Nightmares
Režie:
Joseph SargentHudba:
Craig SafanHrají:
Cristina Raines, Emilio Estevez, James Tolkan, Lance Henriksen, Tony Plana, Richard Masur, Veronica Cartwright, Albert Hague, William Sanderson (více)Obsahy(1)
Tento film je tvořen čtyřmi povídkami, které jsou založené na amerických městských legendách. První příběh 'Terror in Topanga' je o kuřačce (Cristina Raines), která chodí v pravidelných intervalech nakupovat cigarety, i když v sousedství řádí sériový vrah. Druhý příběh se jmenuje 'Bishop of Battle'. Pojednává o mladíkovi (Emilio Estevez), jenž propadá své vášni pro videohry tak, že se videohry stávají doslova jeho životem. 'The Benediction' (založený na povídce Stephena Spielberga 'Duel') je o knězi, který ztratil svou víru a opouští klášter. Na své cestě je však sledován černým náklaďákem, jenž pochází ze samotného pekla. Ve čtvrtém příběhu 'Night of the Rat' (volně založeném na filmu 'Poltergeist') manželský pár (Richard Masur a Veronica Cartwright) s malou dcerkou bojují proti obrovské kryse žijící v jejich předměstském domě. (Chatterer)
(více)Recenze (56)
Dva roky pred inou hororovou antológiou, kingovkou Mačacie oko, sa na scéne objavili Noční děsy – celovečerák pozostávajúci zo štvorice príbehov. Zaujímavé (a aj vcelku osviežujúce, aby som pravdu povedal) je, že ich nič nespája, žiadny rozprávač ani nič podobné. Najmenej ma bavil nehororový príbeh s počítačovými hrami s dnes už predpotopnými CGI (1*), potom ten s kňazom (2*). Naopak, úplne prvý (3* s nábehom na štyri) a úplne posledný (3* s o čosi menším nábehom na štyri) na tom boli najlepšie – prvý prekvapil solídnou pointou s pumpárom a druhý poriadne temnou atmosférou o rodinnom dome s neželaným votrelcom (tento príbeh však bohužiaľ trošku dopláca na zastarané vtedajšie trikové možnosti, takže vo finále, odohrávajúcom sa v detskej izbe je skôr smiešny, než desivý). O štyri roky neskôr Joseph Sargent natočil „pecku“ Čeľuste 4. Symbolický bod k dobru za sympatický kasting: Richard Masur (Vec, To), Veronica Cartwright (Vtáci, Votrelec), Lance Henriksen (Omen 2, Piraňa 2) a Emilio Estevez (Zapadákov). ()
Poměrně zábavná béčková antologie, ale jednotlivé segmenty jsou jako přes kopírák - všechno už tu někdy bylo a v daleko lepším podání. Joseph Sargent naštěstí byl velmi schopný režisér a dokázal vytvořit solidní atmosféru ve všech částech. Terror in Topanga: Krátký a jednoduchý thriller o ženě, která si v noci jede koupit cigarety i přes to, že okolí ohrožuje sériový vrah. Zřejmě taková malá protikuřácká agitka - 50%. The Bishop of Battle: Emilio Estevez je posedlý hraním arkádových her, ale jedna z nich mu trochu přeroste přes hlavu. Osmdesátá léta hadr - 55%. The Benediction: Třetí příběh se nese na vlně snímků jako Duel a Auto - démonický vůz pronásleduje zoufalého Lance Henriksena, na jehož hereckém výkonu tato část více méně stojí - 55%. No a nakonec čtvrtá část Night of the Rat: Historka o rodině, kterou terorizuje přerostlá krysa. Ve stejném roce však vznikl komediálně laděný horor Zlo neznámého původu s Peterem Wellerem, který tuhle zápletku pojal daleko zábavnějším způsobem, tím pádem se tento vážně pojatý segment nemůže celovečernímu filmu vůbec rovnat - 55%. ()
Podobných antologií (souborů hororových povídek) mám ve své složce (sbírce) opravdu požehnaně, ale jaksi jsem jim až dosud nevěnoval tolik pozornosti, jak bych asi měl. Zvláště když dokáží docela zaujmout svou různorodostí a v některých případech jsou tyto krátké příběhy mnohem lepší, než lecjaký celovečerní film. Nightmares jsou sice spíše průměrnou záležitostí mezi svým „druhem“, ale to je dáno hlavně tím, že všechny čtyři povídky byly pod taktovkou jednoho režiséra. Nicméně každá z nich je svým způsobem alespoň trochu zajímavá, přestože mají různou kvalitu svého obsahu. Ale to už tak bývá...1)Tato úvodní kapitola (první povídka) nemá zrovna dvakrát originální zápletku, přesto se v ní režisérovi podařilo vytvořit zajímavou atmosféru, která ve své podstatě neměla skoro žádnou slabinu. Celé to trvalo necelých dvacet minut, takže divák neměl ani moc prostoru k tomu, aby se začal nudit, což bylo jen a jen dobře. V závěru sice lehce zahaprovala logika, ale žádná tragédie se nekonala. Každý svého štěstí strůjce…50%...2)Druhá povídka se mi líbila především díky výběru hlavního hrdiny, protože Emilio Estevez patří mezi moje oblíbence. Její náplň mě zas vrátila do dětských let, kdy jsme s kámoši byli rovněž závislí na herních automatech s videohrami – na které padla většina kapesného. Příběh samotný sice není zrovna okouzlující, ale i zde jsem se dočkal docela zajímavé atmosféry, která byla podtrhnuta celkem povedeným závěrem a především velmi slušným hudebním doprovodem v pozadí (nebo lépe řečeno ve sluchátkách). 60%...3)Třetí povídka bohužel rovněž neoplývá zrovna originální zápletkou a já musím souhlasit s tvrzením, že inspirací pro tento příběh se jistě stal Spielbergův film Duel či Silversteinův The Car. Ono by na tom nebylo nic tragického, jen kdyby se to celé nebylo tak chabé. Atmosféra nemá pořádné grády a místo aby gradovalo napětí v podobě silniční honičky, tak se nám režisér snaží děj „obohatit“ o vzpomínkové pasáže, proč vlastně hlavní hrdina ztratil svou víru. To mě však v dané situaci zajímalo asi nejmíň. Lance Henriksen se snažil, tomu upřít nemůžu, ale vzhledem k tomu, že jsem již dříve viděl jak Duel, tak i The Car – tohle byl jen slabý odvar. 40%...4)Poslední povídka o obří (nesmrtelné) kryse, tak ta už byla spíše pro zasmání. Samozřejmě dalo se z tohoto tématu vytěžit mnohem více a první polovina filmu vůbec nevypadala špatně – náznaky hororové atmosféry tu jednoznačně byli, ale celé se to podělalo oním obřím plyšákem + záběrem přes lupu a nelogickým chováním především pána domu. Ten mi po pravdě moc sympatický nebyl. Našel bych tu pár kladů, ale ty nestačí ani na průměr. O krysách jsem už viděl mnohem lepší filmy a nemuseli být ani nesmrtelné. 40%...V konečném součtu mi tak vychází čistý průměr. Nic světoborného, ale tak snad každý divák si zde najde tu svou oblíbenou povídku. Jejich kvalita i úroveň byla opravdu různorodá, nicméně žádná z nich nebyla natolik úžasná, abych si jí navždy vryl do paměti. Jak už jsem řekl, jde o průměrnou záležitost. Nic víc, nic míň. 50% () (méně) (více)
Klasická osmdesátková antologie se všemi klady a zápory, které k takovýmto kouskům patří... Čtyři tak trochu naivní příběhy s lehkým morálním podtextem (nekuřte, nehrajte automaty), slušnou atmosférou, absencí nahoty a klasickými efekty poplatnými době vzniku... Druhý, spíše sci-fi příběh mi úplně tak nesednul, naopak poslední o přerostlé kryse byl parádní a za ten taky jednu hvězdičku přihodím... Ale musím říct, že ani jeden kus vysloveně nenudil a to se v mých očích sakra počítá... ()
Kdysi se mi tenhle povídkový film líbil, dnes mi přijde dosti vyšumělý. První tři povídky jsou hodně průměrné a tentokrát mě moc nebavily. Vše zachraňuje Noc krysy. Veronica Cartwrightová opět hledá kočičku, ale nakonec najde místo Vetřelce rudě žhnoucí oči v prostoru pod domem. Triková úroveň je sice mizerná, ale povídka má své kouzlo i napětí. Z celkových 2,5* zvedám díky muzice ve druhé videoherní povídce - Black Flag, Rik L. Rik, Fear. A výborná je scénická hudba. Toť vše... ()
Galerie (17)
Zajímavosti (1)
- Druhý příběh o videohře byl tak nákladný, že štáb během natáčení téměř zbankrotoval. (Caelos)
Reklama