Obsahy(2)
Ve hře z roku 1977 Posel z Liptákova autorů L. Smoljaka a Z. Svěráka se tradičně uplatňuje osobitý model všech představení Divadla Járy Cimrmana – v první části seminář badatelů, v druhé dvě jednoaktové hry "Posel světla" a "Vizionář"... Dvěma osobními automobily se vydal tým pražských cimrmanologů do Liptákova v Jizerských horách, aby prozkoumal drsný kraj Cimrmanova stáří. Již sama cesta byla dobrodružstvím, ale její výsledek stál za to. V restauraci U Sirotka restaurovali badatelé Cimrmanovy vlastnoruční nástěnné malby, v násadě starého krumpáče objevili jeho protihabsburský pamflet "Svou pravdu nebudeme skrývat". A co hlavně – do Prahy odváželo každé auto po jedné z historických, dosud neznámých her. To pro případ, kdyby jedno z vozidel havarovalo a shořelo, aby se alespoň jeden rukopis zachránil. Zachránily se oba – Posel světla, který prozíravě varuje před rozvojem vědy a techniky, a Vizionář, jenž pak předjímá nejen vznik 1. světové války, ale i proces kolektivizace zemědělství a znárodnění průmyslu... Jedno z nejoblíbenějších představení DJC se proslavilo mnoha úslovími a obohatilo naši kulturu v mnoha oblastech. Slavný je například Cimrmanův Univerzální ptakopysk a jeho užití, nebo jeho šachová hra a první out v dějinách šachu. A zvolání Smrti ve hře "Vizionář": "Přijde novej, ten se nezakecá" nebo uhlobaronova proklamace: "Piš barde, střádej, až budeš mít dvě stě milionů, zúčtujem spolu" patří ke klasice sběratelů "hlášek"... (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (170)
Divadelní představení Posel z Liptákova začíná referátem amatérských nadšenců, o průzkumné cestě do Pojizeří, kde pátrají po zanechaných stopách Járy Cimrmana. Badatelský tým objevuje kromě jiných, vzácných uměleckých artefaktů, dvě divadelní hry, které přivážejí do Prahy a nastudují k uměleckému představení. První hra "Posel světla" se odehrává v daleké budoucnosti, v obyčejné chaloupce, kde žijí stárnoucí manželé. Poklid života naruší příjezd syna Standy, který jim sděluje, že potřebuje jejich domek pro svou manufakturu na výrobu ručních svítilen. Rodiče se však nedají jen tak lehce, a o svou chaloupku bojují. Druhá zachráněná hra "Vizionář", je o hospodáři Hlavsovi, který si finančně vylepšuje svůj výdělek z "gruntu" předpovídáním budoucnosti a to věštěním z kamen. Zákazník uhlobaron Ptáček, který se přijde jen optat na nápadníky své dcery, se však dozvídá, že se chystá cosi proti majetným lidem. Z této zprávy znejistí nejen uhlobaron ale i syn hospodáře a oba zúčastnění proto naléhají na Hlavsu, aby objasnil, co že se to vlastně stane. Ve chvíli kdy se má tajemství objasnit, vstupuje však na scénu jako "Deus ex machina" smrtka. ()
V semináři jsme po seznámení s příznivými povětrnostními podmínkami (zejména okluzní fronta 356-42, 359-44, 360-30 je zárukou skvělého počasí) svědky skutečně odborné vědecké práce s využitím moderních technických pomůcek (hloubkový izotopový detektor, 4 škrabky, smeták a lopatka). Zdeněk Svěrák, se skromností jemu vlastní, se přizná k tomu, že učinil největší objevy: "Naštěstí se později našel člověk, kterého napadlo podívat se do místní kroniky. Byl to shodou okolností člověk, kterému byly původně svěřovány pouze pomocné kopáčské práce. Tento člověk strávil nad stránkami kroniky řadu hodin a tam jsem na straně 235 našel hledaný zápis." Pak poznáme cimrmanovy sportovní schopnosti (tah na G12 - první aut v historii šachu), odvahu cimrmanova potomka (už od mala chtěl být úředníkem) i otcovy nadávky (Vysočina, výstava, prezence a zejména průduch). Vrcholem večera je pak jednoaktová hra Vizionář, ve které sedlák Hlavsa neustále zapomíná na to, že má zemřít, Smrtka si nedbale brousí kosu a Uhlobaron nedokáže pochopit, že by se ho nějak mohlo týkat budoucí znárodnění majetku. Pouze Hlavsa mladší má jasno:"Tatínku, já nechci bejt bohatej." ()
Přednáška tvoří vrchol v parodování akademismu (občas na MU potkám podobný typ tomu Čepelkovu). Vizonář je zase tou nejvíce filosofickou hrou s nádhernými nápady - uhlobaron vidí do budoucnosti, smrtka - a Posel světla nejvíce moralistní (v pozitivním smyslu) - svět, kde je nařízena harmonie (vhodné pro ministra Stehlík-ovou). Jeden z vrcholů cimrmanovské serie. ()
"Přijde novej, mladej, ale to bude sekáč pánové, ne jako Já, ten se nezakecá.." Spolu se Záskokem jde v tomto případě o dvě mé nejoblíbenější cimrmanovské představení. Možná i proto, že velkou část hry zná člověk už z filmu Nejistá sezóna. Platí to zvláště o aktovce Vizionář, která je ve filmu uvedena téměř celá. Jediným rozdílem zde je obsazení smrtky, ovšem těžko říct, zda je v této roli lepší Zděněk Svěrák (viz Nejistá sezona) nebo Ladislav Smoljak (viz TV záznam samotné hry). Pokud jde o první seminář, pobaví jistě valná většina z restaurovaných nápisů Járy Cimrmana z liptákovské restaurace. V tom druhém je pak k popukání zejména přednáška o úspěších Járy Cimrmana na poli zemědělství. Toho universálního ptakopyska bych fakt rád viděl. To by panečku musely být "výjevy"...😃 A nemuselo by ty výjevy být v "troubě".😃 ()
Je to jiná hra než ty ostatní. Nemá tolik hlášek a gagů typických pro Cimrmany a samotné hry jsou spíše smutným obrazem budoucnosti. Právě díky jedinečnosti bych tuhle hru zařadil mezi ty nejlepší počiny Divadla Járy Cimrmana. Nedoporučuji začínat Cimrmany touhle hrou, naopak nechat si ji jako krásnou tečku na závěr (i přes to, že poslední hrou je České nebe). A tak tedy "Na shledanou" Cimrmani... ()
Galerie (11)
Photo © Česká televize / Divadlo Járy Cimrmana
Zajímavosti (21)
- Hlas hostinského Sirotka, který na otázku, zda se stěny škrábaly, odpověděl: „To ne,“ namluvil Oldřich Unger. (mnaucz)
- Ve hře „Vizionář“ jsou zmíněni pánové Emil Kolben a Čeněk Daněk jako nápadníci uhlobaronovy dcery. Hlavsa o každém mluví jako o továrnících, jejichž podniky vyrábí různé stroje a lokomotivy a jsou navzájem kamarádi. To ale ve skutečnosti nebyla pravda. Oba pánové, byť to časově možné bylo, se nikdy navzájem nepotkali. Ke spojení podniků Kolbena a Daňka došlo až během 1. republiky, dávno po Daňkově smrti. (Foxhound#1)
- Schvalovací představení proběhlo 14. dubna 1977, tedy týden před premiérou, a Janu Zvolskému se líbilo, vyjádřil se jen, že by v něm uvítal více angažovanosti a kritiky soudobých nešvarů. Například jak vzpomíná Svěrák na konkrétní připomínku ředitele: „V těch vašich konferencích (to jsou semináře) byste měli popularizovat myšlenky kodexu kulturně výchovné práce. Soudruh Husák, jak víte, hovořil nedávno o stavebnictví. A vy to umíte, jak to napálit, ty nešvary v tom stavebnictví. Dám vám příklad, jak by to šlo: Jak jedete do toho Liptákova, tak po cestě třeba byste mohli vidět chlapa, jak se opírá o lopatu a nic nedělá, tak ho pěkně pokritizovat. A vy na to máte. Já nechci agitku, já chci plný sál.“ V komisi tehdy kromě Zvolského seděla také soudružka Kepáková. Ta si v průběhu představení dělala poznámky a s ředitelem nesdílela jeho nadšení. Mimo jiné se jí nelíbila část, kde zazní zpráva o počasí, jakou tehdejší diváci mohli slyšet z rádia, nepochopila, co by na tom mělo být vtipného, pasáž jí přišla nezajímavá a nudná. Navíc pronesla pro autory jistě nezapomenutelnou větu: „A rozhodně tam nesmí být věta ,A není to komisař Rudé armády, ale gauner 107‘“, která, jak se ukázalo, byla v úplně jiném představení, které soudružka předtím hodnotila. (mnaucz)
Související novinky
Zemřel herec Jaroslav Weigel
Ve věku 88 let zemřel známý cimmermanovský herec Jaroslav Weigel. Weigel se kromě herectví věnoval také grafice, malířství a scénografii. Byl dlouhodobým členem divadla Járy Cimrmana, kde za více než… (více)
Reklama