí Cassel s duší rozervného umělce mi to ve svých eskapádách pravidelně vynahrazoval. Na tenhle divoký filmový večírek nejen plný filosofie, ale i tance, zpěvu a filmování, jaký v černobílém provedení uprostřed nepohledných bytů zaranžoval a předvedl Alexandre Rockwell se svými herci, se určitě nedá jen tak zapomenout a já mám pocit, že v budoucnu se ho ještě budu chtít minimálně jednou zúčastnit... tedy alespoň nahlédnout... „Nic mi nedlužíš, hochu. Co bylo, bylo...“ 75% (26.04.2021)