Body Bags: Historky z márnice

Body Bags by mohly být jako typický příklad uvedeny ve slovníku pod heslem "béčko":). Nemusí se o toho kdovíjak přemýšlet, protože příběhy jsou ve všech třech případech až kouzelně jednoduché (a přesto ne hloupé), což bylo přesně to, co jsem od toho chtěla. Příběh první je hodně slušný a podle mě nejlepší. Atmosféra je parádní... kdo by byl řekl, že obyčejná benzínka může být takhle strašidelná. Příběh druhý se mi sice líbil o něco méně a měl trochu dlouhý úvod, ale závěr to značně vylepšil. A třetí příběh od Toba Hoopera? Oproti Carpenterovi je zde vidět určitý rozdíl, je to mnohem temnější, méně hravé, ale pořád dobré. Avšak největší sranda byla sledovat samotného Carpenetera v roli koronera, který na pitevně jednotlivé příběhy uvádí:). (05.07.2011)

Tři strašidelné povídky a i když zavání béčkovým vzhledem, jsou napínavé a někdy velmi vtipné. Líbíly se mi všechny tři a dlouho jsem se tak jemně nebál. Dokonale vyvážené, lehce morbidní a nadčasové. Příběhy jsou sice povědomé a takové laciné, ale jsou dobře načasované, obsazené a s nevšedními konci. I když je jasné, že to je jen fikce, tak jsem do toho lehce ponořil a uvěřil. Povídkové filmy mají výhodu, že je neubíjí délka a 30 minut pro každou zápletku je akorát. Nebyla zde zbytečná brutalita dnešní doby. Škoda, že toho nenatočil John Carpenter víc. Bylo cítit, že si to užíval a tu náladu přenesl i do toho televizního filmu. Vypravěčský konec s Carpenterem je nečekaný i vtipný zároveň! (06.06.2013)

Spíš taková hříčka. Na příbězích je vidět, že jsou spíše šuplíkový materiál. "Gas Station" je strašlivá zbytečnost, která nepřinese vůbec nic nového, "Hair" mají supervtipný nápad, ale u toho končí a "Eye" v nejlepším usekne. Herecké výkony jsou strašný zlo a celkově je to spíš určeno pro milovníky osmdesátkových béčkových hororů... což já nejsem. Na druhou stranu musím přiznat že jsem se nenudil. (27.12.2009)

první povídce už na začátku chyběl drive, druhá je o vlásek lepší a při třetí už jsem celkem valil oko... ale pak byl najednou konec a v součtu je to "jen" úsměvná kompilace průměrných hororových béček, z níž čpí stará škola a noční hodina na některé z komerčních televizí. přesto zábava na 60%. (04.01.2011)

John Carpenter uvádí jako zřízenec pitevny 3 povídky, z nichž si první 2 sám režíroval. První na benzínce s krásně tvarovanou Alex Datcher je taková klasická Carpenterovka, která připomene Halloween nejen odkazem na Haddonfield. Druhá s vlasama je spíš taková komediálního rázu. Ale zato třetí s okem připomene ujeté kořeny Tobeho Hoopera v čele s nebývale psychopatickým Markem Hamillem, kterého jsem nepoznával. A na závěr epitaf s Carpenterem a jeho postavou. Příjemný závan minulosti. (13.11.2021)