Andaluský pes

Nielen obrazy Salvadora Dalího, ale aj film je dôkazom toho, že existujú ľudia, ktorý si nerobia starosti s racionalitou, svetovým poriadkom, chodom vecí tak, ako si to istá doba a jej elity predstavujú. V podstate sledujeme rôzne výjavy, v ktorých niekto súvislosť nájde, iný ju tam bude hľadať márne. Hlavným cieľom bolo nepochybne šokovať, hlavne čo sa týka scén s ľudským okom a rukou. V dnešnej dobe bežné scény museli v tej dobe zanechať v spoločnosti značnú odozvu a tak sa tvorcom určite podarilo to čo bolo ich hlavným zámerom. Hviezdička navyše za skvelú hudbu v podaní frankfurtského orchestru, takže nakoniec to má Andalúzsky pes za 5. Zaujímavý počin. (29.03.2018)

Při sledování tohoto surrealistického snu jsem si vzpomněl na Lynche. vidím, že jsem nebyl sám. Kařodpádně Andalúský pes je na svou dobu, a nejen ji, mimořádný počin. Umělci tenkrát chtěli dokázat, že film může být plnohodnotným uměleckým prostředkem, stejně jako malba, či literatura. Myslím, že se jim to celkem povedlo. (20.12.2006)

Na tento prehistorický kraťas jsem četl tolik superlativů a sofistikovaných rozborů od vzdělanějších a kulturnějších kolegů, že jsem se rozhodl, sužován pocitem vlastní duševní zaostalosti, navštívit odporný sdílecí server, abych tento surrealistický klenot spatřil na vlastní oči a mohl zde o něm napsat podobně fundovaný komentář a vyhonit si tak ego do nebeských výšin. Začátek mě nadchl. Jako zhruba pětileté robě jsem viděl v nějakém dokumentu o historii filmu scénu, kdy pán rozřízne břitvou oko sedící dámě (v té době jsem si vlastně myslel, že to je hřeben, ale to nevadí). Tento výjev ve mně zanechal hluboké trauma a od té doby jsem téměř třicet let pátral po jeho původu. Zde jsem ho konečně nalezl. Zbytek filmu je sled nijak nesouvisejících přiblblých scének. Zřejmě mají za úkol potrápit intelekt toho diváka, který se považuje za experta na skryté významy a z toho titulu si ani nemůže dovolit být unuděn k smrti. Intelektem nedisponuji a díkybohu se považuji za řadového mainstreamového konzumenta, takže je nabíledni, že Psa posílám do pekel. Druhá možnost je, že si Bunuel a Dalí řekli, hele vole, uděláme si z lidí prdel a natočíme totální slátaninu a dodnes se smíchy vrtí v rakvi, když slyší sáhodlouhé úvahy nad tím, co se nám tento jejich výplod snaží sdělit. V tom případě jsou hajzlové a opět si zaslouží odpad. Podtrženo sečteno, podobně formálně vyvedená Samařina videokazeta z Kruhu byla mnohem zajímavější. (21.11.2011)

Absolutní znejistění hmatatelné reality. Místo ní je zde absurdno, kde neplatí zákony času ani prostoru, bizarní představy a syrová prezentace tehdejší avantgardy, jež určitě inspirovala všechny dříve či později začínající filmové surrealisty, včetně našeho krátkometrážního mistra. Symbolika vnímaní nevnímatelného světa, nebo přeplácaná absurdnost? Lze o tom přemýšlet třeba dalších 84 let. (21.07.2013)

Dneska se dá tenhle film občas koupit v Levných knihách. Když jsem ho viděl prvně, tak jsem očekával, že to bude dobrý film, ale musel jsem se nad jeho amatérismem usmívat. Co ti dva pěkně napsali, to na plátno už tolik nepřenesli. Ale určitě je dobře, že i tyhle pokusy od lidí, kteří se v kumštu prosadili až podzěji, tak jsou k dispozici. Jsou dokladem o jejich vývoji, kdy a kde byli právě třeba v roce 1929. (14.09.2010)