Zkouška umění

Tvůrcům bylo umožněno zaznamenávat průběh přijímacích zkoušek na pražské AVU a dokument nejlíp funguje jakožto bizárek, protože učitelé i uchazeči jsou fakt na pěst. Obzvlášť uchazeči působí jako netalentované sněhové vločky a divák se jim může leda tak vysmívat. Je to poněkud pokleslé, ale právě to vnímám jako hlavní sílu dokumentu. Já jsem přitom ze stejné generace a sám mám vestudovaný umělecký obor, zabývám se malbou a beru psychedelika. Takovej exot se ze mně ale nestal. Současně je ale třeba si uvědomit, že dokumentaristům bylo umožněno natáčet jen ve vybraných ateliérech, takže záběr je poměrně úzký a nepříliš vypovídající. Přesto docela dobře hraje divákovi na předsudky. Tvůrci také byli nařknuti z toho, že jen udělali z účinkujících debily, jenže oni je ze sebe spíše udělali sami a tvůrci prý vyřadili ty nejcitlivější momenty, aby toto nařčení co možná nejvíce zmírnili. Já bych ale ocenil, aby to pořádně vyhrotili, protože takhle jsem se docela nudil. Určitě bych také ocenil více montáží na portfólia, s nímiž uchažeči an zkoušky přicházeli. (01.07.2023)

Co je umění? Jak se o něm dá mluvit a vyjadřovat skrze něj své já? Kdo a jak ho studuje a vyučuje? A hlavně: jak probíhají přijímačky na Akademii výtvarných umění v Praze a jak se hledá talent? Observační dokument od Adély Komrzý & Tomáše Bojara je po všech směrech v pozitivním slova smyslu zábavná věc. (06.07.2022)

Kategorie Dokument je v rámci udílení Českého lva bohužel asi tou nejortodoxnější a co možná nejuzavřenější vůči již zažité filosofii toho, jak vítězný snímek určovat. Odhad vítěze této kategorie je bohužel každý rok, vzhledem k ostatním nominacím, tak jasný, jako odhad vítěze nejlepšího filmu na prestižních Academy Awards, které pár let zpátky v podstatě vydaly manuál, jak natočit na Oscara aspirující film. I letos bylo tedy jasné, že nemůžou vyhrát dokumenty jako Good Old Czechs nebo Toyen, baronka surrealismu. Minulý rok nemohly vyhrát Sny o toulavých kočkách a už vůbec nemohla v roce předloňském zvítězit například Alchymická pec nad snad nejkomerčněji naplánovaným a propagovaným V síti. Udělit životopisnému, historickému nebo, nedej Bože, experimentálnímu dokumentu ve zdejší kotlině lvové ocenění je asi bohužel stále něco, co si Akademici ještě neumí nebo nechtějí lajznout. I nadále se tedy řídí krédem, že filmová dokumentaristika musí mít žurnalistický, ale především sociální přesah a ideálně má zobrazovat témata či nešvary současnosti a vše z toho podtrhávat podprahovým morálním apelem, službou veřejnosti či nastavováním zrcadla či podnětem k diskusi. V pořádku, ale proč každý rok? Proč se pak všichni ostatní tvůrci snaží o cokoliv jiného, kolikrát časově i obsahově sofistikovanějšího a pracnějšího, když to vždy vyhraje sociální dokument. S tímto přednastaveným pesimismem jsem si pustil i Zkoušku umění, u které bylo jasné, že vyhraje... Asi je to portrét mladých lidí z Prahy, ale především to opět vypovídá o jakémsi sociálnu a natočila to Adéla Komrzee, která je Český lev friendly, čili zde asi "nebylo vo čem". Naštěstí je ten film docela v pohodě. Zejména prostřihy do civilních dialogů babek u recepce a občasné útržky z bizarních, souvislou větu sestavit neschopných mladých aspirantů na studium na AVU jsou zdařilé a připomínají jakýsi nádech československé nové vlny – netřeba chodit daleko a zmiňme třeba Nejkrásnější věk. Ze začátku se mi zdála i ta parta pedagogů mnohem více v pohodě než uchazeči o studium, což se ale časem změnilo a záhy z šestice kantorů už pro mě setrvali normálními a "nepřešlechtěnými" jenom dva, ale to nevadí, aspoň se v průběhu filmu vybarvili, pro děj je to dobře. Vypadá to, že všechny situace jsou neinscenované a že jde o dokument ryze observační, který teda asi nejvíce poukazuje na to, že dnes se každý druhý mladý člověk cítí nebinárně, je zapřísáhlým veganem a chce změnit svět, protože chce a protože může. Sledujeme tedy průběh celých přijímaček od začátku až po jejich konec a během toho se možná jako diváci napojíme jak na přijímající, tak na uchazeče. Poté film končí. Velmi prostě komponované. Dokumentaristicky asi správné, ale z hlediska filmového díla to pro mě moc nemá drajv a přiznám se, že mě film zas tak sledovat nebavilo. (10.03.2023)

Art imitates life, life imitates art, art imitates science, science imitates itself. "Jste přijat!" Děkuji. Umění v době individualismu. První filmy Miloše Formana sledovaly v úmorně dlouhých scénách prosté postavy selhávající ve svých rolích, čímž podrývaly řežim ideově postavený na pracujícím lidu. Zkouška umění sleduje v úmorně dlouhých scénách zmatené postavy selhávající ve snaze vymanit se ze svých rolí, čímž dokument možná nechtěně popisuje, nakolik problematické je sebeurčení v době, kdy se slovy diverzita zaklíná kdejaká korporace a instituce. Tragikomický vrchol zde kulminuje pak v momentě, kdy dvě vyučující aspirantům umělecké školy nepřichystají nic menšího než ten nejpitomější firemní team building se silent discem. Je to vtipný, pokud chcete, aby to bylo vtipný, je to temný, pokud chcete, aby to bylo temný a je to boomerský, pokud jste boomeři. O umění to nevypovídá samozřejmě vůbec nic. Jako cokoli, co se vyjadřuje k umění. Ačkoli báby z vrátnice jsem si užíval, tak bych se asi obešel bez těch kontrastů pracující prostoty s uměleckou bohémou a asi by mi přišlo trochu lepší, kdyby tohle prostě byla drzá fikce u které by si lidi říkali, že to je přece přepísklý, ale i tak jsem spokojeně trpěl po celou dobu. Projít křovím je nový zpětný průlom. PS: poprosim spin-off s tím uměleckým Andrejem Babišem, který sice se všim nesouhlasí, ale za posledních 30 let nebyl schopný dokončit větu. Klidně hranej a mohl by ho hrát Malkovich (31.01.2023)

Intelektuální ekvilibristice účinkujících, kteří svůj výtvarný svět žijí, se ani přibližovat nechci. Bavilo mě ten svět pozorovat a přemýšlet o všech jeho pro mě viditelných rovinách. Od těch dimenzí, co prostorově připomínají skrze vrátné, že jde pořád o instituci jako každou jinou se svými vnitřními institucemi, až po ty, které jsou uměním samy o sobě, a které mimo jiné reflektují lidi (vyučující, tvůrce?) které je inspirující poznat, přesto že to poznání je více skrze mluvení o tvorbě a zkoušení mladých lidí, než o jejich vlastní tvorbě nebo jejich otisku na tomhle světě, které je přivedlo a zachytilo na AVU. Jinak velmi povedené zpracování. A pěkný poslední záběr. (01.10.2023)