Zatracený otec

Uživatelé Malarkey, Enšpígl a LiVentura to dost přesně vystihli. Film přes svůj pozdější vznik patří mezi oblíbený francouzský styl 70.-80. let. Především ukazuje složité rodinné vztahy nejen otce a syna, ale i obou manželů. Dává k zamyšlení, že ne každý "vrah" a odsouzenec na smrt je špatný a zaslouší si to. 70% a 4*, 16.6.2014. (17.06.2014)

Moc pěkná studie vztahu otce a syna zasazená do atraktivní mezní situace po vynesení rozsudku s trestem smrti, která otce donutí přemýšlet o otcovské lásce, povinnosti ji náležitě projevït, o výchově, odpovědnosti za ni nejen vůči dětem, ale také vůči všem ostatním. Navíc je zde všechno vyjdřováno velice umírněnými, střízlivými prostředky, čímž film působí navzdory napětí a tématu uhlazeně a téměř mile. (23.07.2009)

Je hezké vidět, že i v roce 2001 ve Francii vznikali filmy, ze kterých člověk cítil typickou Francii 70. a 80. let. Pak jsem si všiml, kdo film natočil a vše jsem okamžitě pochopil. Dost možná jeden z posledních filmů této vlny, protože dneska ve Francii takový film nikdo nenatočí. Smutný, ale radostný zároveň, smutný a upřímný v mnoha ohledech. Prostě Francie, která se nezapomíná. (18.06.2013)

Autobiografie José Giovanniho přesně splnila všechny tři základní požadavky na dobrý film podle definice Jeana Gabina. Dobrý film totiž musí mít hlavně dobrý příběh, pak také dobrý příběh a nakonec dobrý příběh. Když tento příběh zpracuje zručný scenárista, kterým bezesporu Giovanni byl, je zaručen poloviční úspěch. Dobrý režisér a herci doplní zbývajících 50%. *** Strašně by mě zajímalo, které hovado dělalo pro Primu překlad názvu. Otec, který mi zachránil život přeložit jako Zatracený otec, na to už musí být fakt hodně Cooooool nátura. (09.11.2011)

Silný autobiografický snímok veľkého režiséra, ktorý na sklonku života vzdáva poctu svojmu otcovi, bez ktorého pričinenia by bol popravený vo väzení koncom štyridsiatych rokov a svet by bol tým pádom ochudobnený o niekoľko jeho skvelých filmov a kníh. Práve to Giovanniho citové zainteresovanie dáva tomuto filmu vysokú kvalitu a silu, aj keď dej plynie pomaly a nič zásadné sa nedeje. Prím hrá skvelý výkon Bruna Cremera a sledovanie počínania jeho postavy, ktorá aj napriek nie najlepšiemu vzťahu so synom, robí všetko pre to, aby ho zachránil a dostal z väzenia. Priznám sa, že tento Giovanniho epitaf na mňa zapôsobil viac ako niektoré jeho klasiky zo 70-tych rokov. (07.06.2014)