Nauka o snech

Exploze nápadů podaná příjemnými herci v příjemném tempu příjemným způsobem --- bla bla bla, to jsou ale kecy. Film mě nenechal vydechnout ani na chvíli, ale dalo se to vydržet, protože jsem se ani nenadechovala. (2009) --- Možná bych se neměla znovu dívat na filmy, které mě kdysi okouzlily, protože vždycky když si zpětně uvědomím, že ti muži tu pravou ženu na úkor té snové vůbec nenechají žít, tak jsem smutná. (21.03.2009)

Příběhově strohý film plný snových výjevů (s občasnými animacemi alá Švankmajer). Místy připomene i obsahově sytější a promyšlenější Věčný svit neposkvrněné mysli, ovšem je pouze na vás, jestli se vám bude líbit více to či ono. Mě Nauka o snech vysloveně pohltila a považuji ji za snad nejlepší film, co jsem letos viděl v kině. Jestli se filmovým kritikům nelíbí romantické líbání v dešti, pak si závěr Nauky jistě vychutnají. (04.12.2006)

Až je mi smutno, kam se Michel Gondry dnes dohrabal. Absolutně perfektní. Hodnocení plné superlativů už jsem dlouho nevyplivl. Nauka o snech si jej zaslouží. Dokonalé zpracování s tolika nápady, že se mi rázem všechny ostatní filmy rychle schovali do kolonky "nezajímavé, nenápadité". Gondry se stejně jako u Svitu mile zblázní a prostě jen háže nálady a nápady - po hrstech. Věřím, že se tenhle režisér ještě jednou vrátí v plné parádě a předvede, co dokáže vytvořit v té nejlepší formě. Tady ji má. Pro Science of Sleep i palce u nohou nahoru. (19.08.2011)

9 / 10 Prehrabávajúc sa tou kopou emócií a dojmov, ktoré sa mi po vzhliadnutí Gondryho filmovej meditácie nad všetkým a ničím usadili v hlave ako zlaté mince na dne studne, premýšľam, či je vôbec možné toto nevšedné dielko pojať inak ako pocitovo a výsostne subjektívne. Má vôbec zmysel sa pokúšať o akési grafomanské rozjímanie nad jeho významom, alebo to mám radšej zapichnúť hneď tu a teraz, zamávať bielou vlajkou a priznať si recenzentskú porážku? Aby sme sa rozumeli, o La science des rêves, ako znie ľubozvučný francúzsky názov, sa dajú písať dlhočizné state, ba i celé knihy, v ktorých by vyštudovaný teoretici, vysedávajúc v pološere malomešiackych kaviarničiek, dookola rozpitvávali jednotlivé filmové i nefilmové prvky ich nového "objektu skúmania" (a že ich je!), ale nebolo by to na nič dobré. Veď aký by už malo zmysel čítať si nejaké z prsta vycucané závery, keď stačí načrieť do tohto vriaceho kotla plného originálnych, i keď občas samoúčelných, vizuálnych a dejových nápadov a vychutnať si jeho obsah až do dna. Ak sa teraz pýtate, čo vás to vlastne čaká, vedzte, že Gondry vám priamo pred vašimi neveriacimi očami vyskloňuje slovo sen vo všetkých časoch a pádoch a so všetkým, čo k tomu patrí - od čisto pudovej túžby po pohlavnom zblížení so šarmantnou kolegyňou cez trápne bľabotanie v troch cudzích jazykoch až po oslobodzujúcu cestu na ošumelom poníkovi - a je len a len na vás, či pristúpite na jeho pravidlá a necháte sa unášať mohutným prílivom autorovej kreativity a detsky úprimnej hravosti, alebo sa zatnete a nepovolíte. Iná cesta, bohužiaľ, neexistuje. Anarchy in celophane! PS: Ak existuje komentár, ktorý ani zďaleka nevystihuje môj presný, tentoraz dokonale zmätený názor o filme, tak ste ho práve dočítali. (01.06.2007)

Michel Gondry sice točí velmi zamotané filmy, avšak touto zamotaností dokáže vytvořit nezvykle kouzelnou atmosféru. Zároveň se pohybuje zvláštním způsobem na rozhraní dvou žánrů - komedie a dramatu, což způsobuje, že divák vlastně ani neví, na co se dívá. Dokáže tak vytvořit silně schizofrenní podívanou, která u sledujícího navodí stejný stav, jaký zažívá sama hlavní postava. Nauka o snech je sice o něco slabší než Gondryho Věčný svit, ovšem stále dokáže zaujmout... (07.01.2010)