Barva ráje

Sotva dvě hvězdy a popravdě mám co dělat, abych to o jednu neshodil (a možná k tomu i jednou dojde). Když vidím to zdejší hodnocení, zase mám pocit, že jsem z jiné planety, protože tohle fakt není dobrý film. Ale vůbec. A to předem říkám, že íránskou kinematografii mám hodně rád a ty jejich filmy o příbězích dětí jakbysmet, ať už ty od Panahiho nebo ty od Kiarostamiho. Líbily se mi i Božské děti, které jsou od stejného režiséra - a právě proto jsem tak v šoku, že Barva ráje dopadla tak jak dopadla. Ony Božské děti sice v sobě krapet toho vydírání a přehnaný počet ubulených scén sice mají, ale Majidi to dokázal celé ukočírovat, důstojně to vést, zdatně představit postavy a do toho všeho měl i určitý přesah v pozadí. Už jen kvůli tomu všemu to spíš působilo přirozeně než vykonstruovaně. A Barva ráje? To je vyděračský kýč jak z Hollywoodu. Už v první půlce filmu to krapet něčím takovým smrdělo. Jak obrovskou černobílostí postav, tak i podivnými pokusy o poetické scény, které často působily jako dost laciný kýč (nejvíc asi ta scéna s ptáčátkem, to bylo tak moc strojené až člověka bolelo na to koukat) a některé ty scény jako by vypadly z agitačních filmů Vesmírných lidí o krásném žití na Nové Zemi... nebo ze Strážné věže. Přitom když člověk ví, v jakých poměrech tam žijí, to nepůsobí zrovna realisticky a tak růžové to skutečně nebude. Ale budiž. Do té doby jsem k tomu měl skutečně dost výhrad, ale zároveň jsem to dokázal nějak brát a chápat jako film vyloženě pro děti, ve kterém dobrosrdečný a bezchybný slepý kluk tráví krásné prosluněné prázdniny na venkově u babičky. Kdyby ten film takhle zůstal až do konce, asi bych mu dal jen průměrné hodnocení, ale dokázal bych ho tolerovat a mít pro jeho účel pochopení. No jo, jenže s tím by se asi Majidi nespokojil, protože by to pak vypadalo až moc jako film pro děti a přitom tyhle íránské filmy jsou sice pro děti, ale vždycky tak nějak na oko. Od chvíle, kdy Mohammada jeho otec (který je JEDINÝ (pamatujte na tohle slovo, za chvíli se k němu vrátím) kdo ho moc rád nemá) odveze za nějakým jeho kamarádem, slepým řezbářem, začíná druhá část filmu, za kterou bych tomuhle dal bez váhání odpad. U řezbáře se Mohammad pochopitelně rozbrečí, protože tam pochopitelně být nechce, jenže on tam při tom breku zamele takový bláboly, že jsem až musel doma nahlas zařvat, jak stupidní to celé je. Je strašně smutný z toho, že ho nikdo, opakuji, NIKDO nemá rád. Jako sorry, ale co to je za nesmysl? U jeho otce je to pravda, ale svoji babičku a sestru nepočítá? A co ty děti z té vesnice, které z něj byly úplně hyn a nadšené a obdivovali jeho úžasnou schopnost perfektně číst braillovo písmo? A děti z internátu, které s ním taky mají dobrý vztah jsou jako nic? A ti učitelé zrovna tak? Plus ty průpovídky typu "jednou se dotknu Boha konečky prstů"... Ech. Takhle příšerný pokus o vážnou scénu jsem snad v životě neviděl, a že mám za sebou už spoustu chujovin. Vážná ale není jen tahle scéna, nýbrž celý film, až do svého konce. Po téhle scéně totiž následuje sled dalších takových, které nejen že dosavadní příjemný příběh naprosto ZNIČEHONIC úplně zvážní, ale všechny na to jdou jen skrze dost umělé citové vydírání a strašně strojená klišé. SPOILERY Smrt babičky je úplně pitomá a ačkoli jsem si původně myslel, že aspoň má účel v tom, že si Mohammadův otec něco uvědomí, závěrečná scéna to celé shodila, protože si uvědomil něco až v ní a to kvůli úplně jiné situaci. Tím pádem na co to tam bylo? Trochu se v dešti namočila v potoce, pokud jí nic dalšího nebylo, tak by na to ani přes svůj věk asi neumřela, ne? KONEC SPOILERŮ. Navíc celá ta vážná část už vůbec nefunguje kvůli tomu, že postavy jsou stále černobílé - tedy s výjimkou otce, kterého je tu ale zase naopak silně démoniziován, přitom ani on nemá jednoduchý život a jeho obavy ze stáří jsou dostatečně pochopitelné. Ale ne, plivejme na něj, protože nemá moc rád svého dokonalého slepého syna. A přitom ho aspoň trochu stejně rád měl, jen se potřeboval vypořádat se svými problémy, aby si to uvědomil. Navíc ta dost hloupá paralela scény s ptáčátkem, které slepý kluk a scény s želvou, které otec (který vidí) nepomůže jen o to víc ukazuje na stupiditu a nefunkčnost celého filmu. Vidím to tak na 1,5*, ještě si to však budu muset rozmyslet, protože na rozdíl od podobného íránského průseru Želvy mohou létat to má aspoň slušnou kameru, hezkou přírodu a první polovina tu aspoň trochu za něco stojí, takže se mi to nechce stahovat na úroveň tohohle filmu. Zároveň mě to ale natolik vytočilo, že mám sto chutí to na tu úroveň shodit. Nezlobte se na mě, ale tohle fakt není dobrý film. A myslím si, že jsem dostatečně vypsal, proč přesně. Btw, ty scény, ve kterých Mohammad čte písmena z kamenů, písku apod. měli znamenat jako co? Hodně, hodně slabé 2* (15.01.2022) (méně) (více)