Znovuzrození

Prehnane deprimujúce psychologické bludisko v post-noiristickej, mysterióznej-sci-fi podobe s výborne ladenou, občas miernou, občas nepríjemnou Goldsmithovou hudbou. Manipulácia v pravom slova zmysle, ktorej krásy raja nepoznaného začnú hrdinovi prekvitať až časom a spôsobmi tamojších obyvateľov. Motívy filmu: boj o skutočný život, (!) strata identity, neviditeľná klietka z ktorej nevedno uniknúť, laboratórne experimenty... Kamera nás núti pretrpieť všetko spolu (spodné uhly vytvárajú beznádejnú bariéru) s úzko spätou hlavnou postavou. Niektoré prvky sú čiastočne inšpiráciou pre 12 Opíc, inak je Frankenheimer značne nečitateľný. Samozrejme, je to úchvatný pocit zahodiť všetko za hlavu a ísť niekam ďaleko a ako nový človek, ale po prevalení sprisahaneckej kauzy o tom, že vás každý sleduje a nedá pokoj sa tu prehlbuje nehoráznym spôsobom až do tých najťažších dimenzií. Odvážne, ťažko stráviteľné, nehrané pre krásu, neopakovateľné... Už mnoho filmov mi viac domotalo hlavu, ale Seconds sú tiež kvalitné dielo. (25.06.2013)

Ide o typický príklad ´´čudnej sci-fi´´, ktorej sa tak náramne darilo v rokoch 60. a musela prísť až nasledujúca dekáda, aby si tvorcovia ( a hlavne účtovníci filmových štúdií ) uvedomili, že na tomto žánri sa dá zabávať a zarábať. Nuda až na kosť, spracovanie ohromné. Vychádza z toho priemer, ktorý neodporúčam paranoidným divákom. (28.06.2017)

První část filmu, která se nese v duchu psychothrilleru/sci-fi, je naprosto dechberoucí. Frankenheimer předkládá neskutečně inventivní a neotřelé záběry (nevěděl jsem, že GoPro vymysleli již v 60. letech) a celá pasáž jako by byla natočena "Hitchcockem na Temné straně síly". Pak ale Randolph prodělá přeměnu, na scénu přijde Hudson a najednou jde o zcela jiný film. Načne se znatelně filozofická hippie část (nesmyslně ovlivněno dobou), jež připomíná odstředěný Easy Rider vyprávěný dědkem za zenitem, kde se řeší "konzum vs svoboda", ztracené mládí, životní úděl, korporátní Amerika atd. A pak najednou v momentě, kdy jsem již začal lámat hůl, se vše vrátí do kolejí úvodní části a opět jsme vrženi do hutné svíravé atmosféry, abychom byli svědky cynicky tvrdého, černohumorného konce. Těžko tedy nějak konzistentně hodnotit, nicméně za výkon Murraye Hamiltona při setkání Arthura a Charlieho v úplném závěru filmu se přikláním k silnější možnosti.. (22.02.2015)

Působivé psychologické sci-fi se zajímavou atmosférou a jasným poselstvím - člověk by rád tak často měnil svůj zaběhnutý život, aniž by si uvědomil, že vlastně neví, co chce, a že snad dokonce je spokojen s tím, co má. Ale nepřijde na to někdy dřív, než už je pozdě. Scéna bakchanálií mi přišla divná - zbytečně dlouhá a ani mi nepřišla jako oslava života. Ostatně - on sám se vzápětí doma na večírku taky totálně opije, ale už to není podáváno jako oslava života. Prostě mi tam některé věci a myšlenky neseděly, a být to o dvacet minut kratší, je i to poselství podle mne zřejmější. Navíc nenabízí film protiváhu - ano, přizná, že velké procento lidí se chce vrátit, že je velký neúspěch, ale už dál neřeší hypotetickou situaci nového začátku a vlastních rozhodování, kdy si člověk konečně uvědomí, co skutečně chtěl, co je jeho "oslavou života". Takže film podle mne zůstal jen na půl cesty a rozhodl se pro co nejjednodušší konec, jenž nesouzní s celkovým dosavadním zaměřením. (16.04.2016)

Niekedy ísť si za svojim snom tak úplne nestačí, pokiaľ nemá človek možnosť voľby. Na nápravu však už môže byť neskoro. Výborne zrežírovaný film s pekným a príhodným čiernobielym prevedením, pričom príbeh v zlomových chvíľach veľmi účinne dopĺňa aj hudba. Temná a depresívna rozprava o ľudskom spoločenstve. 75/100 (21.12.2015)