Život v oblouznění

Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy viděl tak svěží, hravý, humorný, inteligentní, příjemný, krásně kolorovaný a ve všech směrech povedený snímek, který by mi způsoboval tak čiré potěšení právě jako Život v blouznění. Vlastně ano, vzpomínám, ale to bylo něco docela jiného a nehrál tam hypersympatický Steve Buscemi. Jenom, aby bylo jasno, děj tohoto filmu se odehrává na "place", Steve Buscemi je režisér a točí nezávislý film se slušně potrhlým, ale taky pořádně sexy štábem. Kameraman Wolf je fakt řízek, a děsně mě potěšilo, že má úplně stejnou jizvu na horním rtu jako já. Ale jako FAKT! Znáte ten falešný pocit spřízněnosti? Nejspíš taky boxoval někde na trávníku po pořádném nočním reji (Depeche mode sraz). Zlatý časy, a tři stehy na rtu, kéž by mi tak někdo vyrazil voko, abych mohl nosit tu pirástkou pásku.... Někdy nezbývá než snít. Ach jo. (17.01.2012)

Kdybych si filmy vybíral podle fotky na obalu, nikdy bych si tohle nepustil, protože to vypadá na slušný psycho. Naštěstí tohle nikdy nedělám a jsem rád, protože jsem si tuhle zvláštnost fakt užil. U filmů s netradičním námětem jako je tenhle, je strašně tenká hranice mezi super filmem a totální sračkou. Život v oblouznění se ale náramně povedl. (15.04.2012)

Takova maškaráda! Čtvrtá hvězdička za to, že všechny tyhle problémy (kromě naštvanýho trpajzlíka) jsem si prožila na vlastní kůži - arogantní idiot v hlavní roli, nefunkční technika, skriptové nedostatky, hluk na scéně, chyby v záběrování, neschopnost herců naučit se text, nervy na pochodu, polohluchej zvukař (místo poloslepýho kameramana), vichřice na scéně, odchody herců a shánění nových a podobné geniální chvilky, které k filmařině prostě patří, ale já nejsem ochotná se s tím smířit a vzdávám to jako Nick. Když se ale vytrvá, hotový výsledek je neuvěřitelně štědrou odměnou. 66% (08.01.2014)

Šílený den jednoho podobně šíleného filmového štábu amatérů, který natáčí jeden „zkurvenej nízkorozpočtovej film“. Klapka marně uvádí další pokus, režisér zoufale sípe a křičí na neschopné kolegy, aby se vzápětí probral z noční můry do kalné reality. Další luxusní kousek Toma DiCilla je filmem o filmu, který je komponovaný v barvě i černobílém obrazu s umnými přechody mezi snem a realitou. Celé je to vtipné, milé i bizarní. A nad tím vším pevně stojí scénárista a režisér DiCillo, který nejenže točí lehkou rukou, ale hlavně inteligentně. Pomáhá mu v tom plačící a zvracející kameraman Dermot Mulroney, dramatická herečka s nevyholeným podpažím Catherine Keener nebo dokonale podivínský režisér Steve Buscemi, jehož tvář zde víc než kdy jindy působí dojmem vyjeveného hlodavce kříženého s pedofilem. Film, který vznikl z čirého nadšení, s minimem peněz a velkou upřímností!! (31.01.2013)

Malý nezávislý film a natáčení (malého nezávislého) filmu? Krátce po skončení (prvního sledování) na mě dopadla mírná nespokojenost. Zdálo se mi, že něco chybí, že někdo něco nedořekl, nedokončil, nedorazil. Takový pocit, že jsem dostal jen předkrm, epizodu, ukázku něčeho skvělejšího... S odstupem času vidím, že jsem se trochu spletl, protože právě jakákoliv velkolepost a příběhová uzavřenost, či jak bych to nazval, by nejspíše srazila zážitek trochu někam jinam. Vždyť ona ta "malost" snímku, kterému chybí oficiální začátek i konec, je jeho největší klad, díky ní nejsme ničím rozptylováni a soustředíme se jen na trampoty malého tvůrčího týmu v krátkém časovém úseku. Permanentní přítomnost větších a menších nehod je vkusně dávkována, jakoukoliv nudu odstřeluje i nádherný a škodolibý scénář (při snaze ho popsat bych nejspíše spoileroval). Život v oblouznění je zkrátka takový sitcom/nesitcom z prostředí natáčení filmu - svěží, zábavný, nápaditý, a sebevědomě krátký. Buscemi jako rejža 11/10! (11.12.2007)