Medvěd

“Dude, it would be weird to work in a restaurant and not completely lose your mind.” Papiňák emocí, nejistot, ambicí, charakterů, depresí, jídla, radostí, sebedestruktivních vzorců chování, kakafonie frenetičnosti, úzkostí a otrocké denní rutiny v "kuchyňském zákulisí". To vše v adrenalinovém hávu (neustále je to v pohybu, kolotá tu vše a všichni, běží pět dialogů přes sebe apod.), vždy však hlavně a především o postavách.  Jak je s charaktery pracováno, jak se Storer nebojí udělat otočku o 180 stupňů pro druhou řadu, a přesto zůstat věrný konceptu... Všechna čest. Působí to jako indie film z devadesátek, ke kterému psal dialogy Sorkin na steroidech. Přes veškeré cinefilské aluze (Storer se nebojí opakovaně dávat na odiv, jak velkým fandou Michaela Manna a Ridley Scotta je), je to svébytné, strhující, podmanivé. A navzdory všemu tomu adrenalinu, chaosu a vyšponovaným emocím, to umí vzít za srdíčko a zdevastovat i vykouzlit úsměv. | S1: 5/5 | S2: 5/5 | (21.07.2023)

Zajímavá sonda, která velmi sugestivní optikou (doslova) nahlíží pod pokličku jednoho chicagského bufetu a jejich kuchařů. Jestliže nevíte na co čumět v práci anebo ve vlaku, tahle kulinářská delikatesa je ideální volba. Akorát týhle šmakuládě chybí nějaký komprehenzivní/koherentní příběh – na konzistenci pokrmu přeci záleží nejvíce. Ale jinak jde o solidní gastro porno, not gonna lie. Půlhodinová stopáž epizod výhodou.... [VERDIKT: 7,7 medvědích rohlíků v párku z 10] (30.07.2022)

1. série: Z tohoto mám takové mixnuté pocity. Ten rozjezd na mě byl asi moc hektický a uřvaný, a ač jsem v kuchyni dělala a mám představu o tom stresu, až takhle hustý to tam nikdy nebylo. Umím si ale představit, že tohle je někde normální realita a tím, že mám ráda gastro žánr, postupem času už jsem se s postavami trochu začala sžívat. Paradoxně mě to nejvíc chytlo až když se to chýlilo ke konci. Je škoda, že ty postavy jsou záměrně takhle nedostupné, a proto věřím, že to bude hodně o diváckém názoru. Příběh to má jen takový okrajový, aby to právě nebránilo v sondování mezi kuchyňským personálem a sledování jejích práce. Ten závěr byl asi tím nejsilnějším, co seriál nabídl, a proto jsem v pohodě otevřená druhé sérii, které dávám velkou šanci, že se mi bude zamlouvat ještě víc. (12.02.2023)

Nechápu, co na tom vidíte. Ani těkavost Lipa ze Shameless, ani dvě hlavní hvězdy z Punishera, celé toto labužnické složení, tento nápad nespasilo. Proplouvat v bídné restauraci ošklivého Chicaga není nic, co by stálo za seriál, natož i druhou řadu, která je odklepnuta. A co je na tom komediálního jsem také nepochopila. (25.03.2023)

V zahraničí se o tomhle seriálu mluví hodně a hrne se na něj chvála ze všech stran. To, samozřejmě v kombinaci se zajímavým prostředím, mě donutilo zařadit si ho na watchlist a sledování propadnout. O úspěchu první řady mluví hodně nahlas to, jaké hvězdy se zde ukázaly v hostujících rolích v řadě druhé. Je to moderní náhled do profi-kuchyně. V první řadě jde spíš o zlepšení standartů a posunutí bistra na vyšší level než jen vydávání sendvičů. Druhá řada se potom hrne za snem být špičkou ve svém oboru a upřímně se nemohu dočkat, co nabídne ta třetí, až dorazí. Je to intenzivní náhled do místa plného stresu, chaosu a jídla, který je ve svém podání hravý, neokoukaný a tím pádem nesmírně zajímavý. Pořád se něco děje a není čas se zastavit a přemýšlet nad tím. Kamera experimentuje a funguje tak, jako málokdy a málokde. Postavy rostou, vyvíjejí se a člověk je má radši, čím víc času s nimi stráví a čím víc jim dokáže rozumnět. Mimochodem epizoda Ryby z druhé řady je nejintinzivnější hodina televize v roce 2023. (18.08.2023)