Titanic

Pod slovem Titanic si nejdříve představím gargantuovský parník, o kterém se mluvilo jako o nepotopitelné lodi, a hned poté Cameronův velkofilm, který mě okouzlil převážně naprosto úžasnou prací s kamerou. Jenže pak si vzpomenu na to co jsem slyšel, když se loď vydala brázdit poprvé a naposledy (doufám že to nikdo nebude brát jako spoiler...) vody temného oceánu, byla to hudba Jamese Hornera, právě ta je nedílnou složkou snímku. Když totiž Titanic skončí, je to právě ona, která se vám ještě bude dlouho prohánět hlavou, existuje snad někdo kdo by neznal hlavní motiv filmu? Pochybuji... (Samozřejmě můžete namítat miliony Afričanů a malých dětí, ale... rozumíme si...). Cameron nám ani nenabízí nic co bychom nečekali, poutavou historickou katastrofu spojuje se smutným julioromeovským romantickým příběhem dvou lidí z odlišných kast, jejichž vztahu není přáno. Čím je tedy film tak silný? Cameron využívá silného potenciálu Shakespearova příběhu o Romeovi a Julii a zasazuje jej do prostředí, které není fantaskní, do prostředí s koncem, který všichni známe. Přestože se romantická rovina příběhu nenechává nijak ovlivňovat tou katastrofickou, spíše se od ní odpoutává, jsou spolu těsně spjaty. Titanic i zamilovaný pár procházejí stejnou cestou a mají stejný osud a to naprosto, bez slitování, o čemž se ale můžeme na vlastní oči přesvědčit až na úplném konci, v té části filmu, kde jsou již oba osudy zpečetěny... (24.01.2006)

"Je zo železa. Uisťujem vás, že sa MÔŽE potopiť." Toto už nie je film. Toto je majestátny kinematografický kolos. Kráľ Cameron stvoril magickú oslavu pohyblivých obrázkov, ktorá presahuje žánre, hoci nezabúda byť plnohodnotným „len“ katastrofickým filmom, špičkovou "iba" historickou drámou a nádhernou "len" romantikou (s najprecítenejšou erotickou pasážou roka). Geniálna vizuálna stránka, famózne pozadie vzniku filmu (prekročenia pôvodne stanoveného – beztak nie malého – rozpočtu, Cameron vzdávajúci sa honoráru lebo „verí svojmu projektu“, štúdio preventívne sa pripravujúce na bankrot), vynikajúce herecké obsadenie (DiCaprio, Winslet, Zane, Paxton, Stuart, Fisher, Hill, Hyde, Warner), fantastická Hornerova nad-hudba (vrátane krehkej pesničky Celine Dion) a príbeh, ktorý svojou úprimnou láskou dvoch mladých ľudí trhá srdce. Na konci, keď Rose hádže drahokam do oceánu a my vidíme čierno-biele fotky na koni, nezostane jedno oko suché. Súčasnosť. Ponorka skúma vrak nepotopiteľného Titanicu. Mrazivo tichá morská hĺbka, čudné ryby. Jedna chyba a výskumníci sú mŕtvi behom stotiny sekundy. Bledé svetlo odhaľuje piesok, z ktorého trčia tu starodávne dioptrické okuliare, tam tvár porcelánovej bábiky zo začiatku 20. storočia. Keď sa kamera obtrie o zvyšky klavíra, zamarí sa nám, že sme práve začuli dávnu ozvenu kláves. Toto už nie je atmosféra. Toto je skutočnosť. V rovnakom roku síce vznikol ešte jeden film o megalodi, ale ten by som preventívne nechal bez komentára (pravdaže Nebezpečná rýchlosť 2: Zásah). „Ženské srdce je hlboké, ako oceán. Teraz ale už viete, že Jack Dawson existoval – a zachránil ma vo všetkých spôsoboch, v akých len človeka možno zachrániť. A ja nemám ani jeho fotku.“ Kino Považan NMnV 1998 (5krát!) (24.10.2004)

Hodnocení typu "tohle je nejlepší film, který jsem viděl(a)" atd... jsou velmi často slýchané, ale já si myslím, že jsou hodně nadnesené pro tuhle love story o Winsletové a DiCapriovi. Lidé, pro které je tohle ten nejlepší film co viděli nejspíš moc filmů neviděli. Titanic má skvělé vizuální efekty, ale příběh je velice předvídatelný a charaktery velice slabé, nevýrazné, ničím nezajímavé pro průběh celého filmu. Jsou jakésik "neživé". Nejlepší film roku 1997 je samozřejmě L.A. Přísně Tajné a je ostuda, že nedostal více Oskarů. Ale takový je život. Ty skutečně nejlepší filmy jsou opravdu na Oskary "ne dost dobré". Viz například Vykoupení z věznice Shawshank (7 nominací, 0 Oskarů). (19.06.2005)

Pokud se k filmu pristupuje jako k cistokrevny romantice zasazeny na pozadi jedny velky namorni katastrofy, tak film funguje bezchybne. DiCaprio a Winslet se k sobe hodi, jsou to sympataci a Zane ve vedlejsi roli je spravnej parchant. Ale pokud clovek ceka nejakej katastrofickej film, tak ho sice dostane, ale vlastne az v druhy polovine filmu. Nicmene hudba je paradni, Titanic je udelanej naprosto famozne, i kdyz musim teda rict, ze asi dvakrat sem si vsim slabsiho triku. Akorat mozna ten zacatek a zaver zasazenej do pritomnosti, kde parta vyzkumniku hleda diamant, je lehce nadbytecnej, film by fungoval klidne i bez toho a usetrilo by se takovejch 30 minut filmu. Takle to je precejen zbytecne dlouhy, i kdyz se neda rict, ze by film nudil. (29.01.2005)

(1001) Já mám k Titanicu tak rozporuplný postoj, jako snad k málokterému filmu. Zosobňuje, vzdává poctu a zároveň předpovídá všechny blockbusterové mory, které mi brání brát tento druh zábavní kinematografie vážně: pokřivování faktů a minulosti, romantizace neštěstí, touha být větší a ještě větší, nekonečná stopáž, kritika kapitalismu ryzími kapitalisty, a nejspíš ještě další věci, na které si teď nevzpomenu. (Obsazování hlavních rolí absurdně pohlednými mladými herci jako zápor uvádět nebudu, neboť tento krasavec a tato krasavice, na rozdíl od většiny modelů a modelek dnes okupujících blockbusterové plakáty na nástěnkách (viz například Margot Robbie), jsou právoplatnými, schopnými a charismatickými herci). Ale na druhou stranu se na něj dívám opakovaně a nemívám u toho pocit, že bych si chtěla vytáhnout mozek z hlavy hákem skrz nosní dutiny. A navíc má dva momenty, u kterých vždycky brečím a které se mi uprostřed všeho balastu velmi líbí: Ten první je, když se na konci filmu Rose zmocní píšťalky a kamera zůstává na jejím obličeji a jejích očích, a ten druhý je záběr na fotografie z jejího života a zejména na tu, kde sedí v koňském sedle obkročmo jako muž. Nicméně při sledování filmu v lednu 2018 jsem si k těmto dvěma brečícím pasážím přidala ještě jednu úplně na začátku, když jsem si vzpomněla, že Bill Paxton už není mezi námi. Odpočívej v pokoji, ty zatracený sympaťáku. (19.01.2018)