Němá tajemství

Fakt nevím, jak takhle těsně po projekci film vocejchovat. To, že se to takhle během půlhodiny vyvine, jsem tentokrát tušil po dvaceti minutách. Jak se ale film bude vyvíjet dál, mě už nenapadlo. Silnej příběh, silnej konec, depresivní hudba. Jako hodnotit bych mohl dvěma, ale taky čtyřma. Takže dám silný tři. Na to, jak byl film obsazenej, je dost zdařilej. Ne velká zábava, ale k zamyšlení je to kurva hodně. 70%. (05.03.2024)

Když divák opakovaně pochybující o současné tuzemské kinematografii jen den po Přišla v noci sleduje Janu Plodkovou, jak Přijde ve vteřině o veškeré vyhlídky na kvalitu společného života s manželem, musí se zaradovat. Její muž, veterinář, totiž po vážném zranění od koně trpí afázií, je tedy uvězněný ve svém těle jen s vlastními myšlenkami, zvládá jen hlásky, nerozumí svému okolí, částečně ochrnul. Jeho nejbližší, manželka a matka Milena Steinmasslová (a následně i majitelka dotyčného koně) spolu sice mluvit můžou, ale příliš to nedokážou. Matka je skrze synáčkův stav za každou cenu pozitivní, zatímco unavená manželka tuší, že je všechno na hov... na dvě věci. Do toho sledujeme policejní výslechy a dlouho netušíme, z jakého důvodu. Tentokrát pouze scenáristka Alice Nellis mezilidské vztahy umí. Zvládá jít do hloubky a činí to tak, že divák věří. Naopak kriminální zápletka drobné škraloupy (a zahraniční inspiraci) má, ale i tak do finiše doklopýtá se ctí. Kromě Nellis (režisér promine) bych tentokrát chválil výhradně ženy. Kameramanka Anna Smoroňová si ráda všímá maličkostí, má nekonvenční nápady a její neuhýbající detailní fascinace tváří Jany Plodkové přináší chumel pocitů. Právě ta je skvěle jízlivá a přímá a podobně přesvědčivě své role uchopily i zbývající dvě dámy. Jen možná těch emocí mohlo být krapet víc. (14.03.2024)

Kontroverzní téma eutanázie ukazuje odvahu tvůrců a alespoň je lehce zohledněno ve zdejším vysokém hodnocení, protože tragická návštěvnost jistě nepotěšila. Mašín s Nellis vytvořili silný, ale velmi komorní snímek, na který si každý divák musí udělat vlastní názor, protože nikdy neví, jestli to nebude muset řešit taky. Vyšetřování je však dost jalové a vyústění banální. (04.05.2024)

Jako pardon, tohle je televizní inscenace, jejíž téma by vystačilo tak na 45 minut a i to by bylo moc. Předvídatelné, přehnaně patetické, cílené na ženy, které si rády u podobných dojáků pobrečí. Popravdě mi to nic nedalo ani po psychologické stránce, protože o postavách se dozvíme jen povrchní informace (práce, vztahy obecně, nic hlubšího). Určitě muselo dát práci to celé postavit na uvěřitelných nemocničních informacích, ale stejně to na neznalce působí podobně, jako číst příbalový leták u léku. V jednu chvíli mi to už přišlo jako natahovaný a přehnaně dojímavě natočený díl Specialistů. Jinak ale další příspěvek k obhájení eutanazie. Mengele a podobní by měli radost. (23.03.2024)

V předvečer Českých Lvů si doma pouštíme náhodně objevený český film, o kterém jsme neměli páru, protože jsme nezaznamenali jeho propagaci do kin, jeho plakáty, jeho trailer, nikde nic. Ale hraje tam moje oblíbená blondýnka Plodková, takže s chutí do toho. A výborné překvapení nás čekalo. Film je to tématicky hluboce zajímavý, napínavý, skvělé natočený a dějově vystavěný (byť jsem rozuzlení "kdo je pachatel" poznal o něco dříve než přišlo, ale to nevadí a ani jeho intenzitě neubírá), silně se opírající o výborné, vrstvené herecké výkony. A až v závěrečných titulcích zjišťují, kdo je scenárist(k)a (Nellis v té lepší formě) a kdo stojí za režií (Mašín). Bravo. Za mě osobně ten (nej)lepší český film loňského roku! 85% (13.03.2024)