Domácí víno

Především první polovina této televizní komedie odehrávající se v jednom bytě je úžasně vtipná a zaslouží si plné hodnocení. Bohužel druhá polovina už je spíše malé komorní drama a závěr je úplně postavený na hlavu. Nemůžu kvůli až nepříjemnému závěru dát více než tři hvězdy. Vážně, tady to scénárista nezvládl. Film vlastně končí velmi smutně a mně se otvírá kudla v kapse. Na druhou stranu - Dana Medřická neskutečně dobrá, jeden skvělý dialog či monolog vedle druhého. Především díky ní stojí tento pozapomenutý skvost za vidění. (10.08.2017)

Nečekaně skvělá televizní hra. Ne snad že by byla nějak výjimečně originální nebo skvěle napsaná, ale je to něco jako benefice Dany Medřické. Hraje všetečnou matku rodiny, dokonale vycepované k dodržování jejích instrukcí. Má oči všude, kulometnou rychlostí uděluje pokyny a celá hra je vlastně o tom, jak se ji ostatní ostýchavě (a více méně marně) snaží přerušit. Umím si představit, jak by tu roli hrála většina hereček - jako nesmlouvavou tyranku a ukdákanou slepici. Ale v podobě Dany Medřické je to docela roztomilá paní, která si ani neuvědomuje, že kolem ní hrůzou všichni chodí po špičkách. 80% (21.02.2006)

Na tehdejší televizní produkci vlastně vynikající inscenační počin s výbornám scénářem a vcelku uměřenými hereckými výkony. Povedená - až nadčasová - sonda do života jedné >šťastné< rodiny. Jó, Igi B. to zná, Igi B. se právě tenkrát narodil a od té doby to ví: "Hlavně aby si ty lidi nedělali ze života peklo..." Komedie kyselá i hořká, jak to tatínkovo zvětrané domácí víno... (05.02.2006)

Já jak odejdu, tak je všechna pohoda pryč! Herecký koncert Dany Medřické. Její uspěchaná, starostlivá, přepečlivá, komandující a napomínající matka je excelentní psychologickou anamnézou jedné obyčejné rodiny. Autor, scénárista, dramaturg a někdejší redaktor Československé televize Pavel Hajný, si navíc nebere servítky – v inscenaci zazní mnohé ostré výpady proti socialismu a závěrečný výstup před zamčenou koupelnou, který vlastně uzavírá celou tu bezútěšnou frustraci prostřednictvím náhle vyřčených pravd, po léta útrpně zamlčovaných a hořkých jak pelyněk, je vybalancován tak, aby diváka rozesmál i zabolel zároveň. Vynikající herecké výkony ve vedlejších rolích, od mladých až po nenápadného Bohumila Záhorského v roli flegmatického tatínka s výborným postřehem. Opomenout nelze ani tatínkovo domácí víno, které rozvazuje jazyky i charaktery, a (ne)oblíbený celerový salát... (06.06.2010)

Vynikající psychologická studie o domácím násilí. Tedy tom v té duchovní rovině, což bývá často daleko horší. Kdo nezažil v rodině sebestředného sobce a manipulátora, asi film až tak nevezme. Ale o tomhle to přesně je - o lidech, kteří manipulují našimi životy, a my se necháme (protože jsou to rodiče, protože je to partner, kterého mám rád/ráda, protože je to někdo jiný blízký) a nakonec nežijeme své životy, ale jejich, podle jejich představ. Ve filmu je to ukázáno na tak drobném detailu, jako je pití vína (nebo salát) - všichni nesnášejí, když maminka dolévá víno vodou, raději by ho pili bez vody, ale nikdo nic neřekne. Tatínek salát nemusí, ale protože si maminka myslí, že ho má rád, tváří se, jak mu chutná. Jenže ono nejde jen o salát a víno, ale celkově mezilidské vztahy, a hlavně o nápadníky dcer, kteří posléze vycouvají. Film představuje i možné postoje - už smířený tatínkův, který jej omlouvá tím, že když někoho máme rádi, tak ho bereme i s chybami, i kdyby to znamenalo dělat sem tam chyby a špatná rozhodnutí, resp. podvolit se špatným rozhodnutím. Jiná dcera se to snaží hrát půl na půl, ale zjistí, že to prostě nejde. A mladší dcera rozhodně takový život nechce žít, chce mít svůj. Jen mi vadil konec, kde jsem čekal, že dojde k výraznějšímu střetu a nějaké možnosti prozření, ale místo toho dojde k dalšímu rádoby naoko smíření - vše pro jednoho sobce, který ovládá životy druhých. Ale ono otázkou je, nakolik si podobní lidé uvědomí, že zmanipulovali životy druhých. Vždyť oni to přece dělají s láskou, vůbec ne pro sebe, oni si ani na sebe nic nekoupí... V něčem to připomíná téma knížky Já nebyl u tebe, když přicházelo jaro, kterou napsala pod pseudonymem Agatha Christie. (23.07.2017)