Stovky bobrů

Ujetina, ktera se fakt nevidi kazdy den. Presne jak tu nekteri zminujou, nema groteska kombinovana s Looney Toones s naprosto jednoduchym, ale naprosto dostacujicim pribehem, sympatickym hlavnim hrdinou, perfektni vizualni strankou a paradni hudbou. Fory se sice obcas zbytecne opakujou, ale nektery jsou masakralni a s pribejvajici stopazi se pritvrzuje. Neda se k tomu asi uplne pristupovat jako ke klasickymu filmu, ale ja se bavil skvele, proste poctiva ptakovina, jako stvorena k pusteni na nejaky kalbe. (19.04.2024)

Jean Kayak uvízl v severoamerické divočině a musí se naučit postarat se o sebe. A i když se časem promění v odvážného zálesáka, ulovit stovky bobrů, aby mohl koupit prstýnek své milované, nebude jen tak. Zběsilá černobílá groteska kombinuje klasické němé filmy Charlieho Chaplina a dalších legend s poetikou animáků Looney Tunes, vizuálním stylem Karla Zemana a intenzivní akcí Wallace a Gromita. Něco jako Stovky bobrů jste nejspíš ještě nikdy neviděli. A rozhodně byste měli. (17.04.2024)

Už Harold Lloyd a Tex Avery věděli, že nemůžou natočit stominutový film, ve kterém by byla jenom non-stop grotesková akce. Mezi tou akcí musí být ještě něco, co ji nějakým způsobem spojuje a dává jí smysl (přičemž slovo "smysl" může mít spoustu různých významů). Mike Cheslik to odvážně zkusil (beze smyslu) a skoro se mu to podařilo. Jsem rád, že jsem to viděl, ale od poloviny filmu jsem se nudil (ano, i při tom "šíleném" závěru). (21.04.2024)

Asi málo THC v krvi (žádné), žádné publikum v kině, co by rozesmívalo jen tím, že se směje, žádný alkohol v krvi. To všechno vedlo k tomu, že jsem asi očekával příliš a tomu očekávání se nepříbližilo nic. Uznávám gigatunu nápadů. Míjely mě fóry. Těším se na druhý pokus, který by šel směrem k Naked Gun nebo Připoutejte se, prosím nebo i Tomovi a Jerrymu. Třeba. (02.05.2024)

Recenze: Do kin vstupují Stovky bobrů; film, jaký svět neviděl!        Až po dvou letech od svého uvedení se do našich kin – nutno podotknout, že zásluhou distribuční společnosti Aerofilms – dostává nečekaná perla americké ultra-nezávislé scény, novinka režiséra Mika Cheslika a herce Rylanda B. C. Tewse (autorů „pankáčské“ Příšery z Michiganského jezera), nazvaná Stovky bobrů. Již svérázný název napoví, že to nebude jen tak; ostatně není divu, že snímek jako takový se u nás dočkal prvotního uvedení v rámci Festivalu otrlého diváka. Avšak i publikum nenáročné, které si chce v kině leda zdvořile oddechnout a pobavit se, bude jásat. Tolik nadšení, energie a nápadů v tak produkčně omezeném počinu (rozpočet se dle tvůrců pohyboval cca kolem 150 tisíc dolarů) by mohla „Bobrům“ závidět kdejaká hollywoodská velkoprodukce. Co mají ovšem nezasvěcení diváci od Stovek bobrů očekávat? Je to komedie? Němá groteska? Western? Hororová vybíjená? Romance? Nebo snad všechno dohromady? Organická syntéza většiny tradičních žánrů, jíž není nic cizí ani nedosažitelné, by bylo zřejmě nejvýstižnějším popisem. Ale skutečně dobrý film, jakým Stovky bobrů bezpochyby jsou, nedokáže nic na světě poslat do konkrétní škatule. „Zálesák nemá lehký život!“ Tak ve zkratce představí v úvodu text písně hlavního hrdinu – dobrodruha a neúspěšného palírníka alkoholu Jeana Kayaka, který se stává nedobrovolným obyvatelem ledové divočiny. Postupně se mění ve ctižádostivého lovce kožešin, jenž usiluje o srdce dcery místního obchodníka, a když zjistí, že došlo k masivnímu nárůstu uvědomělých bobrů, vyhlásí armádě zvířat válku, která požitkářsky otevírá prostor k budování nejrůznějších gagů, většinově postavených na opakování a variování konkrétních motivů. Stovky bobrů obsahují stovky větších či menších odkazů, od grotesek němé éry (Chaplin a zejména pak Buster Keaton) přes klasiky příznačné pro naši dobu (Indiana Jones, Mrtvý muž, Revenant, díla Wese Andersona) až po model tradiční videohry, na jejímž principu je druhá půle filmu vystavěna. Tyto citace nádherně prorůstají do celkové struktury, jejíž rytmus se organicky přetváří v souladu s proměnou žánrů. Znalcům může na paměti vyvstat i Čapkova Válka s mloky, s níž Stovky bobrů sdílí dystopické schéma radikálního přemnožení a sebeuvědomění konkrétní zvířecí skupiny. Nízký rozpočet a skutečně punkové podmínky natáčení jsou na „Bobrech“ znát, avšak důležité je, že režisér mění jednotlivá omezení ve strategickou výhodu kreativního procesu a zároveň také v možnost, jak později všechny překvapit. Díky značně zúženým možnostem tak bobry představují reální herci navlečení do plyšových kostýmů ala televizní duo „Jů a Hele.“ Podobných bizarností, které utvářejí jedinečnou poetiku, by se našlo mnohem více. Ve výsledku by se „Bobři“ mohli s klidem ucházet o titul komedie dekády. Zábavnější a láskyplnější titul byste v kinech sotva pohledali. (03.05.2024)