Reklama

Reklama

Barva ráje

  • Česko Barva Boha (více)

Obsahy(1)

Mohammad, chlapec asi desetiletý, tráví školní rok v teheránské internátní škole pro slepé. Na prázdniny se těší domů na venkov, kde ho čeká láska babičky a dvou sester. Ovdovělý otec si však mezitím zařizuje nový život a zvídavý, ale slepý syn mu plány na ženění s bohatší nevěstou jen komplikuje. Zatímco malý Mohammad, ochuzený o důležitý fyzický smysl, vnímá zbývajícími smysly všechno kolem sebe jako malý zázrak, jeho otec je vnitřně zaslepený svým jediným cílem. Aby se Mohammada zbavil, odveze ho jedné noci z domova tajně. Nechápe, že se zbavuje toho nejcennějšího, co má. A bude muset ujít ještě kus cesty po svém osudu, než svého syna opět najde. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (75)

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Barva ráje je jednak pátráním po Bohu a jednak tragédií antického provedení. Majid Majidi zvolil látku, jež bývává ze západního politicky korektního pohledu odměněna cenami již za svou podstatu, a v perském kontextu jde potom o emancipační právo outsidera na rovnoprávnější podmínky k životu. Hledání Boha outsiderem dětského věku nevinnosti je v silně religiózní společnosti příznačné, hledá se ve zvucích i skrz důvěrné dotyky s přírodou, zkoumá se způsob jeho uchopení i niterné porozumění. Antická tragédie jednotlivce, jenž se pokouší dosti nešikovně překonat společenské konvence při hledání vlastního štěstí a naplněnosti, je pro mě působivější, neboť to vede k rozervanosti lidského ducha. Obrazové výjevy Mohammada Davudiho září v pestrobarevných olejových rámech kvetoucího perského venkova, jsou účastníkem jejího koloritu všedního dne v jeho tradičním rytmu živobytí, tolikrát vzdálenému a neznámému evropskému prostoru. Co lze vytknout? Několik příliš sentimentálních hrstí limonádové filmařské popkultury západního stylu, lacině podbízivých. Hrdinou hledání boha je Mohammad (malý Mohsen Ramezani), nevidomý chlapec s přáním života v lásce. Handicap přináší výzvy, překážky, otázky i zklamání. Hrdinou tragédie je Hashem (zajímavý Hossein Mahjoub), Mohammadův otec, jenž se v touze svého štěstí snaží vypořádat s konvenčním životem venkovské společnosti, ale jeho strach a zmatení je jen předzvěstí zlomyslného osudu. K důležitějším postavám patří také Mohammadova babička a Hashemova maminka (Salime Feizi), starostlivá, laskavá a milující žena. Z dalších rolí: Mohammadovy bezstarostnější sestřičky Hanieh (Elham Sharifi) a Bahareh (Farahnaz Safari), zručný slepý tesař (Morteza Fatemi), výřečnější učitel z teheránské školy (Mohammad Rahmani), velmi překvapený venkovský učitel (Behzad Rafiee), Hashemova snoubenka (Masoome Zinati), nebo její opatrnější otec (Ahmed Aminian). Barva ráje je hledání niterného štěstí, byť pochopení vede pouze přes nejbolestivější ztráty sebe sama. Zajímavé svým odlišným kulturním zdrojem a snahou o uchopení a přiblížení Boha. ()

emma53 

všechny recenze uživatele

Majid Majidi mě opět přesvědčil. že umí. Silný a velmi smutný příběh malého a slepého Mohammada je jeden z těch, kde si člověk opravdu silně uvědomí, jak nádherné je vidět "Barvy ráje". Víte co je horší? Mít v pořádku zrak a nevidět. Velkým plusem považuji i to, že hlavní roli hrál chlapec, který takto postižen skutečně je. I to dokáže dodat na působivosti, což si zřejmě Majidi při výběru herců do filmu dobře uvědomoval. To všechno je podtrženo opravdu nádherným soundtrackem. ()

Reklama

klukluka 

všechny recenze uživatele

Jiné hodnocení mě absolutně nenapadá, ty dvojky a trojky, co tady vidím, vůbec nechápu..? Nedávali to někdy v televizi jako náhradu za předem avizovaného Terminátora? Fakt tomu mohl dát dvě pecky někdo z lidí, kteří holdují Majidiho filmům? Ještě 11 minut před koncem to bylo jen o čisté kráse, úplně ve finále to posmutnělo, ale i ten smutek byl logickým a vhodným střípkem do mozaiky, která měla jednoho společného jmenovatele - schopnost hlubokého citu ke všemu živému - lidem, ptákům, rybám, přírodě... Nejen že se mi moc líbilo ústřední téma, nejen že to mělo fantastickou kameru, nejen že byla babička babičkou, učitel učitelem a slepý chlapec senzitivním slepým chlapcem, ale taky jsem se třeba dozvěděl, jak se na íránském venkově staví domy, jak tam probíhají námluvy, a jak nádhernou tam mají krajinu. Přiznám se, že jsem to absolutně netušil... Budu- li mít někdy tu možnost, rozhodně se tam chci vydat. Jako člověk sledující povětšinou mainstreamová média jsem tuto zemi dodnes vnímal jako pouštní krajinu ovládanou fanatickými duchovními, jako součást osy zla (že pane Bushi). Díky Majidimu vidím, že nějací Chomejníové mohou lidi z íránského venkova vnímat podobně jako já - jako nějaké sci-fi postavičky v podivných hábitech, se starostmi a proklamacemi, kterým je pro normálního smrtelníka těžké porozumět. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Sotva dvě hvězdy a popravdě mám co dělat, abych to o jednu neshodil (a možná k tomu i jednou dojde). Když vidím to zdejší hodnocení, zase mám pocit, že jsem z jiné planety, protože tohle fakt není dobrý film. Ale vůbec. A to předem říkám, že íránskou kinematografii mám hodně rád a ty jejich filmy o příbězích dětí jakbysmet, ať už ty od Panahiho nebo ty od Kiarostamiho. Líbily se mi i Božské děti, které jsou od stejného režiséra - a právě proto jsem tak v šoku, že Barva ráje dopadla tak jak dopadla. Ony Božské děti sice v sobě krapet toho vydírání a přehnaný počet ubulených scén sice mají, ale Majidi to dokázal celé ukočírovat, důstojně to vést, zdatně představit postavy a do toho všeho měl i určitý přesah v pozadí. Už jen kvůli tomu všemu to spíš působilo přirozeně než vykonstruovaně. A Barva ráje? To je vyděračský kýč jak z Hollywoodu. Už v první půlce filmu to krapet něčím takovým smrdělo. Jak obrovskou černobílostí postav, tak i podivnými pokusy o poetické scény, které často působily jako dost laciný kýč (nejvíc asi ta scéna s ptáčátkem, to bylo tak moc strojené až člověka bolelo na to koukat) a některé ty scény jako by vypadly z agitačních filmů Vesmírných lidí o krásném žití na Nové Zemi... nebo ze Strážné věže. Přitom když člověk ví, v jakých poměrech tam žijí, to nepůsobí zrovna realisticky a tak růžové to skutečně nebude. Ale budiž. Do té doby jsem k tomu měl skutečně dost výhrad, ale zároveň jsem to dokázal nějak brát a chápat jako film vyloženě pro děti, ve kterém dobrosrdečný a bezchybný slepý kluk tráví krásné prosluněné prázdniny na venkově u babičky. Kdyby ten film takhle zůstal až do konce, asi bych mu dal jen průměrné hodnocení, ale dokázal bych ho tolerovat a mít pro jeho účel pochopení. No jo, jenže s tím by se asi Majidi nespokojil, protože by to pak vypadalo až moc jako film pro děti a přitom tyhle íránské filmy jsou sice pro děti, ale vždycky tak nějak na oko. Od chvíle, kdy Mohammada jeho otec (který je JEDINÝ (pamatujte na tohle slovo, za chvíli se k němu vrátím) kdo ho moc rád nemá) odveze za nějakým jeho kamarádem, slepým řezbářem, začíná druhá část filmu, za kterou bych tomuhle dal bez váhání odpad. U řezbáře se Mohammad pochopitelně rozbrečí, protože tam pochopitelně být nechce, jenže on tam při tom breku zamele takový bláboly, že jsem až musel doma nahlas zařvat, jak stupidní to celé je. Je strašně smutný z toho, že ho nikdo, opakuji, NIKDO nemá rád. Jako sorry, ale co to je za nesmysl? U jeho otce je to pravda, ale svoji babičku a sestru nepočítá? A co ty děti z té vesnice, které z něj byly úplně hyn a nadšené a obdivovali jeho úžasnou schopnost perfektně číst braillovo písmo? A děti z internátu, které s ním taky mají dobrý vztah jsou jako nic? A ti učitelé zrovna tak? Plus ty průpovídky typu "jednou se dotknu Boha konečky prstů"... Ech. Takhle příšerný pokus o vážnou scénu jsem snad v životě neviděl, a že mám za sebou už spoustu chujovin. Vážná ale není jen tahle scéna, nýbrž celý film, až do svého konce. Po téhle scéně totiž následuje sled dalších takových, které nejen že dosavadní příjemný příběh naprosto ZNIČEHONIC úplně zvážní, ale všechny na to jdou jen skrze dost umělé citové vydírání a strašně strojená klišé. SPOILERY Smrt babičky je úplně pitomá a ačkoli jsem si původně myslel, že aspoň má účel v tom, že si Mohammadův otec něco uvědomí, závěrečná scéna to celé shodila, protože si uvědomil něco až v ní a to kvůli úplně jiné situaci. Tím pádem na co to tam bylo? Trochu se v dešti namočila v potoce, pokud jí nic dalšího nebylo, tak by na to ani přes svůj věk asi neumřela, ne? KONEC SPOILERŮ. Navíc celá ta vážná část už vůbec nefunguje kvůli tomu, že postavy jsou stále černobílé - tedy s výjimkou otce, kterého je tu ale zase naopak silně démoniziován, přitom ani on nemá jednoduchý život a jeho obavy ze stáří jsou dostatečně pochopitelné. Ale ne, plivejme na něj, protože nemá moc rád svého dokonalého slepého syna. A přitom ho aspoň trochu stejně rád měl, jen se potřeboval vypořádat se svými problémy, aby si to uvědomil. Navíc ta dost hloupá paralela scény s ptáčátkem, které slepý kluk a scény s želvou, které otec (který vidí) nepomůže jen o to víc ukazuje na stupiditu a nefunkčnost celého filmu. Vidím to tak na 1,5*, ještě si to však budu muset rozmyslet, protože na rozdíl od podobného íránského průseru Želvy mohou létat to má aspoň slušnou kameru, hezkou přírodu a první polovina tu aspoň trochu za něco stojí, takže se mi to nechce stahovat na úroveň tohohle filmu. Zároveň mě to ale natolik vytočilo, že mám sto chutí to na tu úroveň shodit. Nezlobte se na mě, ale tohle fakt není dobrý film. A myslím si, že jsem dostatečně vypsal, proč přesně. Btw, ty scény, ve kterých Mohammad čte písmena z kamenů, písku apod. měli znamenat jako co? Hodně, hodně slabé 2* () (méně) (více)

danliofer 

všechny recenze uživatele

Ten, kdo četl Korolenkova Slepého muzikanta, si na tomto filmečku pošmákne stejně jako na knize, ačkoliv se děj odehrává v obou případech někde jinde a jinak. Oba příběhy však spojuje jedno, a to vhled do duše od narození nevidomých, a jak se s tímto handicapem vyrovnává jejich nejbližší okolí... U Korolenka se jedná o Rusko 19. století. V Barvě ráje se vše odehrává v Íránu koncem 20. století... paralely jsou však nadčasové... a jednoho přinutí se hlouběji zamyslet nad podstatou svého vizuálního vnímání světa, které nás občas činí ke světu slepými a v horším případě i hluchými... ()

Galerie (13)

Zajímavosti (1)

  • Režisér Majid Majidi si obvykle vyberá do svojich filmov nehercov, tentoraz si do role Mohammada vybral slepého chlapca, aby jeho vystúpenie bolo čo najautentickejšie. (Karush)

Související novinky

Seminář íránských filmů

Seminář íránských filmů

27.02.2010

Filmový klub ve Veselí nad Moravou pořádá ve dnech 19. - 21. 3. 2010 Seminář íránských filmů. Program nabídne nejenom íránské filmy, které se již promítaly v našich kinech jako např. Klíč, Chuť… (více)

Reklama

Reklama