Julie, co by bylo kdyby…

Další den Festivalu francouzského filmu, další velmi silný filmový zážitek... Tentokrát jiný než v Navždy mladí, ale ne menší. Lou de Laâge je v několiknásobné roli stejné, ale přesto jiné Julie naprosto excelentní, k tomu moc hezká hudba, prostředí, správně nastavený mix melancholie, romantiky a jisté osudovosti, a k tomu něco navíc, co v mých očích mají jen francouzské filmy a písmenkama to nějak úplně nedokážu vyjádřit. Jen z anotace jsem čekal trochu jiný způsob vyprávění, což mi v konečném součtu vůbec nevadilo, spíše naopak. Tady by se mohl Doctor Strange učit, jak pracovat s multivesmírem a alternativními realitami... Silné čtyři oriony... (26.11.2022)

Na základě zběžného prohlédnutí profilu filmu včetně plakátu jsem si myslela, že jdu na romantický film a vůbec jsem čekala něco jiného, ale to, co jsem dostala, se mi líbilo a oslovilo mě. Film každopádně není romantický ani trochu. Jenom jsem se v těch liniích ztrácela, ty přechody mi přišly hodně překotné a nejasné. Spoiler: Když na začátku potkala Paula, pomyslela jsem si, že tohle je ono, tohle je ta správná verze, teď potkala svou životní lásku a v této časové linii už bude navždycky šťastná. Zase jsem si uvědomila, jak jsme naučení romantickou lásku často brát jako náš životní cíl a to ultimální štěstí, které nás spasí, a přitom jsme v životě vlastně sami. (30.07.2023)

Hovorí sa, že v živote sa nehrá na "keby", ale vo filme sa môže. Na "keby" hraje celý film a robí to veľmi dobre. Spočiatku som v tom mal dosť zmätok, ale časom som pochopil, ako film treba pozerať. A úplné jasno asi budem mať až pri druhom pozretí. (Alebo treťom?) Myslel som si, že alternatívne verzie životov a vesmírov sú určené len pre žáner sci-fi, ale aj v romantickom sa nestratili. Pomohla tomu aj sympatická herečka, ktorá ani na sekundu nezíde z obrazu, a jej rôzne verzie si môžeme vychutnávať, akoby sme videli naraz množstvo filmov o jednom živote. O celkom rôznych životoch a v každom je niečo mimoriadne. Plus super hudba. –––– Teď vím, že za mě rozhodla náhoda. Několik vteřin, které všechno změnili. –––– Nepodělejte to, prosím vás! Kolik času ještě máte na to, abyste byli šťastní? (08.03.2024)

Jak už to tak bývá, žádná z životních cest Julie není bez větších a menších zádrhelů, žádná není čistě pozitivní, čehož si na filmu cením. Juliiny cesty velmi často ovlivňují partneři, což mi přijde smysluplné, děje se to téměř každému. Pojetí Oliviera Treinera je spíše romantické (ještě podpořené kamerou a výbornou hudbou), vztahy jsou tím místy až příliš zidealizované, i když zase nemůžu říct, že by se tohle v reálném životě nedělo. Těch linií je navíc dost, takže prostor na nějaký detailnější rozbor zkrátka nebyl, čímž se občas do dramatických částí vztahu skáče až příliš rychle. Škoda, že toho víc nezůstalo v náznacích, konkrétně vztahové části by to prospělo. Závěr mi k předešlé náladě filmu vůbec nesedl, je pouze úplně zbytečným dovětkem, jenž ten příjemný filmový pocit sráží. Lou de Laâge však výborná, žádná z jejich Julií není stejná, žádná není zaměnitelná. 75% (20.02.2023)

Nečekaně příjemný film s výborným výkonem Lou de Laage, předtsavitelky hlavní role. Snad až na poslední scénu naprosto uvěřitelné proměny v jednotlivých vláknech možného vývoje života Julie. Takové filmy mě vždy naplní nadějí, že se nebudou točit už jen stupidní blockbustery a festivalové vyšinutosti. (19.02.2023)