Režie:
Dover KoshashviliHudba:
Josef BardanashviliHrají:
Lior Ashkenazi, Ronit Elkabetz, Moni Moshonov, Michael Moshonov, Leonid Kaněvskij, Rivka Gur, Dina DoronObsahy(1)
Zaza je pohledný a inteligentní mladý muž, dokončuje doktorát z filozofie a před sebou má skvělou budoucnost. Naneštěstí je mu však už přes třicet a jeho gruzínská rodina už nehodlá déle čekat. Tradice velí, aby se oženil, a to pokud možno s bezúhonnou Gruzínkou. V mnohonárodnostním Izraeli je běžné, že si jednotlivé kultury udržují své zvyky a tradice. Záleží však na tom, nakolik si moderní mladý muž nechá mluvit do života. Zaza už zamilovaný je. Starší, rozvedená Judith a její malá holčička jsou Zazovým útočištěm a radostí. Dlouho se však na dvou židlích sedět nedá.
Nesmírně trefná, vtipná a zároveň hořká studie rodinných vztahů a tradic na straně jedné a osobní odvahy a odpovědnosti na straně druhé. Film gruzínského režiséra získal 10 izraelských výročních filmových cen z 12 možných, byl vyhlášen izraelským filmem roku a na několika mezinárodních festivalech získal ceny za ženský herecký výkon, scénář, za režii a ceny FIPRESCI. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (30)
Pozoruhodná zpráva o tradicích a rodinných vztazích v komunitě původem gruzínských Izraelců. --- Problémem je, že vidím, slyším, ale neznám společenské klima. Kde je nadsázka a kolik? Je některá z postav karikaturou? Kolik je v tom komedie, satiry, dramatu? Anebo to vše má být jen střízlivý, nezaujatý „dokument“? Co mám cítit na konci příběhu, co cítí průměrný Izraelec (exituje-li někdo takový), a co cítí gruzínští Izraelci? A koneckonců, co přesně cítí na své svatbě Zaza? --- Zřejmé je, že je to kultura nám dosti vzdálená a posuzovat příběh podle u nás zavedených měřítek by asi bylo zavádějící. Nicméně je to film inspirativní a po všech stránkách velmi dobře udělaný. ()
Velmi zajímavý průhled do židovské mentality. Ultrarealismus, popisnost do nejmenších detailů včetně postelové scény, záchodků (chybělo tu už jen znázornění velké strany). Pouze jsem nepochopil, proč se tento žánr označuje též jako komedie. Bylo to vše hořké chladným pragmatismem a necudností. Jinak po stránce filmařiny znamenitý kousek, za tu popisnost dávám čtyři hvězdičky. Jednak drama a jednak zároveň nádherný dokument etnický, antropologický, sociologický... ()
Pozdní sňatek krásně ilustruje, v čem jsou malé kinematografie tak silné, na rozdíl od těch velkých nejsou zatíženy patetickým pocitem vlastní důležitosti. Hrdinové obklíčení vyčpělými tradicemi zvnějšku působí směšně a teprve postupně se před divákem odkrývá tragédie lidských osudů, ukrytá pod tou komickou fasádou. Myslím si, že toto by mohla být i cesta pro českou kinematografii, ten tragikomický tón je hodně blízký např. Formanovým starším filmům. ()
Jakoby dokumentaristické s emocemi neprojevovanými navenek. Schválně až někdy nepříjemně statická kamera sleduje příběh o síle tradice. Já se zkušeností z prostředí, které už skoro žádné tradice neuznává, to beru jako varování před nostalgií po tradicích. Jistě, je hezké mít širokou komunitu rodiny a známých uznávající stejné hodnoty, ale zároveň je to příšerně svazující a někdy až oklešťující. P. S. a snad vedle Lásek jedné plavolásky - a tam to bylo o tom, co se děje poté - nejrealističtější postelová scéna, u které jsem se skoro stydlěla za to, že ty dva šmíruju. /28. 8. 11./ ()
Je pravda, že Dover Koshashvilli mohl onu vztahovou intervenci, jež je takřka každému víc než známá, pojmout o úroveň humorněji, ale to nevadí, poněvadž snímek je dostatečně poutavý na to, aby diváka efektivně zaháčkoval, náležitě pobavil a morálně poučil. Hořká pachuť po shlédnutí dozajista zaručena.... 8,8 gruzínských kurevníků z 10 [#WEAREONE] ()
Reklama