Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Alibi na vodě navazuje postavami kriminalistů Tůmy a Líbala na předchozí dva filmy režiséra Vladimíra Čecha 105% alibi a Kde alibi nestačí, v nichž alibi podezřelých hrálo hlavní roli. Děj třetího záhadného případu je zasazen do atraktivního prostředí filmařů a manekýnek. Režisér Konrád chce natočit pátrání policistů v novém kriminálním filmu experimentální dokumentární metodou. Na opuštěném hausbótu na přehradě nechá „zmizet“ svou hrdinku a tajně natáčí práci policie. Pokus však skončí tragicky, dívka je skutečně zavražděna. Všichni podezřelí mají alibi, zde doslova „na vodě“. Řešení případu je však velmi vtipné a originální. Kromě Karla Högera a Josefa Beka v rolích vyšetřovatelů se ve filmu setkáme i s Oldřichem Novým v roli fotoreportéra, Otomarem Krejčou jako režisérem Konrádem, dále s Jaroslavem Vojtou, Svatoplukem Benešem a Josefem Beyvlem. (Česká televize)

(více)

Recenze (102)

nascendi 

všechny recenze uživatele

Pri opakovanom, a náhodnom, pozretí pridávam jednu hviezdičku, pretože v poradí tretie alibi nie je výrazne horšie, ani lepšie, ako dve predchádzajúce.  Potešilo ma, že bolo civilnejšie, uvoľnenejšie, než predošlé. Tá uvoľnenosť nebola iba v typológii jednotlivých postáv, ale aj v ich správaní a dialógoch. Aj keď ani jedno z alibi nedosahuje úrovne Schulhoffových detektívok z toho obdobia. ()

ghatos 

všechny recenze uživatele

Duch doby se tady hodně promítl. Experimentální pojetí dá se říct formy i obsahu je velmi znatelné. Když třeba srovnáte Karla Högera v prvním díle a tady...proměna pojetí jeho postavy je obrovská a Pepíček Bek to samé. Ten dostává daleko více prostoru a valí jeden vtip za druhým. Děj nic extra a uplný závěr podtrhl velký nadhled a zvláštní pocit z uzavření celé trilogie. 64%. ()

Reklama

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

V prvním „alibi“ se laškuje s filmem jen finálním Högerovým vtípkem, na což bezprostředně navazuje druhé otevřenou hrou „samo na sebe“ zábavným uvedením úvodních titulků. Tentokrát už tvoří skloubení „skutečné“ a „filmové“ kriminálky samu látku i zápletku. A jestliže jsem si v obou předešlých povšiml hambatých fotografií v bytě nepoctivcově, zde i tento motiv je rozehrán na vyšší úrovni. Opět nezbytné buržoazní přežitky. Zcela bez kontextu jde opět o sympaticky podanou šarmantní a vtipnou detektivku s osvědčenou skvělou dvojicí; za vnitřními kvalitami prvního „alibi“ se zde ovšem zaostává znatelněji než v tom druhém. Dvojí (až trojí) záběr v jednom obrazu vyznívá jako líbivý projev tvůrčí impotence. Patrná je tendence k dílčím skečům a hláškám, jež zřejmě pochází z přehnané snahy využít potenciálu ústřední „kultovní“ dvojice; na něčem podobném staví rovněž samotná hra na filmaře a kriminalisty, zdařilá sice, ale na úkor uvěřitelnosti. Nicméně konverzačně a jaksi dobově „stylově“ je to opět velmi příjemný retro požitek. Herci opět skvělí, jakkoli síla prvního „alibi“ už v tom není. Pochvaly jsem uvedl slovy „zcela bez kontextu“. Pokud si promítneme dobový kontext, celé to vyznívá trochu jinak. Vladimír Čech se dosti nejapně strefuje do kolegů po tvůrčí stránce nesrovnatelně zajímavějších, když svého „režiséra“ pracujícího s neherci, experimentálně, dokumentačně („film pravda“) – rozuměj exponenta tzv. nové vlny – představuje jako bezskrupulózního, snobského a poněkud namyšleného, zkrátka moderního „intelektuála“ (téměř nadávka z Bekových úst), který je sice ne přímo prevítem, ale přece jen jakýmsi protielementem obou sympatických kriminalistů, kteří v této subtilní konfrontaci se sotva postřehnutelnou falší divákovi naznačují, na které straně (totiž v které Straně) má hledat ty správné chlapíky. Jestliže jsem podobné poměry v „alibi“ z r. 1959 vnímal jako osvěžující a „buržoazní přežitky“ jako roztomilé, v roce 1965 to vše naopak páchne zatuchlinou (zdůrazňuji – právě v této době právě taková postava režiséra, jak jsem ji popsal). Otřesnost Čechových kolaboračních snímků v době normalizace pak už nepřekvapí. V zanícení onoho „pohledu do vlastních řad“ Čechovi dokonce uniká takový detail, že by kriminalisté museli Konrádovi strašlivě spílat (ne-li ho pohnat před soud), jakmile v souvislosti s vraždou vyšlo najevo, že je skutečně zaměstnal fingovaným zmizením osoby. To se zde zcela přechází. Pro pořádek jsem si nemohl ideovou kritiku odpustit. Stále se však jedná přinejmenším o velmi slušný průměr. Ba dokonce právě to, co mám filmu za zlé, podává Čech takovým způsobem, že to dodává poslednímu dílu báječné trilogie zvláštní dobovou zajímavost. Malé bezvýznamné plus za závěrečnou „bandu dětských chuligánů vedenou dvěma dospělými příživníky“. Celkově má tato trilogie sice lehce, ale přece jen zřetelně sestupnou tendenci. Podotýkám, že posuzuji velmi přísně: všechny díly patří k tomu nejlepšímu a nejsympatičtějšímu, co z českých kriminálek znám. Přinejmenším pokud jde o přesvědčivost dialogů a výslechů, jakož i přesvědčivost a logiku jednání postav, dalece předčí např. nejeden díl oslavovaných Hříšných lidí města pražského. Pražákovu komentáři vděčím za postřehy sympaticky podezřelých detailů, které mi unikly; jejich zakomponováním by můj komentář vypadal asi trochu jinak, jenže nevím jak; Prážákův názor, že si Čech i s Högerem a Bekem střílí sami ze sebe, není vůbec od věci. () (méně) (více)

nash. 

všechny recenze uživatele

Není to tak dobré jako předchozí film, ale pořád je to nadprůměrná detektivka se spoustou podezřelých, spoustou zajímavých nápadů a také humorem. Ten tentokrát není tak zjevný, ale pod povrchem je přítomen až překvapivě často. Ať v obsahu nebo ve formě. A častěji než by se mohlo zdát si v nenápadné ironii utahuje dokonce i ze socíku a doby, ve které se odehrává. Höger s Bekem už jsou dokonale sehraní a jejich vzájermné špičkování je stejně zábavné jako jejich rozplétání složitého propletence vztahů a zdánlivě neprůstřelných alibi. Zatímco Krejča si drží styl až do závěrečné klonfrontace, Olřich Nový, po celý film výborný, se tím posledním přehnaným výstupem poněkud shodil. Nic to však nemění na tom, že z českých filmových krimi "sérií" patří 3x Alibi k těm nejlepším. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Přepálený pokus o nonkonformní detektivní příběh západního střihu, s neodpustitelným káravým pozadím posmívajícím se zhýralému prostředí intelektuálských kumštýřů. Z hereckého obsazení lze doporučit jedině vynikajícího Otomara Krejču, režiséra a uměleckého šéfa Divadla Za branou, který se čas od času vracel také před filmovou kameru. Jeho nenucený, civilní styl se vymyká zvláště ve stínu vedlejších, poněkud přepjatých hereckých kreací, včetně Oldřicha Nového v trapné roli chlípného (!) fotografa. Otázkou tedy zůstává, zda vizuálně působivá forma odkazující na soudobé moderní trendy ve světové kinematografii zakryje jinak zploštělý obsah. Bůh suď. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (12)

  • Hluchoněmý rybář Lebeda (Jaroslav Vojta) ve filmu sice neslyší, ale mluví. Není tedy hluchoněmý, ale pouze hluchý. Za hluchoněmého je však označen v oficiálním textu distributora i v samotném filmu majorem Tůmou (Karel Höger). (navabaca)
  • Film natáčeli relativně těsně po napuštění přehrady Orlík a měl sloužit také jako reklama na trávení dovolené u přehrady. (Jarek572)

Reklama

Reklama