Svědectví mrtvých očí

Výborný spád, kauzální spění a originální ústrojné rozvíjení zápletky, kdy téměř až do konce není jisté, co všechno bude náplní započatého zločinu, kdo ještě se stane jeho obětí a kdo další se stane spolupachatelem. Přitom je skvěle vystižen vztah mezi narůstající svolností člověka ke zločinným aktům, jež je přímo úměrná tomu, jak se i navenek stále více rozpadá celoživotní vztah, od počátku postavený na nerovném a zkaženém základu, a jak se vyjevuje, že ve fatálním běhu času není cesty zpět a na nápravu a možnost zvolit si v životě jinak, aniž by se za staré volby musely nést důsledky, reálně není naděje. (JitkaFest, rezidence B12). (23.01.2022)

To ani nebyla pořádná kriminálka. Šlo spíše o to, kam může zralého ženatého muže zavést láska k mladé dívce a to, že s ní čeká dítě. Půl filmu se budují vztahy, pak to sice už jde ráz na ráz, ale to nic nezmění na tom, že film je pomalý a vlastně se v něm nic pořádného za 100 minut neodehraje. Co ale překvapí, je na tu dobu několik odvážných záběrů na krásnou mladou slečnu. Hudba: Jiří Šust (18.08.2009)

Některé filmy mi utkví v hlavě a já s údivem zjišťuji, že i po týdnu po shlédnutí na film stále myslím. Tohle se mi stalo i se Svědectvím mrtvých očí a já poté navýšil hodnocení o jednu hvězdičku. Asi proto, že příběh (nepovedené manželství, nevěra a pokusy o zoufalé řešení) je vlastně ze života a že se pravidelně odehrává v nesčetných manželstvích. A hlavní hrdina Jiří Adamíra podal opravdu skvělý výkon. (11.07.2014)

Hodně špatná kriminálka, která by spíše chtěla být antickou tragédií (viz to dilema mladé dívky v závěru, kvůli němuž film dokonce ani nemá pořádný konec). Expozice trvá v podstatě celých 40 minut (!) a něco vyšetřovat se začne až dvacet minut před koncem. Do toho je kdovíproč Mrkvička nadabovaný a zní to divně. Spousta zbytečných scén. A hlavně - ani jedna postava zde není sympatická, nakonec ani ta Šmeralova, který zde jen popochází a významně kouří cigaretu. Cynický manžel, cynická manželka, tragédie na silnici je nechá ledově klidnými a oni v hlavě hned spřádají akce a protiakce jeden proti druhému, to chce silné žaludky tedy. (Ona i ta služebná byla pěkná mrcha, když pak vnučce říká, že si přijde na dobré bydlo.) A vlastně ani není jasné, proč se chlap nerozvedl dřív, když má nyní zdá se kontakty se zahraničím a peníze za nějaký vynález, tak ho ty manželčiny prachy asi nemusejí zajímat, že? Nedává mi to smysl, způsob vraždy mi přišel směšný a manželka hodně hloupá, když si neověřila, zda pojistky nahazuje, nebo vyhazuje, a stejně vytahovat objímku rukou může i tak fakt jen pitomec, který se chce pořezat... Vážně mě to zklamalo a chvílemi mi to dokonce už přišlo pro svou vážnost jako parodie. A to přitom do toho hraje docela svižný swing. (16.04.2019)

Celovečerní debut režiséra Otakara Fuky a hned v oblasti krimi. Snímek je natočen podle románu Jiřího Brabence a Zdeňka Veselého ´Pozlacené mříže´ a jedná se o vkusný kriminální příběh se všemi svými aspekty daného žánru. Pro film byl samozřejmě mírně upraven, ale na myšlence a vkusu to nijak neubralo. V hlavních rolích Jiří Adamíra, který je ve svém výkonu prostě svůj a Slávka Budínová, která tu naopak předvedla úctyhodný herecký výkon. Černobílý obraz dodává na atmosféře a společně se širokoúhlým formátem vykresluje každičkou situaci ve své plné podstatě. Děj má přirozené tempo, takže vytváří odpočinkovou podívanou zanechávajíc filmový zážitek. Otakar Fuka věděl co dělá a tak se zdařilo se. Česká kriminálka tak, jak má být. (02.11.2020)