Série(2) / Epizody(16)
Obsahy(1)
V osmidílném seriálu poodkryje herec Josef Polášek minulost a jedinečnou atmosféru starých hospod napříč Českem, ať už na vesnicích, horských hřebenech, či ve městech. Bude naslouchat povídáním pamětníků, štamgastů, místních usedlíků a historiků. S nadšením si vychutná vše, co k danému místu náleží v gastronomickém i kulturně-historickém kontextu. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (20)
Jakožto milovník všeho, co je staré (chápej ve smyslu vintage), jsem si Příběhy starých hospod užil. Josef Polášek opět dokazuje, že se pro moderaci takovýchto dokumentů narodil, je přesně tak příjemný a zároveň vtipný, jak si tato role zasluhuje. Hospody máme napříč republikou opravdu krásné, tu více, tu méně (U Fleků nebo U Pinkasů by měly být zapsány na seznam UNESCO, a nejen ty). A pokud v hlavách pracovníků ČéTé nevznikají nápady na druhou řadu, snad se dočkáme typově podobného dokumentárního cyklu. Samozřejmě opět s Pepou Poláškem. ()
Hospody, to je náš kumšt. Bez jídla se žít nedá, to je svatá pravda,tak proč se nepodívat, jaká historie stojí za těmito podniky, potažmo co nám kde uklohní za specialitku. Já osobně taky rád objevuju nové, kvalitní podniky, které nabízejí něco navíc, takže jsem vskutku uvítal možnost nahlédnout do potenciálně pro mne nových podniků, které by stáli za návštěvu. Polášek se už etabloval jako takový retro průvodce, nejdříve parní vlaky, teď staré hospody, a tahle role mu docela sedí. Těch hospod, těch opravdu zajímavých, je u nás opravdu kupa, klidně uvítám i další řady tohoto cyklu. Klidně by stálo za to, aby byl větší počet dílů, a mohlo se více času věnovat jednotlivým podnikům. ()
Téma je mi velmi blízké, neboť podobnou zálibu v popojíždění a navštěvování hospůdek provozujeme s kamarády koloběžkáři. Kořeny této mé zábavy dokonce patří do dětství, kdy jsme s tátou takto objížděli na dovolené okolní hospůdky v NDR. Tak proč tak nízké hodnocení, když je to pořad přímo pro mě? Působí to na mě značně odfláklým dojmem. Letmý záběr na hospodu, pár střihů po interiéru a nějaké povídání, které mě ale do atmosféry příliš nevtáhne. Srovnám-li to s dokumenty o stromech, kde jsem po Munzarově vyprávění měl touhu první venkovní lípu požádat o ruku, tak tady se neděje nic. Josef Polášek je sice celkem příjemným nevlezlým průvodcem, ale co z toho, když žádnou přidanou hodnotu také nepřináší? Je to nevyužitá šance, jejíž nedostatky nedokážu exaktně popsat, ale u takového pořadu bych speciálně já měl hořet nedočkavostí, až bude další díl. Jenže nic takového se neděje. ()
Česko je pro pivo jak stvořené a hospody k němu od nepaměti patří. Ty staré mají navíc v sobě spousta osobité atmosféry. Příběhy starých hospod tohle všechno zkombinovaly. Josef Polášek zavítá do několika krajů a svým milým projevem přiblížil historky a jiné zajímavosti. Tohle musí dostat pokračování. Nezmíněných hospod, které stojí za to je na několik řad aniž by utrpěla kvalita. Škoda kratší stopáže. Nejzajímavější hospody: Krčma Jonáš ze Svobodných Hamer. U Janíka na Horečkách. Hančova bouda na Benecku. U Silvera v Záboří. Hostinec U Bláhovky 2. řada: Pokračování v nastoleném trendu. Tohle by mohlo běžet stále. Z obou řad mám 12 navštívených hospod a žádná nezklamala. Nejzajímavější: U Zlatého tygra v Praze, U Mokrošů na Bystřičce, Čarták na Soláni, Tančírna v Račím údolí a Krčma Lanškroun. ()
Osmidílná série, která je určena přesně pro mě. Vnáší mi do obýváku atmosféru dobových hospod a nabízí tak celou řadu nápadů na výlet, který bude zakončen nějakým tím kvalitním ležákem, který je pro naši kotlinu tak typický. Pepa Polášek si navíc s těmi lidmi hrozně hezky povídá a nejednou jsem mu to pivo na stole v té dobré společnosti záviděl. ()
Galerie (141)
Photo © Česká televize / Mikuláš Křepelka
Zajímavosti (9)
- V epizodě zazní slovo „ograbule“, tedy ženy pracující v třídírně uhlí. Běžně se jim říkalo ohrabule (vých. ograbule), ohrabovačky a tento název ukazuje na věcnou i hláskovou souvislost se slovesem hrabati, přehrabovati. Poprvé však bylo slovo použito u žen, které paběrkovali uhlí na hořících haldách. Jednalo se o sociální třídu těch nejchudších z nejchudších. (sator)
- V průběhu cyklu se objevuje slovo štamgast, jenž pochází z německého „stammgast“, které se dá doslovně přeložit jako kmenový host. U nás tedy označuje stálého, pravidelného návštěvníka pohostinského zařízení. (sator)
- Ve chvíli, kdy mluví v restauraci v Podlůší o herci Josefu Vinklářovi, podbarvuje povídání hudba ze seriálu Byl jednou jeden dům (od r. 1974), ve kterém hrál. (sator)
Reklama