Život je krásný

Film tak pozitivní, až to může mít někdo za nevkusné. Funguje jako dokonalý lék na všechny životní neduhy - když je mi zle vždycky se k němu vracím. - Je to příběh o tom, že ikdyž od života nedostane právě to, co jste chtěli, přesto můžete zjistit, že byl "krásný". A taky je to o tom, že každý má zde ve světě své nezastupitelné místo a jeho život má tedy hluboký smysl. Jak krásně útěšná myšlenka to je. - Jestli to tak náhodou není, je přesto dobré alespoň jednou za čas tomu věřit. A u tohohle filmu se tomu věří moc snadno. (10.06.2005)

Celé kouzlo této filmové legendy tkví v tom, že i v nejzarytějším pesimistovi dokáže vydolovat chuť do života na několik měsíců dopředu a také víru v to, že všude kolem nejsou jen ziskuchtivé svině, jejichž smyslem života je potopit ten váš. Možná se to nezdá, ale není to málo. Při závěrečné katarzi navíc slušně mrazí z toho, že ve 40. letech řešili úplně ty samé problémy, které máme teď my, ale stejně jsme suverénně najeli na stejně nemocný systém jako v té době Spojené státy, i když lék stále nikdo nenašel. Už jen proto se jedná o nadčasové dílo. (25.12.2014)

Když je Lister v Červeném trpaslíkovi pohlcen virtuální realitou hry Lepší než život, může si vybrat jakékoliv místo na světě kde by chtěl být - a vybere si Bedford Falls, městečko kde jsou na sebe všichni hodní a kde nikdy nekončí Vánoce. A je to právě to městečko Bedford Falls, které se vyskytuje v Život je krásný. Příběh v tomto filmu je pramálo dramatický - v podstatě by se dal shrnout do konstatování, že pravda a láska zvítězí nad zlým, starým a šeredným kapitalistou, toužícím po ovládnutí městečka. Ale tyhle sentimentální snímky pro pamětníky tak nějak patří k vánoční pohodě, zvláště když jsou plné charismatických herců a dobře napsaných dialogů - a to tento film rozhodně je. Bezstarostné komedie Franka Capry prostě mají něco do sebe. A nezapomeňte: Vždycky když zvoní zvonec, nějaký anděl právě dostal křídla... (16.05.2005)

Jeden z mála filmů, u kterého mi na konci začaly naprosto nepochopitelně téct slzy, i když k pláči rozhodně nebyl důvod... Je fascinující, jak výborně dokázali Američané zejména ve 40. letech vyprávět příběh. Už sám život George Baileyho by byl pro film ideální, zkombinovaný ale s geniální zápletkou anděla Clarence, který touží hlavně po tom získat konečně křídla, nezbývá nic jiného, než si užívat každou minutu filmu.. Jsem strašně ráda, že jsem se k filmu dostala, hlavně proto, že jsem si ho vlastně spletla s Benigniho stejnojmenným:) (02.07.2010)

„Život je krásný“, to je snad to nejčistší a nejhlubší spojení „světského“ a duchovního dramatu, s jakým jsem se dosud setkal. Oba pomyslné žánry – či spíše umělecké tendence (určené odlišně magnetizovanými hledisky) – se v něm dokonale sjednocují, a jednoznačně tak vypovídají o světě hmatatelně naplněném Boží láskou, v němž není nesnadné propadnout beznadějí – přímo do záchranné sítě husté (či řídké) láskou lidskou, tou, kterou sám člověk dosud stačil rozdat. Důvěrným vhledem do prostého osudu poskytuje divákovi nepatetické memento a podnět k sebereflexi – podobně jako jiné poválečné neortodoxně duchovně orientované filmy jako Monsieur Vincent nebo Nelitujeme svého mládí. Souzní s aktuální kritikou západního měšťáckého individualismu, shledávaného jednou z hlavních příčin druhé světové války, a navrhují proti němu – obrodnou, spásnou a osvobozující – alternativu v sebeobětování. Na rozdíl od zmíněných podobných děl ovšem Caprův první poválečný hraný snímek překvapuje humorem – barvitě prostínovaným, jímž se – nijak snižovaná – náboženská dimenze zdůvěrňuje a rozšiřuje i na místa nejprofánnější – mezi nás – a posvěcuje je – námi. (14.07.2016)