Romeo, Julie a tma

Knížku jsem četla asi před měsícem, takže jsem to ještě měla v živý paměti, a jak už to bývá, nejvíc jsem hodnotila výběr postav v závislosti na předloze. Hlavní hrdina mi do filmu typově velice sednul, vždycky jsem si ho představovala jako naivního mladíčka. O to míň mi tam ale sedla Bára Seidlová, Ester by podle mě měla být o něco mladší, rozhodně by neměla působit jako dvacítka a její herecký projev se mi nelíbil ani trochu... Herecké výkony ostatních jsou celkem ucházející, interiéry chudé, a celkově to působí dojmem typické televizní inscenace. Ani dobré, ani špatné, neurazí, neoslní, jednou zkouknout a ruce pryč. (27.11.2009)

Farebná prerábka niečoho, čo sa chcelo priblížiť originálu, ale už na poli herectva pokulháva. Žiaľ, pretože len ten príbeh samotný je tak nosný, tak silný, že stačí dobrých hercov, lepšie kulisy jedného baráku, a zrodí sa kvalitný film s neveľkým rozpočtom. Z tohto počinu však ostal vyžarovať len tie slabé financie a pomerne amatérske výkony na úrovni inscenácie. Kto si pozrie verziu z roku 1959, po desiatich minútach pocíti ten do neba bijúci rozdiel. Problém vidím tiež v scenári, kde sa vsunuli repliky moderného charakteru, maximálnu frázovitosť alebo slová, ktoré by v roku 1942 určite nemohli padnúť: „Nedám si dole tú hviezdu. Všetci ju nosia a ja sa za to nehanbím.“ V júni 1942 to bolo už tak 8-9 mesiacov, čo odchádzali z Protektorátu transporty. V skutočnosti, ak by niekto transportu unikol, tak posledné na čo by pomyslel je hrdo nosiť žltú hviezdu. Čo je najhoršie, tvorcovia tohto filmu úplne sprznili tú krehkú lásku, ktorú stvárnilo pôvodné dielo, filmové aj literárne. Po prvé: snáď si niekto naozaj nemyslí, že v dobe heydrichiády bude ukrytá Židovka hrať niekde v pivnici človeče. Po druhé: na čo tu boli dobré tie kvázi sexuálne scény16-ročnej Seidlovej, ktorá tu vzdychá ako nejaká Dolly Buster. Normálne by som to nazval až pošpinením samotnej pamiatky, akú mal film pôvodne prezentovať. (04.04.2021)

Typická veřejnoprávní nuda a fušeřina (mizerné postsynchrony, nepříliš přesvědčiví herečtí představitelé Pavla a Ester, konvenční zpracování poznamenané nízkým rozpočtem...). Na prvním místě se samozřejmě nabízí srovnání se starší filmovou adaptací stejnojmenné Otčenáškovy novely, kterou v roce 1959 natočil Jiří Weiss. Smyczek se dle mého soudu předlohy drží věrněji, většina replik postav je převzatých přímo z novely, rovněž děj až na malé detaily věrně kopíruje Otčenáškův text. Na rozdíl od vynikající Weissovy černobílé klasiky však Smyczek nepřichází filmařsky s ničím invenčním, co by zdůvodňovalo smysl nové filmové adaptace. Zatímco představitelé dospělých postav hrají svůj obvyklý standard (hlavně trio Postránecký, Zindulka a Vlach), zbytek hereckého obsazení za mnoho nestojí a snižuje dojem z této mdlé televizní inscenace, která by se mi spíše více zamlouvala jako divadelní představení. Vyloženě mi pak vadil závěrečný trikový záběr, kdy kamera zabírá Ester mizící v bílém světle, to si mohl Smyczek skutečně odpustit. Nechtěl-li se pouštět cestou naturalismu a kečupové krve, dalo by se to pochopit, ale potom mi tam neštymuje ta milostná scéna s přehrávaným vzdycháním Báry Seidlové, která tam působila jako pěst na oko (nota bene v porovnání s asexuální zdrženlivostí Weissova snímku). Podle mě zbytečný televizní film, který nestojí za vidění a který potvrzuje pravidlo, že historické filmy vypovídají v první řadě hlavně o době svého vzniku - tohle je dítko devadesátek jak vyšité. (28.07.2012)

Tak předně musím říct, že knihu jsem četla a byla jsem z ní dost unešená, musela jsem tedy zkusit i film. Nesehnala jsem ten starší, černobílý a trochu jsem tušila, že tahle televizní adaptace bude malér. A taky že jo, ukouslý začátek mi moc jako dobrý nápad nepřipadal, navíc u hodně věcí jakoby scénárista počítal s tím, že má divák načteno, protože někdo, kdo o tom slyší poprvé, nemohl zcela chápat souvislosti. Taky scéna, kdy Ester vypráví o svých "zkušenostech" s chlapci mi přišla až zbytečně dramatická. Volba hlavní postavy mi též přišla nešťastná, Pavel byl blonďák, árijec. Filmová Ester ho árijcem sice nazvala, ale vzhledem k jeho tmavým vlasům, to moc nedávalo smysl. Některé dialogy mi přišly povedené, ale herci trošku přehrávali, Ester působila zbytečně moc nevyrovnaně, skoro mi přišla až psychicky labilní. A milostná scéna byl vrchol trapnosti, který degradoval celé to dílo. "Jenomže tati, já jí miluju. Víc než tebe. A víc než mámu." A pak ten konec.... takže asi takhle, původně jsem si myslela, že tomu dám hvězdy dvě, ale teď usuzuji, že si to nezaslouží hvězdu ani jednu. Takže se hodnocení zdržím, odpad dávat nechci. Knize bych přála nějakou přívětivější interpretaci, třeba ze západu, protože je to epické dílo a zaslouží si mnohem větší péči, lepší herce, soundtrack a víc diváků. (27.02.2015)

Televizní verze známé Otčenáškovy novely jen naznačuje míru kvalitativního propadu české filmové produkce po listopadovém převratu. V dobovém kontextu se přitom jedná o nadprůměrné dílo s mladými, rovněž velmi dobře hrajícími herci a nad standardem se také pohybuje i Smyczkova režie. Je smutné konstatovat, že je možné pracovat v každém případě lépe při vědomí, že tvůrci do televizní podoby vložili svá dosažitelná maxima. (19.08.2010)