Starý dub

V anglické vesnici ubytují syrské uprchlíky. Jedna z nich se spřátelí s majitelem místní hospody, na uvítanou jí jeden borec rozmlátil foťák a když si v zadní místnosti hospody při prohlížení černobílých fotek z hornické minulosti všimne fotky pořízené během stávek s podtitulem "who eats together, stands together", tak jí napadne, že by tu místnost mohli společnými silami zrenovovat a dělat tam zadarmo společné večeře. Velkej respekt za to, že Ken Loach ve svých 87 letech pořád točí. Další jeho trademark civilní sociální drama, tentokrát trochu melodramatičtější, než je u něj zvykem. Hezkej příběh hledající naději v beznadějné situaci. (30.01.2024)

Méně dramatická a více předvídatelná “sociálka” než Loachův předešlý film Sorry We Missed You, ale pořád lidsky a emocionálně angažující. Střet britské vesnické kultury se syrskými uprchlíky. Loach chápe i konzervativnost starousedlíků, kteří si coby dělnická třída prošli svým. A empaticky snímá kulturu a vnitřní bol přistěhovalců, kteří nejsou v ničem horší nebo méněcenný než “domácí”. Nejsilnější životní příběh má ale za sebou stmelovač obou kultur, provozovatel místního baru, kterému nechybí ani lokální výbušnost, ani pochopení či ochota pomáhat. Vizuálně tradičně jednoduché, ale lidsky úpřimné Loachovo režijní vedení, ze 100% zaměřené na postavy. [Cannes FF] (28.05.2023)

Tady to bude těžké. Starý dub bych bez problému doporučil komukoliv, ale moje (možná i trochu české) cynické já mi ho brání hodnotit lépe než lehce nadprůměrně. Navzdory tomu, že s jeho základní myšlenkou souhlasím. Problém je v té slzopudnosti. Snímek má řadu pasáží, u kterých se nedokážu přenést přes jejich naivitu a některé zásadní zvraty jsou navíc řešeny až přespříliš nahodile jako například pes - spasitel tonoucích. Vše pak ztrácí z pohledu příběhu na věrohodnosti a připomíná to spíš melodramatickou povídku s prvky pohádky než dnešní svět na předměstí Newcastlu, Blackpoolu, Sunderlandu a vůbec všech britských končin, kde se mluví všelijak, ale angličtinu v tom příliš nehledejte. Až vzorově autentičtí hospodští štamgasti jsou toho ve filmu krásným důkazem. [Viennale 2023] (29.10.2023)

Točiť sociálne drámy chce veľkú odvahu, pretože sa dotýkajú pálčivých spoločenských tém, ktoré vždy dokonale polarizujú. 87-ročný Ken Loach tú odvahu stále má a odo mňa má za ňu obrovský obdiv. Hoci je jeho najnovší film príbehovo predvídateľný, rozcítil ma až príliš rýchlo. Pretože to nie je filmový príbeh, je to realita našej spoločnosti. A verte mi, že sa zapotíte, kým sa pod tými vrstvami ťažoby prederiete k akej-takej nádeji, ku ktorej to tento dvojnásobný držiteľ Zlatej palmy, koniec koncov smeruje. | Videné na Be2Can 2023. (18.10.2023)

Hoci sa tu spomína v komentároch, že je to veľmi predvídateľné, avšak ja som bol ako na ihlách až po záverečné titulky. Nie je to síce tradičný Ken Loach a jeho typ sociálnej drámy, pri sledovaní ktorej si to vždy chcem hodiť a u ktorého platí, že "ked jebne plot, nech jebne aj celá chalupa" , ale aj tak som očakával na záver len to najhoršie. Nakoniec som bol dojatý. The Old Oak je veľmi ľudský a veľmi smutný film. (16.11.2023)