Hlas moře

. „Chci zemřít, protože takový život, takovým způsobem, pro mě nemá cenu. Chápu, že by se ostatní postižení mohli urazit, když tvrdím, že takový život nemá cenu. Nechci nikoho soudit. Kdo jsem já, abych soudil ty, co chtějí žit?“. Pochopitelné důvody člověka, který chce důstojně zemřít, protože nechce dál žít život.. „který vylučuje svobodu.“ A stejně pochopitelné a někdy i trochu sobecké důvody lidí, kteří nechtějí ztratit toho, koho milují, kdo je součástí jejich života. Obyčejně podané a o to věrohodnější názory úzkého kruhu rodiny a přátel. A zjednodušený, polemiku nepřipouštějící, názor neomylné církve. Nádherně natočený příběh charismatického muže, který už nechtěl přijímat „drobty z toho, co dřív bývala má svoboda.“ (27.11.2005)

„Von na more” , je presne tým druhom filmu, ktorý mi jednak strašne dlhú dobu doslova unikal medzi prstami, a najmä kvôli tomu som od neho očakával priam nemalé očakávania, ktoré sa bohužiaľ čilskému režisérovi a scenáristovi - Alejandrovi Amenábarovi, nepodarili naplniť do maximálne možnej spokojnosti, alebo aspoň tak, aby prevládala celková zamyslenosť nad samotným príbehom, keďže pojednáva o eutanázii, konkrétne o ochrnutom človekovi Ramónovi Sampedrovi, ktorý zhruba pred 28. rokmi, zrovna skákal šípku do mora práve vtedy, keď na to nebola absolútne vhodná doba, čo sa automaticky podpísalo i na jeho zdraví, o ktorom teraz rozpráva svojej advokátke-spisovateľke Júlii, ktorá sa o tom rozhodne neskoršie napísať pútavú knihu, alebo do deja sa tiež zapája i sympatická mamička Rosa, ktorá má na túto vec spočiatku trochu rozdielny názor, teda asi v takom význame, že život sa predsa (ne)oplatí žiť, i keď je dotyčný mrzákom, čím sa ho snaží prehovárať, aby neustále nemyslel len na smrť, ktorá zo snímku neuveriteľne sála ! V podstate po celý čas o nej až chorobne sníva, že sa mu to nakoniec aj splní ? A ktorá žena mu v tom ešte dopomôže, a či komplicov bude fakticky viacej ? Jestvuje potenciálna možnosť, že si to napokon rozmyslí ? To sa všetko určite dozviete !  / Filmový počin, ktorý je ovenčený množstvom výročných cien, medzi inými aj domácimi cenami Premios Goya, a to až rekordných 14 sošiek, vôbec najviac v celej histórii odovzdávania, tak skrátka vtedy má divák veľký pocit, že uvidí čosi naprosto fantastické, čo doposiaľ nikdy nevidel, no namiesto toho prichádzajú do úvahy najskôr akési rozpačité dojmy, aké sa na mňa zosypali, ako nejaká coloradská lavína. Rovnako sa mi to stalo aj s La Isla mínima, čiže tým pádom by som mal tieto španielske ocenenia brať s rezervou, pretože občas bývajú extrémne nadhodnotené ? Niečo pravdy na tom musí byť. Mimochodom, DP Javier Aguirresarobe a herec Javier Bardem, boli obidvaja vynikajúci, jeden pred kamerou, a druhý hneď za ňou. (20.07.2021)

Původně jsem měl v hlavě naťuknutou myšlenku, že vyrukuju s 80% hodnocením, ale něco nedefinovatelného mi říká, ať jdu až na samý vrchol. Zejména potřeba vylévat na diváka emoce je tvůrcům zcela cizí, přijdou totiž zcela samovolnou, přirozenou cestou. Nedůstojný život, který trvá takřka po tři dekády, se rozhodne vlastní cestou ukončit hlavní hrdina Ramón. Upřímný (díky naprosto přesnému Javieru Bardemovi bojovný, uměřený i ironický) muž, který ze svého lůžka může tak akorát snít o moři, které mu vzalo všechno a který se na sklonku svého života ocitá mezi dvěma osudovými ženami, kdy jedna se stane zásadním „pomocníkem“ při jeho odchodu, přesto však v jeho srdci nikdy nebude hrát první housle. Hlas moře je intimní výpovědí, která nikdy nesklouzne do lacině sentimentálních vod, kde bychom ji neradi viděli. V mých očích pak představuje jeden z nejpůsobivějších evropských filmů posledních let!! (24.04.2007)

Euthanasii - slovo, které označuje jedno z největších současných témat. Má každý člověk právo na svůj život a v případě, že nemůže vést plnohodnotný život, po svém vlastním rozhodnotu ho ukončit?? Téma, která navždy bude rozdělovat lidi na dvě skupiny, kdy první nikdy nepřesvědčí druhou a naopak. Hlas moře je velmi emotivní filmy, ale natočen tak poutavě, že režisér ani nemusé moc tlačit na pilu, aby jste dojmuli. Javier Bardem předvedl vynikající výkon a dokázal se do role (skvělé masky - zasloužená nominace na Oscara) Ramona Sampedra doslova převtělit. Talentovaný Alejandro Amenábar předvedl zručnou a příjemnou režii, která dává snímku to správné tempo. Konec je hodně emocionální a docela se divím, že mi neukápla slzička, ale i tak určitě zasloužený Oscar. Rozhoduji se mezi 4 a hvězdičkami, zatím dávám čtyři, uvidím jestli o filmu budu přemýšlet i za pár dní, pak popřípadě zvednu na pět..............."V životě je jen jedna horší věc než když vám zemře syn, a to když se chce sám zabít"........ (22.07.2008)

Mé první setkání s Javierem Bardemem, potažmo mé druhé setkání s Alejandrem Amenábarem dopadlo vysoko nad očekávání skvěle. Pomalé, dalo by se říci rodinné, komorné drama o eutanázii (jak bizarní slovní spojení), odehrávající se v přenádherném prostředí propršeného španělského venkova, doprovázeno magicky rytmickou hudbou, kterou má na svědomí osoba režiséra. Javier Bardem aspiruje (u mě) na herecký výkon roku a hlavně díky jeho umění se film stává tím nejlepším, co jsem poslední dobou viděl. Španělská filmografie je pro mě oblast neprobádaná, ale jestli jsou všechny jejich filmy alespoň z poloviny tak dobré jako Hlas moře, tak se mám na co těšit. (11.07.2007)