Král v New Yorku

Další krásný film Charlieho Chaplina, který opět dokazuje jeho neskutečný talent v různých uměleckých odvětvích. O jeho hereckém umu se není třeba zmiňovat, znovu svůj prostor využívá naprosto maximálně, jeho hudba nádherně podkresluje scény a po režijní stránce také není co vytknout. Příběh sám o sobě je rovněž poutavý a humorný, několikrát jsem se od srdce zasmál a pobavila mě i grotesková pasáž. Snímek úžasně zrcadlí také samotné nařčení Chaplina z podpory komunismu a kritizuje americké poměry. 5* (21.05.2015)

Výsmešná satira velikána CHARLIEHO CHAPLINA,ktorý s tým zosmiešnením skúsenosti má,t.j klasický počin THE GREAT DICTATOR,kde si vzal na paškál samotného vodcu A.H. V tomto prípade si robí srandu z Američanov,kde krásna scéna je s jeho synom Michaelom Chaplinom ako zapáleným komunistom,tak to je vskutku majstrovský výkon,gény sa proste nezaprú.. Taktiež sa mi páčila „milá” Ann Kay,T.V špecialistka,ktorá mi strašne pripomínala dve herečky ako kombinácia Jean Simmons a Liz Taylor. Charlie to všetko koordinuje herecky,režíruje,píše,skladá hudbu a produkuje a na staré kolená vzniká výnimočný film,satirický,ktorý dokazuje,že:„Amerika je krajinou neobmedzených možností...” (12.09.2014)

Americká veřejnost horující pro mravnost občas propadne hysterii a dělá boty. Odtud pošla třeba prohibice nebo mccarthismus. To je pochopitelně něco pro satirika Chaplina, nicméně je hodně znát, že v dané chvíli byl nejen společenským kritikem, ale také osobně ublíženým a zhrzeným intelektuálem. Tedy rovněž malinko hysterickým. (11.07.2014)

Předposlední film geniálního Chaplina mě opravdu hodně příjemně překvapil! A současně jsem se utvrdil v tom, že Chaplin je obrovská persona nejen díky své vyjímečné komice, ale především hloubkou, která je za touto komikou skrytá. Dokázal to už mnohokrát v sociálně laděných groteskách dvacátých let a dokázal to i v pozdějších filmech ze zvukové éry. Král v New Yorku je prvním Charlieho filmem, který byl natáčen v jeho rodné Anglii, a je filmem, který nese pachuť trpké osobní zkušenosti s poměry USA v padesátých letech - maccarthismus, hon na komunisty, výslechy před výborem pro neamerickou činnost. Chaplin se ale nesoustředil jen na tohle politické téma, ale nit suchou nenechal na žádných projevech dravého života "kapitalistického lva" :-): reklamy, televize, honba za penězi... Z tohoto pohledu má pro Čechy tenhle film pikantní příchuť v tom, že to, co si Američani prožívali v kultuře a veřejném životě tehdy, my si vlastně prožíváme dnes: dravými reklamami počínaje a fanatickým nálepkováním odpůrců konče (zvláště teď před volbami, že? :-). Ale vlastně to platí obecně na celém světě... V tomhle je Král v New Yorku docela nadčasový. Film samotný příliš nevybočuje z Chaplinovy tvorby té doby. Jeho komika je typická a nezaměnitelná. Jako celek to je jednoduše výborný snímek, který svou satirou jistě dokáže některé lidi bodat i po padesáti letech... (31.05.2006)

Poprvé jsem toto dílo viděl před mnoha lety a ne zcela jsem je pochopil. Satira totiž nebývá na chaplinovském stříbrném plátně častým hostem. Asi nejvíc se tomuto úhlu pohledu blíží v tvorbě velkého komika DIKTÁTOR, i když zajímavé názvuky lze nalézt i v PANU VERDOUXOVI. Rub americké demokracie té doby zrcadlí film zvlášť zdařile. Není oblasti života americké společnosti, aby na ní komikovo zlomyslné oko nespočinulo nenechavou nadsázkou. Zvlášť nadčasově na mne zapůsobila králova návštěva školy a zanícený praepubertální chlapecký řečník, který se vrací, dostane-li se mimo svou virtuální politologickou bublinu, až nečekaně rychle do svě náhle bezradně bezmocné dětské podoby. Nevšedním zážitkem je i Chaplinova hudba. Útěk některých nejen imigrantů, ale i rodilých Evropanů z Ameriky do evropského exilu demokracie, tolerance, je faktem, který si svobodný svět příliš nepřipopuští; jeho závažnost to ovšem neoslabuje. Spíše naopak. Stárnoucí umělec tímto díle vytvořil víc než důstojnou tečku za svou oslnivou uměleckou dráhou. Umělec před 35 roky zemřel, ale jeho vděční diváci, sdílející Chaplinovu víru v humanistický rozměr "malého" člověka, zůstávají. (21.10.2010)